Nesmíš brát, co není tvoje
Jediná dcera svých rodičů, Tereza, byla jejich miláčkem a všechno měli pro ni. Rodiče, oba inteligentní lidé, pracovali ve vědeckém ústavu, tatínek byl profesor. Kolik si Tereza pamatovala, v jejich domě vždy bylo mnoho hostů.
Maminka Terezy, Zdenka, skvěle vařila a pekla velké koláče, krásně prostírala stůl.
No, Zdeničko, ty stále v tom svém stylu, krása a dobrota jen se podívám na tvůj stůl, hned mám chuť jíst, vtipkovali hosté pokaždé, když k nim přišli na návštěvu.
Tereza ve škole prospívala dobře nebyla premiantkou, ale vždy měla silné jedničky a dvojky. Nikdy ji rodiče nenutili učit se, byla od mala důsledná a zodpovědná. Přicházela ze školy, převlékla se, najedla a usedla k úkolům.
Terezko, byla jsi na hudební?
Ano, maminko, právě jsem se vrátila.
Tereza chodila do hudební školy na housle a opravdu ji bavilo hrát vždy zapomněla na vše kolem, když měla housle v rukou. Učitelka ji často uváděla jako vzor ostatním dětem.
Školní roky rychle uběhly. Tereza měla mnoho přátel, byla komunikativní a laskavá, všem se snažila pomáhat. Žila s rodiči v Praze a snila o tom, že půjde na vysokou školu právě tam.
Tobě to je jedno, Terezo tvoji rodiče pracují na fakultě, určitě tě tam dostanou, říkala kamarádka Iveta. Já mám jen mámu, táhne mě sama po škole půjdu raději do práce, bude to pro ni snazší.
Tereza nerozuměla, jak její kamarádka žila rodiče dobře vydělávali, ona nic nemusela.
Mami, tati, na maturitní ples potřebuji nové šaty a boty, upozornila rodiče.
Jasně, zítra je volno, zajdeme do obchodů, slíbila Zdenka.
Koupili krásné šaty, nové boty do barvy, zbývalo složit dobře zkoušky a rozloučit se se školou a začít novou, dospělou etapu.
Tereza se dostala na ČVUT, samozřejmě rodiče zařídili, ale zvládla by to i sama maminka Zdenka znala mnoho lidí, pro jistotu s některými promluvila.
Tak, milí rodiče, jsem už studentka! radostně hlásila Tereza, když našla své jméno na seznamu přijatých.
Gratulujeme, řekl otec vesele a dal jí drahý nový telefon, tehdy ho ještě neměl každý.
Na vysoké škole se jí líbilo všechno přednášky, profesoři, kamarádi. Život byl úplně jiný, studentské večírky, zkoušky, seminárky. S Ivetou už se téměř nepotkávaly, Tereza měla plno povinností. Iveta pracovala v továrně, měla svůj pracovní kolektiv, jiné starosti.
V létě Tereza jezdila se studentskými brigádami to byl život plný zážitků. Byla milá a hezká, mnoha klukům se líbila, ale opravdová láska její život zatím nepotkala. Měla pár nezávazných vztahů, nic vážného.
Na posledním ročníku se seznámila s Tomášem, který sloužil v armádě a pracoval v opravně domácích spotřebičů. Potkali se náhodně v kině, když byla Tereza s Ivetou konečně si našly čas na společnou návštěvu.
Ahoj, holky, mohu si přisednout? zeptal se slušně mladý muž, když upíjeli drink před filmem v kavárně.
Jasně, odpověděla Iveta, ale Tomáš upřeně hleděl na Terezu.
Tomáš, představil se, dnes je tu dost lidí, řekl, jako by omlouval, proč sedí u jejich stolu.
Já jsem Iveta a tohle je Tereza, usmála se Iveta.
Přišel jsem na nový film, doporučil mi ho kamarád.
My jsme taky konečně vyrazily spolu Iveta pracuje, Tereza studuje, vysvětlovala Iveta, líbil se jí Tomáš, ale ten měl oči jen pro Terezu.
Domluvili se, že se po filmu opět sejdou seděli totiž každý zvlášť. Večer se prošli Prahou, Tomáš je doprovodil, nejprve Ivetu, pak Terezu a požádal o telefonní číslo.
Tomáš byl přitažlivý, komunikativní a Tereza se do něj zamilovala. Od té doby spolu chodili, a za půl roku se vzali. Rodiče Terezy, po seznámení s Tomášem, neměli nic proti svatbě budoucí zeť jim byl sympatický.
Po škole Tereza krátce pracovala, odešla na mateřskou a narodila se jim syn Matěj. S Tomášem byla šťastná byl pečující a zodpovědný manžel i táta, chránil rodinu a pomáhal Tereze s Matějem.
Maminko, mám štěstí s mužem, říkávala Tereza, s Tomášem se cítím jako za silnou zdí.
Jsem ráda, dcerko, Tomáš je skutečný muž a rodinný typ, usmívala se Zdenka, otec měl Toma rád, hráli spolu šachy a povídali si o všem možném.
Musela začít žít bez manžela
Štěstí však netrvá věčně. Matějovi bylo pět, když Tereza s Tomášem měli nehodu jeli autem, když se proti nim přiřítil motocykl Tereza byla vymrštěná z auta, možná ji to zachránilo, ale Tomáš zemřel. Matěj naštěstí byl u prarodičů.
Bože, proč? šeptala Tereza v nemocnici, zatímco u ní seděla maminka.
