Uncategorized – Page 47 – DoN

Podmínky se nevyvíjejí samy. Vytvářejí je lidé. Vytvořili jste podmínky, ve kterých jste vyhodili živou bytost na ulici. A teď je chcete změnit, až se vám to hodí.

Pavel jde z práce domů. Je chladný zimní večer, všude kolem se šíří šedá mlha nudnosti. Když míjí místní

Srdce kočky tlumeně buřelo v hrudi, myšlenky se roztékaly, duše bolela. Co se mohlo stát, že paní ho vydala cizím lidem, proč ho opustila?

25.srpna2026deník Dnes po dlouhých letech jsem se snažila zapomenout, že předtím, když jsem se nastěhovala

Marek skrýval lítost, že se příliš rychle rozvedl. Chytrí muži proměňují milenky na svátek, zatímco on – v manželku.

**Deník 27.května 2026** Dnes po odpoledním parkování auta před domem jsem vešel do vstupního schodiště

Nikdo je nevyhnal, odpověděli oba, ale oni sami z nějakého důvodu nechtěli zůstat! Ať přijíždějí – budeme rádi.

Posaď se!Není nás doma! řekl klidně Petr. Ano, ozývají se! Vlastimila ztuhla, vstanoucí z gauče.

— Nemohl jsem ho opustit, mami, — zašeptal Mikuláš. — Rozumíš? Nemohl.

Matějovi je čtrnáct a celý svět se mu zdá být proti. Přesněji nikdo mu nechce rozumět. Tak zase ten roztržitý!

— Situace se nevyvíjejí samy. Vytvářejí je lidé. Vytvořili jste podmínky, ve kterých jste vyhodili živou bytost na ulici. A teď chcete tyto podmínky měnit, když se vám to hodí.

Petr kráčel domů po práci. Byl to obyčejný zimní večer, město zahalilo šedá tříše, jako by ho oblačkovala

— Paráda, tati, všichni tě vítají! A proč jsi potřeboval ten sanatorium, když doma už máš „all inclusive“?

Když Petr předal Zdeňce klíče od svého bytu, pochopila najednou: Konečně mám vlastní hrad. Žádný Leonardo

Nikdo je nevyhnal, – odpovídali obě strany, – ale sami si z nějakého důvodu nechtěli zůstat! Ať přijedou! Budeme rádi.

Posaď se! Není nás doma! řekl klidně Petr. Ano, ale zvoní! Věra ztuhla, vstala z pohovky. Ať, odpověděl Petr.

– Haló… Václave – To nejsem Václav. Jsem Jana… – Jana? A vy kdo?… – Paní, kdo jste? Jsem žena Václava. Chtěli jste něco?… Manžela není, zdržel se v práci… .Mám takovou závratě, všimla jsem si červených kapek na podlaze. Břicho mě prudce táhlo, kroutila jsem se… Cítila jsem, že miminko se chystá narodit.

Můj manželVáclav už pátý rok po sobě jezdí na výdělky. Jednou v Německu řídil kamión, jindy v Polsku

— Nemohl jsem ho vzdát, maminko, — zašeptal Mikuláš. — Rozumíš? Nemohl.

Milanovi bylo čtrnáct a celý svět se mu zdál být proti. Přesněji řečeno nechtěl ho vůbec pochopit.