Hele, poslouchej, co se stalo jedné noci s Vendulí. Vstal jsem do temna a najednou si všimla, že vedle ní leží prázdno chybí její manžel, Petr. Natáhla se po jeho boku, chtěla cítit ten známý, hřejivý dotek, ale nic.
Spánek už se nevracel a Petr z postele stále nevyklouzl, už uběhlo pět minut a stále to trvalo. Srdce Venduly začalo bušit jako o závod, posadila se a zírala do tmy. Co když se něco stalo? Nebo mu něco není? přemítala.
Snažila se sama sebe uklidnit, myslela si, že Petr snad jen probudil z nespavosti a teď si něco řeší v práci. Přesto ten pocit neodcházel.
Nechtěla zbytečně znepokojovat, pomalu vstala z postele, tiše otevřela dveře a na špičkách se plížila k kuchyni. Když už byla jen pár kroků od dveří, najednou se zastavila.
Z kuchyně vyzníl hlas muže. Byl na mobilu a reproduktor byl nastaven dost nahlas, aby Vendula slyšela i druhou stranu.
Ano, miláčku, už mám rezervované lístky do Chorvatska, ozval se Petr, plný očekávání. Užijeme si tam nezapomenutelný čas. Nikdo se o tom nedozví.
Vendula cítila, jak se jí svět rozpadá pod nohama. Každé slovo ji zasáhlo jako ostrý nůž. Pořádně roky spolu, tolik plánů, radostí i těžkostí, co sdíleli bok po boku. Jak to mohl udělat?
Vrátí se zpátky do ložnice, leží v temnotě a slzy jí stékají po tvářích. Srdce ji trhá bolest, v duši zuří smíšený hněv, urážka a hořká zklamání.
Nakonec se rozhodla vstala, šla ke skříni a začala sbalovat Petrův kufr.
Když Petr vstoupil do ložnice a uviděl ji s kufrem, zeptal se zmateně:
Co se děje?
Vendula mu podívala do očí, v nichž se zrcadlila rozhodnost a zklamání.
Sbalila jsem ti kufr, řekla klidně. Abys ho měl s sebou do Chorvatska.
O čem to mluvíš? povídal nervózně Petr a usmíval se.
Nedělej si iluzi, Petře. Slyšela jsem ten telefonní hovor v kuchyni.
Petr se začervenal a ruce se mu třásly. Chtěl něco říct, ale Vendula ho přerušila:
Zbytek věcí si sbal sám. Teď vem kufr a jedz kam chceš do hotelu, kamkoliv. A po té dovolené už tě tady nebudu vidět.
Toho večera se Vendulin život obrátil naruby. Když Petr odešel, lehla si zase do postele, ale už věděla, že spát už neuspí. Jedna myšlenka jí běhala hlavou: odtud už bude všechno jiné. Žádné iluze, žádná bolest z podvodu. Byla konečně svobodná.
Co myslíte, dělala Vendula správně? Nebyla by měla raději mlčet? Pošlete mi svůj názor!
Kámoši, pokud chcete víc takových příběhů, pište komentáře a nezapomeňte na lajky. To nás motivuje psát dál!
