Myslím si, že kdyby mi někdo tento příběh vyprávěl, asi bych mu ze začátku nevěřil. Ale stalo se to mému bratrovi a jeho manželce. Vrací se domů po oslavě dědečkových narozenin na vesnici. Je teprve sedm hodin večer. Jedou po dálnici a najednou vidí na kraji silnice mladou ženu. Máchá rukama a snaží se zastavit auto. Bratrova manželka ho prosí, aby nezastavoval, že je to nebezpečné. Přesto bratr zpomalí a chce zjistit, co se děje. Mladá žena má tvář pokrytou škrábanci a modřinami.
S pláčem jim vypráví, že ona a její rodina měli nehodu. Jejich auto sjelo z cesty a zřítilo se do rokle. Říká, že její manžel je mrtvý, ale dítě žije, a prosí bratra, aby ho zachránil. Ukazuje na místo nehody. Bratr vystupuje z auta, říká ženě, aby zůstala s jeho manželkou, a jde k místu havárie. Auto tam skutečně najde. Spěšně se k němu vydá, moc se nerozhlíží a vytáhne ze zadního sedadla chlapce, který je asi šest let starý.
Když se vrátí k autu, žena tam není. Ptá se manželky, kde je, a Anna jen pokrčí rameny a říká, že šla za ním. Bratr se vrací k havarovanému autu, aby ženu našel, a až teď si všimne, že na předních sedadlech sedí dva lidé. V řidičově sedadle je muž, hlava rodiny, a vedle něj jeho žena. Oba jsou mrtví. Jak tedy mohla na silnici žádat o pomoc? Bratr vypráví, že z toho pocitu mu běhá mráz po zádech. Zachráněného chlapce přijali do své rodiny, dnes ho vychovávají jako vlastního. Bratr je přesvědčený, že tehdy promluvil duch.
