Ani třicet let manželství není důvodem snášet nevěru
Jitka otáčela v ruce malou šperkovnici samet byl už ošoupaný, zlatavé písmo vybledlé. Uvnitř se třpytily tři drobné kamínky. Musela uznat, že jsou pěkné.
Pět tisíc korun, podotkl Petr, aniž zvedl oči od mobilu, kde sledoval zprávy. Kupoval jsem v Klenoty Aurum, se slevovou kartou.
Děkuju, Petře.
Na hrudi ji svíral podivný pocit. Nebylo to kvůli částce v jejich letech si člověk přece nemůže stěžovat. Ale jak to řekl. Jako by hlásil, kolik dali za rohlíky.
Třicet společných let. Perlová svatba v dnešní době vzácnost. Jitka vstala brzy, vytáhla ze skříně slavnostní ubrus s krajkou svatební dar od tchyně. Pustila se do přípravy Piškotové nebe, dortu, který Petr kdysi označil za kousek ráje.
Teď seděl u stolu, zabořený do displeje, jen občas krátce zabručel na její otázky.
Petře, pamatuješ, jak jsi mi slíbil na třicetileté výročí dovolenou v Itálii?
Hm, neodtrhl pohled.
Možná bychom mohli aspoň na Jižní Moravu, už jsme dlouho nikde nebyli spolu.
Jitko, mám teď práci. Vůbec nestíhám.
Práce. Vždycky nějaký pracovní projekt. Obzvlášť v posledním roce a půl, kdy Petr najednou omládl. Chodil do fitka, koupil drahé tenisky, vyměnil šatník. Dokonce účes měl moderní vyholené boky, nagelovaná ofina.
Klasická krize středního věku, říkala kamarádka Hanka. To přejde. Buď v klidu.
Nepřešlo. Naopak.
Jitka si nasadila prstýnek padl jí přesně. Po tolika letech si Petr aspoň ještě pamatoval její velikost. Kamínky zářily chladným leskem.
Hezký, zopakovala a prohlížela si dárek.
Jo, je to moderní typ. Mladý design.
Večer seděli u svátečně prostřeného stolu skoro mlčky. Dort byl sametový, jako vždy. Petr snědl kousek, pochválil bez zájmu. Jitka na něj hleděla a přemýšlela kdy se z jejího muže stal cizí člověk?
Kdo je ta žena? zeptala se najednou tiše.
Která žena? Petr zpozorněl.
Ta, co vybírala moderní prsten.
O co ti jde?
Petře, nejsem hloupá. Prsten vybírala ženská. Muž nikdy neřekne ‘mladý design.’
Zavládlo trapné ticho.
Jitko, nebuď směšná.
Jmenuje se Linda?
Petr zbledl. Ani se nezeptal, jak to ví. Takže se trefila.
Náhodou jsem viděla SMS, když jsi prosil, abych ti našla v mobilu číslo na pojišťovnu. ‘Sluníčko, brzy se uvidíme’ pamatuješ?
Mlčel.
Dvacet osm let, pracuje u vás. Včera si na Instagramu přidala fotku z restaurace poznala jsem stůl u okna, kde jste byli. Poznala jsem ubrus.
O restauraci víš jak?
Hanka tě viděla. Náhodou. Myslíš si, že v Olomouci si toho nikdo nevšimne?
Petr si svíral čelo.
Dobře. Je tu Linda. Ale není to tak, jak myslíš.
A jak tedy?
Rozumí mi. Je s ní lehčí být, bavíme se o filmech, knihách…
A já? Se mnou nemáš o čem mluvit?
Jitko, podívej se na sebe! Jen děti, zdraví, ceny v Kauflandu. S Lindou se cítím mladší.
Mladší, zopakovala Jitka zamyšleně. Rozumím.
Nechtěl jsem ti ublížit.
Petr sklopil oči.
Ví, že jsi ženatý?
Ví.
A nevadí jí to? Spí s ženatým, s klidem?
Je to moderní holka. Nic si nenamlouvá.
Je moderní ušklíbla se Jitka. A mně třicet let s tebou to byla jen iluze?
Vstala od stolu, začala sklízet nádobí. Ruce se jí třásly, ale nedala to znát.
Pojďme si promluvit, Jitko.
O čem? Vybral sis.
Já si nevybral nikoho!
Vybral! Každý den. Když chodíš pozdě. Když lžeš o služebních cestách. Když jí kupuješ dárky za mé peníze.
Za naše peníze!
Pracuji taky, vzpomínáš?
Jitka omyla nádobí, uklidila ho do sušáku. Ubrus složila zpátky do skříně. Jako obvykle. Jen ruce se jí pořád klepaly.
Co bys chtěla? stál Petr mezi dveřmi kuchyně.
Dnes být sama. Přemýšlet.
A zítra?
Nevím.
Dva dny Jitka mlčela. Petr se snažil mluvit, ale dostával jen krátké, neurčité odpovědi. Třetí den už nevydržel:
Jak dlouho to bude trvat?
Copak ti vadí? Všechno dělám. Peru, vařím, uklízím jako vždy.
Ale nemluvíš se mnou!
Proč? Mluvit můžeš s Lindou.
Jitko!
Co ‘Jitko’? Sám jsi řekl, že jsem nudná. Nemá smysl dělat, že je to jiné.
Večer odešel. Říkal, že jde za kamarády. Jitka věděla, kam skutečně jde.
Sedla k počítači, prohlédla si Lindin Facebook. Mladá, usměvavá. Fotky z drahých wellnessů, značkové oblečení, sklenka prosecca.
Včera napsala: Život je krásný, když máte vedle sebe někoho, kdo vás skutečně ocení. Hashtagy láska, štěstí, zralý muž.