Díky Bohu, Terezko, že ses probudila, plakala Zdenka Tereza měla zlomené nohy a žebra, ale byla naživu.
Tomáše Tereza pohřbívala na invalidním vozíku. Dlouho se pak zotavovala u rodičů, žila tam s Matějem. Propadala depresi, stýskala si po milovaném manželovi, zachraňoval ji jen syn.
Díky ti, Bože, děkovala Tereza před ikonou, co by bylo s mým synem? Dík Matějovi jsem našla znovu odvahu žít.
Tereza musela začít znovu, bez manžela.
Mami, rozhodla jsem se odjet do Poděbrad, máme tam dům. Chci tam žít, mořské klima mi prospěje, Matěj miluje vodu. Vy nás budete navštěvovat. Tady mi všechno připomíná Tomáše.
Rodiče souhlasili. Po přestěhování v Poděbradech našla klid, začala pracovat jako recepční v penzionu, poznávala nové lidi, Matěj chodil do školy. Víkendy trávili u vody, slunili se, relaxovali.
Jednou Tereza na pláži ztratila snubní prsten byl vzácný, vzpomínka na Tomáše. Plakala a hledala v písku.
Proč pláčete? ozval se mužský hlas. Co se vám stalo?
Ztratila jsem prsten, je pro mě cenný
Kdo chodí na pláž s prstenem?
Já Máte ještě nějaký dotaz?
Dobře, pomůžu vám, řekl muž. Jmenuji se Kryštof. A vy?
Tereza, hledali spolu v písku a nakonec prsten našli v jejích šatech.
Děkuji, Kryštofe.
Vy jste tady na dovolené? zeptal se Kryštof. Jsem tu s kamarádem, ten zůstal v penzionu, včera se trochu přepil, dnes jsem na pláži sám
Já tady vlastně žiju, řekla Tereza.
Povídali si a Kryštof ji pozval na kávu.
Měli bychom odejít z pláže, je horko, souhlasila Tereza, a v kavárně bude příjemně.
Seděli v příjemné kavárně, popíjeli chladné drinky. Matěj byl u prarodičů, Tereza ho na měsíc poslala k nim, až začne škola, přivezou ho zpět. Kryštof se okamžitě přiznal, že je ženatý a má dceru; pracuje v letišti ve svém městě.
Tereza mu vyprávěla svůj příběh o tragické ztrátě manžela.
Proto jsem začala znovu, tady s Matějem, řekla.
S Kryštofem jí bylo příjemně byl přímý, laskavý a nevázaný. Po kávě ji doprovodil domů, rozloučili se. Za tři dny se znovu potkali Kryštof na ni čekal před domem s velkou kyticí.
Ahoj, už jsem se těšil, předával jí květinu.
Ahoj, Tereza měla radost, že ho vidí. Mám od zítřka dovolenou, řekla.
Skvělé, spolu můžeme strávit víc času, zaradoval se Kryštof. Zveme tě na večeři, poznáš mého kamaráda.
V restauraci se bavili skvěle, potom Kryštof zůstal u Terezy doma. Stalo se to, co se mělo stát.
Bože, jsem zamilovaná, přiznala si Tereza.
Po smrti manžela nikoho neměla, téměř celý měsíc byli s Kryštofem spolu. Kryštof si v práci zařídil neplacené volno, ale nakonec musel odjet. Loučili se těžce. Po týdnu zavolal.
Terezko, brzy přijedu Nemohu bez tebe být. Přiznal jsem vše manželce, chce se rozvést.
Osud ji zkoušel
Tereza byla šťastná nemyslela na Kryštofovu ženu ani dítě, s tím se nezabývala.
Jsem žena, chci být šťastná.
Kryštof za ní dorazil, zanedlouho se vzali, jakmile byl rozvedený. Po roce se jim narodila dcera Markéta a oba byli šťastní.
Ale osud se rozhodl prověřit její sílu znovu. Jejich idylka skončila po deseti letech Kryštof začal manželku podvádět, v lázeňském městečku bylo pokušení plno. Přicházely hádky, nejprve lhal, pak přiznal pravdu a Tereza ho viděla s mladými dívkami na pláži.
Podala žádost o rozvod, Kryštof odešel zpátky do svého města, konečně se usmířil se svou bývalou ženou. Dceru nikdy neopustil, platil slušné alimenty. Děti dospěly. Matěj odešel k prarodičům, vystudoval vysokou školu a oženil se tam. Markétu vychovávala Tereza, ta se také provdala a žila s mužem zvlášť.
Tereza má dvě vnoučata a jednu vnučku. Navštěvují ji, staří rodiče občas přijedou s Matějem. Celý Terezin život tvoří děti a vnoučata.
A Kryštof? Ten už se v jejím životě neobjevil. Tereza si rozhodla: už žádné muže, je přesvědčena
Zaplatila jsem za svoji lásku k ženatému, nesmíš brát, co není tvoje. Štěstí postavené na cizím neštěstí nemůže vydržet.
Nechtěla už pokoušet osud, bála se, že bumerang se vrátí a ublíží. Proto žije sama.
Děkuji, že jste příběh přečetli přeji všem hodně štěstí a dobroty. Hlavní je poučení nikdy neberte, co patří jiným, nelamte životy druhých pro vlastní štěstí, protože skutečná radost vždy vychází z čistého svědomí a respektu k druhým.
Press «Like» and get the best posts on Facebook ↓
