Renata vyrůstala ve velmi bohaté rodině. Otec jí koupil vše, po čem její srdce toužilo, přesto s ní trávil jen málo času. Měl vlastní firmu a byl pořád zaneprázdněný. Když se občas objevil doma, dělo se to jen kvůli návštěvě milenek. O říkalo se, že jedna jeho partnerka byla o pár let starší než Renata.
Renata nastoupila na pedagogickou fakultu, i když její otec si přál, aby šla studovat stomatologii. Ona ale prosadila svou cestu a nenechala se odradit.
Když dospívala, odmítala brát peníze od otce a žila jen z univerzitního stipendia. V létě jela na brigádu do dětského tábora, přestože jí otec nabízel luxusní dovolenou v zahraničí. Renata odmítla a raději se věnovala dětem, protože je měla ráda.
Jednoho večera přijel autobus plný dětí z dětského domova. Všichni se rychle rozutekli do pokojů, jen poslední vystoupila hubená dívka s tváří, která působila starší a její oči nesly neobvyklou tíhu. Později si děti začaly stěžovat, že v domě je podivný zápach.
Za vším byla ona dívka. Renata vstoupila do pokoje, aby zjistila, co se děje. Ukázalo se, že holčička ukrývala pod polštářem karbanátky z večeře. Ty začaly hnít a šířily nepříjemný zápach.
Dívka pohlédla na Renatu provinilým pohledem a tiše řekla:
To jsou pro mého bratra.
A kde je tvůj bratr?
Je v dětském domově.
Po těch slovech Renatu zalila zvláštní vlna, v kapse se jí vynořil mobil a přenesla se do otcova pracovního světa plného tabulek a faktur. Vzápětí zavolala otci a požádala ho o peníze.
Konečně mě dcera žádá o pomoc, zamyslel se otec ve stínu starého portálu, čekal jsem, kdy se ozve, možná se zlobil.
Renato, proč potřebuješ tolik korun? Chceš nové auto?
Ne, tati. Chci koupit co nejvíc jídla pro děti z dětského domova.
Jsi tak laskavý člověk, Renato, řekl otec a jeho úsměv se rozplynul do barevných mraků snu.