Zralý muž. Jitka se pousmála. Jako by šlo o výrobek.
V komentářích se ptaly její kamarádky: Lindi, kdy bude svatba? Povedlo se ti to! Co na to říká manželka?
Linda odepsala: Oni jsou už dlouho jen formální. Žijí jako sousedé.
Třicet let jako sousedé.
Ráno se Jitka objednala k právníkovi. Mladý muž v brýlích si ji vyslechl.
Dobře. Společné jmění se dělí na půl byt, chata, auto. Pokud prokážeme nevěru, můžete žádat víc.
Chci spravedlivou polovinu.
Doma si sepsala rozdělení:
Byt prodat, rozdělit výtěžek.
Chata ať si ji nechá. Stejně tam už nechci jezdit.
Auto pro mě. On si koupí jiné.
Bankovní konto rozdělit.
Petr přišel pozdě, našel seznam na stole.
Co to znamená?
Rozvod.
Zbláznila ses?
Ne. Konečně jsem se probrala.
Vždyť jsem ti vysvětlil, že je to jen slabost, přejde to!
A když ne? Ještě třicet let mám čekat, až tě to omrzí?
Petr se skácel na sedačku, schoval tvář do rukou:
Nechtěl jsem tě ranit.
Ale ranil.
Co mám dělat?
Rozhodni se. Buď rodina, nebo Linda. Nic mezi tím neexistuje.
Tři měsíce bydleli jako skuteční sousedé. Petr spal v hostinském pokoji. Mluvili spolu jen, když museli. Jitka začala chodit na jazykový kurz, do bazénu, četla knihy, na které nikdy nebyl čas.
Linda občas volala, brečela. Petr chodil telefonovat na balkon, šeptal dlouho do noci.
Jednou navečer přišel domů dřív. Sedl si naproti Jitce:
Rozešel jsem se s ní.
Proč mi to říkáš?
Jitko, jsem blbec. Udělal jsem hroznou chybu.
Souhlasím.
Dáme tomu ještě šanci? Změnil jsem se.
Jitka odložila knihu:
Petr, ty ses s ní nešel rozejít kvůli mně, šel jsi kvůli sobě. Protože tě omrzela ona, ne kvůli tomu, že bych pro tebe byla jedinečná. Další ‘Linda’ přijde za rok nebo dva.
Nepřijde!
Určitě přijde. Neztrácíš mě, Petr. Ztrácíš mladí a to já žádnou změnou nezastavím.
Jitko
Dokumenty na rozvod jsou hotové. Podepiš.
Podepsal. Bez hádek, bez sporů o majetek. Jitka si vzala jen to, co si předem určila.
Za půl roku potkala na kurzu angličtiny Romana vrstevníka, vdovce, pana profesora. Pozval ji do divadla.
Víte, Jitko, řekl jí po představení nad kávou, s vámi se krásně povídá. Jste zajímavý člověk.
Opravdu? Můj bývalý manžel mě považoval za nudnou.
Tak to neuměl naslouchat.
Roman to uměl. Cenil její názory, smál se jejím vtipům a mluvil o sobě bez snahy působit mladistvě.
Co vás na mužích zajímá? zeptala se Jitka jednou.
Inteligence, laskavost, opravdovost. A vás na mužích?
Upřímnost. A nebát se svého věku.
Oba se smáli.
Petr občas zatelefonoval. Popřál k svátku, zeptal se na zdraví. Už jen jako někdejší přítel.
Jsi šťastná? zeptal se jednou.
Ano, odpověděla Jitka bez váhání. A ty?
Nevím. Asi ne.
Každý si volí svou cestu.
Prstýnek za pět tisíc schovala do šperkovnice. Nenosí ho, jen jí připomíná, jak snadné je znevážit třicet let společné historie.
Roman jí k narozeninám daroval starou brož z antikvariátu levnou, ale vybranou s láskou.
Na kráse nezáleží ceně, řekl, ale s jakým srdcem dáváš.
Jitka si uvědomila po padesátce život nekončí. Začíná znovu.
A co vy si myslíte dá se v dospělosti začít znovu od nuly? Napište svůj pohledJitka se zadívala z okna, kde se v podvečerním světle jemně třpytily kapky deště na skle. Usmála se už se nebála budoucnosti. Ticho bytu ji hřálo, nebylo prázdné, ale klidné. Cítila úlevu, jakou nezažila roky.
Z kuchyně zavoněla káva. Roman byl už na cestě, poslal zprávu: Těším se na tebe a tvé vyprávění. Nezáleželo na tom, kam půjdou důležité bylo, že někam budou spolu. Jitka otevřela starou šperkovnici, vyndala brož a připnula si ji na halenku. Věděla, že tentokrát ji daroval někdo, kdo jí opravdu rozumí.
Když Roman zaklepal a vešel, přinesl s sebou nejen květiny, ale i obyčejné slovo Dobrý večer. A Jitka cítila, že děkuje nejen za přítomnost, ale i za minulost. Přijala ji, poučila se z ní, ale dál už ji nenechala řídit svůj život.
Večer popíjeli kávu, povídali si a smáli. Blížili se k sobě, bez spěchu, s respektem a důvěrou. Za okny olomouckého bytu začal padat jarní déšť, který všechno omýval a odnášel staré bolesti.
Jitka si v duchu odpověděla na vlastní otázku: Ano, i po třiceti letech se dá začít od nuly. Přidat k minulosti nový význam. Stačí mít odvahu zavřít těžké dveře a otevřít ty, za kterými čeká opravdová blízkost.
Zvedla šálek ve vzduchu: Na nový začátek.
A kapky na skle pluly dál jako její příběh, který, tentokrát, psala sama.
