– Mami, seznam se, tohle je Květa, moje nevěsta, zahlásil z prahu Ondřej a něžně objal rozpačitou dívku kolem pasu. Dneska jsme podali žádost na matriku.
Gratuluju, pronesla rozpačitě paní Věra a utírala si ruce do utěrky. Právě domíchala večeři. Pojďte dál, nestůjte ve dveřích.
Věrina nálada nebyla zrovna nejlepší. Ondřej byl její pýchou, její životní náplní… Vždycky slušný, poslušný kluk, a teď přijde s hotovou věcí, že se žení?
Hodně ji trápilo, že se to dozvěděla jako poslední. Copak je taková krkavčí matka, že by nepochopila jeho touhu po vlastní rodině? Právě naopak, měla by radost, ráda by mu pomohla se svatbou…
Mami, promiň, že jsem ti to neřekl dřív, špitl Ondřej a nesměle ji objal. Stalo se to všechno hrozně rychle… Zamiloval jsem se jako kluk! Na první pohled, navždy.
Ale ty přece jsi ještě kluk, pětadvacet let přece není takový věk, pousmála se Věra a snažila se schovat svou bolest. Ale pojďme radši mluvit o budoucnosti. Kde budete bydlet?
Zatím u nás, jestli ti to nevadí, Ondřej si viditelně oddychl, když poznal, že se matka nezlobí. Pak si něco pořídíme.
Proč by mi to mělo vadit? užasla žena. Máme velký byt, místa je dost pro všechny.
Dívka stála tiše ve dveřích a jen spokojeně zamrkala, ale rychle nasadila neutrálnější výraz. Nejprve se musí zalíbit matce svého vyvoleného, povaha se ukáže až po svatbě.
******************************************
Svatba to byla opravdu parádní. Věra se pro svého milovaného syna rozkrájela, sáhla do dlouho chráněných úspor, aby vše bylo na úrovni. Dokonce jim zaplatila zájezd na Jadran aby si mladí odpočinuli, dokud ještě můžou. Stejně za chvíli přijde na jiné starosti, protože Květa oznámila, že čeká dítě.
Věra Ondřejův výběr sice neodsuzovala, ale… Dívka se jí zdála krajně podezřelá. Se vším souhlasila, na všechno se usmívala…
Její sestra Jarmila ji kvůli těmto strachům jen škádlila.
Ještě že sis vybrala takovou snachu! Počkej, uvidíš. Jakmile tu začne být doma, ukáže, co v ní je. Potom ale zvážněla. Radši si dej na ni pozor, když máš takové pocity. Člověk nikdy neví. Třeba před Ondrou hraje anděla a uvnitř je pěkný ďábel.
A slova Jarmily se rychle vyplnila. Jakmile Květa získala vytoužený zápis v občance, byla k nepoznání. S Ondřejem trávil čas hlavně v práci, a ona mezitím začala ztrpčovat život jeho matce.
Dokonce si dovolila prohlásit, že v jejich domácnosti není místo pro cizí lidi. Věra málem omdlela, když to slyšela poprvé. Ona, cizí? Ten večer šla prosit syna, ať s Květou promluví.
– Mami, jen jsi ji špatně pochopila, nechtěl Ondřej věřit, že by jeho vyvolená něco takového řekla. Je hodná, laskavá, nejlepší na světě!
Květa se samolibě usmála, jakmile uslyšela Ondřejovu odpověď. Všechno klapalo podle jejího plánu.
O pár dnů později přiběhla Ondřejovi naproti v slzách. Tvrdila, že se doma vedle Věry bojí zůstávat sama, že ji prý chtěla zabít.
Vždyť víš, plakala, že mám silnou alergii na med. Dneska jsem nemohla spát a chtěla jsem tvé mamince pomoct s přípravou snídaně. Přijdu do kuchyně a ona lije med do palačinkového těsta! Já mám strach.
Ondřej rázem vybuchl, běžel za mámou a dělal dusno. Křičel, že už není dítě a že si svůj život zařídí po svém, že nedovolí, aby někdo ubližoval jeho nejbližším a podobně.
Zbledlá Věra sledovala, co se to s jejím synem stalo. Každý pokus vysvětlit situaci vedl jen k ještě větším hádkám a výbuchům. Ucítila tlak na hrudi, v rozechvělých rukách lovila prášky, ale Ondřej si toho ani nevšiml a křičel dál.
Věra to už nevydržela popadla kabát a vydala se k sestře. Nechápala, co udělala špatně, proč se její chlapec změnil… Bylo to bolestivé a nesmírně smutné.
Zastavila se jen pár kroků od Jarmilina vchodu. Bylo jí čím dál hůř, a pak ztratila vědomí.
******************************************
Od pohřbu Věry uběhly dva týdny. Ondřej chodil jako tělo bez duše, všechno si vyčítal. Květa se ho snažila utěšovat, podávala mu skleničku vody.
Miláčku, vím, jak ti je, ale musíme myslet na živé, hladila si rostoucí bříško. Když tě vidím takhle, je mi taky špatně.
Ondřej mlčel, což Květu neskutečně rozčilovalo. Plán jí sice vyšel, byť nečekala, že to zajde tak daleko. Doufala, že jen vymění byt a bude mít klid. Jenže popravdě, tohle jí ani nevadilo.
Najednou někdo odemkl dveře. Dovnitř vešla Jarmila se svými klíči.
Jak se opovažujete chodit k nám jako domů?! vyjela zlostně Květa na nečekaného hosta.
Přišla jsem domů. pousmála se Jarmila. Copak jsi to nevěděla? Tenhle byt patří mně.
Sklenička vypadla Květě z ruky. Jak to? Tolik času, všechno to dělala kvůli bytu a nakonec zbytečně?
Ondřeji, co to znamená? vykřikla hystericky na muže.
Co by… odpověděl lhostejně Ondřej. Máma chtěla tenhle byt od Jarmily koupit, dlouho šetřila…
…A všechny peníze nacpala do vaší svatby! dodala Jarmila. A přitom jsem ten byt chtěla odkázat vašemu děcku, ale teď na to zapomeňte. Máte tři dny na vystěhování. Jestli nepůjdete, zavolám policii.
****************************************************
P.S.
Ondřej zůstal bydlet v tetině bytě. Sám. Květa si už ten večer sbalila všechny věci, prohlásila, že dítě stejně není jeho, a odešla…
