Bezmezná drzost
Tak mi řekni, Radko, začal jsem, v čem je takový rozdíl, komu ten náš domek u Lipna pronajmeme? Rodině nebo cizím? Peníze jsou stejně koruny.
Radka domývala poslední hrnek a rozvěšovala prádlo na sušák. Namísto mých řečí by se mi víc líbilo, kdyby mi radši pomohla.
Pavle, miláčku, odpověděla, rozdíl je v tom, že z příbuzných ty peníze pak těžko vymáháš.
Jde ti o Standu? zamračil jsem se. Vždyť Standa je můj bratr! Stoprocentně zaplatí. Ani slevu nechce. Vezme si ten domek za plnou cenu. Celé léto. A nám odpadne starost se sháněním nájemníků.
To je přece chata u jezera. Tam zájemci stojí ve frontě. Seženu je za pět minut.
A vysvětli mi, proč to tak hrotíš a chceš domek pronajímat radši cizím?
S cizími to jde jednoduše: smlouva, záloha, když neplatí vyhazují se, spěte si pod mostem. A s vlastními to začne Ale Radunko, vždyť máme děti, Převod uděláme později, Televizi jsme vám rozbili, ale nebudete po nás chtít pokutu, ne? Viděla jsem toho dost, Pavle, netušíš, jak to může dopadnout.
Chatu u Lipna Radka zdědila po rodičích, kteří ji sami léta pronajímali známým v Českých Budějovicích. Přilepšovali si tak k platu. Radka to po nich převzala ovšem s podmínkou: žádní známí, žádní příbuzní. Zažila, jak její rodiče pravidelně škubali kamarádi a bratranci.
A jak to dopadlo? chtěl jsem vědět.
Tak, že příbuzní nejenže nezaplatili, pak se ani neomluvili! Jako kdyby byl problém nás tam na chvíli nechat. Ale chata je podnikání, Pavle. Ne charita pro vaši rodinu.
Standa si usmyslel, že tři měsíce u Lipna jsou přesně to, co jeho ženě a dětem prospěje. V létě má většinou v práci volněji a chtěl odjet s celou rodinou. Radka byla od začátku přesvědčená, že Standovi platit ani nenapadne.
Vždyť ti Standa neslíbil, že budou bydlet zadarmo! tlačil jsem. On zaplatí.
To slibují všichni…
A proč se do toho motáme? O chatu je vždycky zájem, zájemci ochotní platit tržní cenu čekají ve frontě. Přijedou, podepíšou smlouvu a já mám klidný spánek. Ne. Žádní příbuzní, žádní známí. Kámoš je kámoš, ale peníze se neodpouští.
V Radčině pragmatismu je těžké hledat chybu, ale stejně jsem zkusil poslední kartu.
Dobře, když Standovi nevěříš, věříš aspoň mně?
Radka zpozorněla.
Věřím. A co dál?
Když by došlo k průšvihu, sám ti za ten pronájem zaplatím. Nenechám tě na holičkách
To byl můj velký argument.
Výborný nápad. Zaplatíš mi z našich společných peněz?
No když to takhle říkáš Tak si najdu brigádu. Klidně večer po práci, nebo o víkendu. Všechno, co vydělám, bude jen pro tebe. Ne z našich. Platí?
Radka byla překvapená, jak moc mi na tom záleží. Možná by měla zkusit víc věřit, když už o to tolik stojím
Ty bys ukecal kohokoliv, usmála se. Veškerá zodpovědnost je tvoje. Dobře.
Do léta ještě daleko, takže Radka trochu vychladla a začala mi i věřit.
Začal červen. A s ním i potíže. Každé tři dny jsem Standovi volal, že už by to chtělo zaplatit aspoň měsíc v předstihu. A slyšel jsem pořád to stejné:
Jasně, Pavle! Má přijít větší platba od klienta, hned co dorazí, peníze pošlu! Omlouvám se za zdržení, znáš to, prostě jen čekám
Červen utekl.
Peníze nikde.
Radka držela měsíc jazyk za zuby, nenaléhala, nerozčilovala se. Všechno jsem měl na jazyku já, vždyť jsem slíbil, že to zvládnu.
Už zaplatil?
Klient mu pořád nepřevedl peníze. Ale hned, jak je dostane, pošle nám to. Sliboval!
Ta výmluva se nezměnila měsíc.
Měl jsem chuť Radce říct: Nepřekvapuje tě to?
O čem jsem mluvila? Příbuzní vždycky mají svatý důvod, proč platit pozdě.
Radko, to je náhoda! Nemyslí to zle. Vážně prostě mu to zrovna nevychází! Stačí počkat.
Jasně, počkáme do září, až si sbalí kufry a poděkují za krásnou dovolenou. Pak nám mávnout a zmizí.
Prosím tě, vždyť ty o nic nepřijdeš. Kdyžtak si fakt najdu tu brigádu.
Fakt? Půjdeš? Teď hned?
