Ale víš, Bělinko, že na lidi jako jsi ty se nevdává, řekl klidně Radek, jsou ženy jen na lásku a příjemné chvíle. A jsou i ti, co se chrání až k svatbě. Bohužel ty do toho nepatříš.
Co na mě nevyhovuje, Radku? Já vařím výborně, vypadám skvěle, v domě je čistota. Jsem pro tebe vhodná jako žena? Běla se zmateně podívala na muže, kterého považovala za milence.
Právě to je problém! Už jsi zkažená. Pochop: na lidi jako jsi ty se neberou za manželku. S takovými se jen pobaví bez závazků. Manželská smlouva je pro ctnostné dívky, u nich jsi první. Ať máš být ochotná mývat mu nohama a pít tu vodu, jak říká pořekadlo. Radek, spokojený s posledním slovem, se otočil k zdi a zaspal.
Ještě před týdnem Bělinka seděla s kamarádkami v pražské kavárně a povídala o svých plánech: život se uspořádá. Třicet už není dívka, ale má kariéru, byt, auto, vypadá skvěle. Může se i vdát a mít děti! Navíc už má ideálního kandidáta jako z pohádky. Radek: nikdy se nevdával, žil sám, i když si soused s matkou koupil byt. Čtrnáct let věkový rozdíl, hezký, upravený, téměř bez špatných návyků a s vážnou pozicí. Čisté štěstí.
Setkali se v práci on přišel na prohlídku do zubní ordinace a odešel už se zamilovaností. Běla tehdy pracovala hodně: jak v veřejné, tak v soukromé klinice, takže osobního času neměla. A najednou květiny, ne obyčejné růže, ale pivoňky. V únoru! Restaurace A všechno se zatočilo.
Jediné, co ji trápilo, bylo to, že po druhém roce vztahu ještě ne přišel návrh. Kamarádky dávaly nápovědy: Bělo, čas se vdát. I ona to cítila. Tak se odvážila a při večerním rozhovoru slyšela: je zkazená, není pro svatbu.
V hlavě se to nechtělo zadržet. Co si dovolí?! Následující večer se Běla opět setkala s přáteli v kavárně potřebovala radu.
Představte si, holky, začala Běla, on mi řekl, že už nejsem ta! Že na takové se nevdává!
To vážně? překvapila se Kateřina. Jsi přece krásná, chytrá, samostatná!
Tvrdí, že se ženou jen s ctnostnými. A já jsem, jak říká, třetí řád poškozená. A co mám teď dělat? Všechno ostatní se nám hodí: je chytrý, má peníze, v posteli všechno v pořádku.
Bělo, zahod’ ho, než ti zničí sebevědomí, zamumlala Lída.
A ještě lépe přiveď ho k nám! My s Mikulášem slavíme deset let manželství! Ať vidí, co je to rodina, doplnila Kateřina.
Rozhodly se ho pozvat. Radek, který obvykle nechtěl takové akce, najednou souhlasil a dokonce sám usedl za volant. Běla už předtuchařovala příjemný odpočinek s kamarádkami konečně ne ona bude řídit zpět.
Na chalupě u Kateřiny a Mikuláše byla domácí atmosféra: děti, gril, ptáčci, pejsek Štefan běhal, jako by měl neviditelný pohon. Hostina trvala od poledne do večera. Starší se rozptýlili, děti usnuly. U stolu zůstali sví kamarádky, hostitelé a Radek.
Pili čaj s ovocným koláčem a povídali. Pak Radek opět spustil svůj proslov:
Řekněte mi, Kateřino, proč Běla ještě není vdaná? Vy už deset let v manželství.
No, ne všem se povede zamilovat se už v třetím ročníku, jako mně, pokrčila rameny Kateřina. Běla tehdy studovala, pracovala, času neměla.
A vy jste se vdávala ctnostně?
Cože?! zasmála se Kateřina. My s Mikulášem jsme spolu od prvního ročníku!
Ale on byl první?
Chcete mi ukázat pas? rozčílil se Mikuláš. Moje žena je, a tečka.
Vidíte! Byla čistá. To je úcta. A jak se vdát za ženu, co už měla pár? To je ostuda pro rodinu!
Co je to za rodinu, že musíte být bez minulosti? zasmála se Lída. Tak proč jsi Běle nadával?
Nikomu nic nesliboval, pokrčil rameny Radek. Vaše kamarádka by měla rozumět: je druhého řádu. A pro manželství s ní jsou nutné vážné důvody. Já je nevidím.
Tak jsem já třetí řád, rozvedená s dítětem, usmála se Lída. Škoda tě, muži. Škoda tvého rodu.
Jak to mluvíš s ženami v mojí domácnosti? povstal Mikuláš. Řády u něj! Jsi starý rybí škváby! Chytil Radka a hodil ho ven na dvůr. Nebylo mu to těžké dva metry výšky, svalnatý.
Jdi pryč! Nepřeruším sváteční náladu. Kdyby nebyly holky, už bych tě zničil. Nejsi náš host.
Bělinko, jedu. Zůstaneš se mnou, nebo zůstaneš? hrdě prohlásil Radek, chytajíc tašku.
Běla se rozesmála a nedokázala odpovědět. Radek, aniž by čekal na její souhlas, zamkl bránu a odjel.
No, Mikuláši, díky, pošeptala Běla. Už žádného muže! Ani starého!
Špatná myšlenka to byla, osvětlovat ho o svatbě, usmála se Kateřina. Ale jaký to byl charakter! Holky, slyšíte? Já jsem první řád! A vy už, jak to dopadlo.
Vtipů stačilo na celý večer. Pak Lída odvezla Bělu domů. Život se vrátil k běžným přijímáním pacientů a vyplňováním záznamů.
Radek už nevolal.
Bělo, doktorová, zůstala vám obálka na recepci.
Děkuji, Lenko, podívám se později.
Po vyšetření Běla otevřela dopis. Uvnitř byl…
Z téhle zkušenosti zůstala jedna pravda: není důležité, jaký jsi řád, ale jaký máš sám svůj vnitřní klid a úctu k sobě. Když si člověk váží sám sebe, najde si partnera, který ho ocení takového, jaký je.
