Deník, 12. července Slunečné odpoledne na dovolené s kamarádem na jihu. Seděli jsme v letní kavárně u pláže v Karlových Varech, popíjeli ledový čaj a užívali si pohodu. Vedle kavárny stojí stánek se zmrzlinou, kolem căruia se shromáždili lidé. Kamarád Jaroslav byl zvědavý a chtěl jít blíž, tak jsme se vydali k davu.
Na zemi tam ležela mladá dívka bezvládná, v bezvědomí. Vedle ní seděla starší žena, plakala a pokoušela se ji oživit. Jaroslav nezmatkoval, vzal rychle láhev vody, polil jí obličej, zkontroloval tep a pak, když poznal, že dívka nedýchá, začal s masáží srdce. Mně rovnou řekl, ať volám záchranku.
Po pár minutách přijela sanitka, lékaři dívku odvezli. Než odjeli, poděkovali Jaroslavovi. Ten zachránil jeden lidský život, a já byl překvapený ne tou hrdinskou akcí, ale tím, jak většina lidí jen přihlížela. Někteří si dělali fotky, jiní jen zírali. Uvědomil jsem si, že možná ani já bych nedokázal zasáhnout, jako Jaroslav. Důležité ale bylo, že dívku zachránil.
Další ráno, sedíme v stejné kavárně u snídaně. U vchodu zastavily tři luxusní auta s pražskou poznávací značkou. Jaroslav obdivně poznamenal, že by si přál takový vůz. Z aut vystoupilo šest mužů černovlasí, vypadající vážně. Zamířili rovnou k nám a jeden se zeptal: Kdo z vás zachránil včera tu dívku? Ukázal jsem prstem na Jaroslava.
Muži se s ním dali do řeči nebylo to tak napjaté, jak jsem čekal, byli upřímní a vděční. Dali mu klíče od jednoho z těch aut byl to bílý Škoda Superb. Ukázalo se, že to byli bratři té dívky, Anežky. Chtěli mu osobně poděkovat zachránil jejich jedinou sestru. Jaroslav byl v šoku tři roky šetřil na auto, ale nikdy se mu nepodařilo si ho koupit. Najednou měl klíče ve svých rukou díky svému pohotovému rozhodnutí.
Slunce nad Vary dnes zářilo jasněji. Dívka žije a kamarád vykročil do nového dne, možná už trochu jiný člověk.