Trochu jsem zvláčněl.
Dej mu ještě pár týdnů. Jestli nezaplatí Pak to za něj zaplatím já, jestli je to taková věc.
Nikdo tě o to nežádal, Pavle. Chtěl jsi dokázat, že máš poctivého bratra. Tak se ukaž.
Doma začala být ponurá atmosféra, moc jsme si neměli co říct.
Přivítal nás červenec. Vedra šílená. A já večer potají prohlížel pracovní portály, ale ani nezavolal.
Pavle, víš, že je už třicátého? Dvě třetiny léta za námi a stále nemáme z pronájmu ani korunu, připomněla Radka.
On pořád nemá peníze Ale
Hned jak přijdou, tak vám pošlu.
Vrátí všechno, slíbil i něco navíc za čekání!
U tebe už nespadám. Slíbil jsi, že zaplatíš. Kde máš tu brigádu?
Sám vím, že jsem ten slib říkal spíš z pohodlí. Říct zaplatím já je jednodušší než dvakrát týdně vláčet krabice po večerech.
Něco najdu, ale nabídky nic moc. Nepůjdu dělat stěhováka se zádama v háji.
Tak zvedni telefon a řekni Standovi, ať jde dělat stěhováka on. Sliby se mají plnit. Nebo půjdu a do pátku buď mám aspoň půlku peněz, nebo jeho rodině končí nájemní smlouva a jdeme soudní cestou.
Polil mě ledový pot.
Hlavně mu nevolej! Jak bych pak vypadal před rodinou? Co řeknu mámě? Žalovat vlastního bratra To nikdo nepochopí.
Standa platit nechce, já za svoje sliby taky nerad ručím, soudit se po rodině a najednou jsem měl chuť obvinit Radku.
Víš co? Ty se bojíš o mě, o manžela! Vůbec ti nevadí, že tu budu makat od nevidím do nevidím, jenom abych ti, ženě, splatil dluh.
Nikdo ti nenutil, Pavle. Sám jsi na tom trval!
Jenže jsem netušil, že nás Standa takhle odkopne!
Já to věděla, přikývla Radka. Věděla, protože jsem to zažila už stokrát. Ty mě neposloucháš.
Dobře! Už to chápu. Ale ty, Radko, taky nic moc! Nutíš mě dřít jak mezek, hlavně že dostaneš prachy. Klidně ať mě to stojí zdraví, že
Jen požaduju splnění dohody, kterou jsi sám vymyslel.
Dobře! křikl jsem. Jdu si najít brigádu a Standu zaplatím! Když jsou pro tebe peníze víc než já. Fajn!
Sám jsem se do toho zamotal, ale Radce se povedlo, že jsem po nocích šoupal zásilky coby kurýr, a za odměnu jsem na ni házel nenávistné pohledy.
Všechno kvůli tobě, odsekl jsem.
Kvůli mně? otočila se.
No jasně!
Možná tak aspoň pochopíš řekla, že být velký frajer na papíře a brát to za cizí není žádné umění. Až to zaplatíš z vlastní kapsy, poučíš se.
Abych byl upřímný, pořád jsem doufal, že se Standovi v hlavě rozsvítí a všechno srovná. A sotva mě to napadlo, sám zavolal Radce, ne mně.
Snad opravdu poslal peníze?
Radko, mám prosbu
Stanďo, už na to nemám čas. Dlužíte za srpen, pořád visí červenec. Řeš si to s Pavlem, slíbil vše uhradit.
Vím, Pavle mi říkal! Chudák je tvůj manžel. Hele, vznikl mi problém. Odešla mi spojka v autě, všechny peníze padly na opravu, nějak musím odvést rodinu domů a na nájem vám to převedu snad příště…
Přesně, jak jsem čekal.
Radka zavěsila a podívala se na mě. Věděl jsem hned, co znamená ten pohled.
Dobře, přiznal jsem, měl jsem být obezřetnější s důvěrou. Ale ty nedáváš mi šanci udělat chybu! Místo podpory mě zadupáváš.
Měla jsem se radovat a říkat: Nevadí, Pavle, ať se vyválejí zdarma, nějak to přežiju? Chtěl jsi to risknout, tak si to teď vyžer.
To jo, ale nečekal jsem, že ti nebude vadit, že půjdu přes svoje zdraví! Ty na mě vůbec nemyslíš?
Myslí tvůj brácha na tebe?
Není špatný, prostě mu to nevyšlo
Výborně. Okrádá mě a podrazí tebe, to je v pořádku, ale já když chci svoje jsem zlá?
Zabručel jsem něco nesouhlasného
Možná čeká naše manželství těžší chvíle.
Co jsem se naučil? Že v rodině a v byznysu se nemíchat protože když jde o peníze, příbuzní bývají ti, kteří vás často zklamou, a vy se pak musíte rozhodnout, jestli stojí za to kvůli nim ztratit nejen peníze, ale i klid v domě.
