Milý deníčku,
Jsem jen obyčejná svobodná žena, pracující v kanceláři, bez koruny na hlavě (doslova ani ne). Petr a já žijeme v našem bytě v Brně, který si splácíme z hypotéky, platíme energie a chodíme do práce od rána až do noci.
Moje tchyně bydlí v malé vesničce Křtiny, tam i její dcerka. Všechno by šlo v pohodě, kdyby se nerozhodly, že náš byt je pro ně víkendový resort. Zpočátku to znělo milýma slovy:
Přijedeme k vám v sobotu.
Jen na chvíli.
Jsme rodina.
Na chvíli pro ně znamenalo přenocování, přijedeme s kufry, prázdnými hrnci a očima hladovými po hostině.
Každý víkend to stejné: po práci běhám po obchodech, vařím, myju, prostřelím stůl, usmívám se, a pak ještě půlnocí myju nádobí a uklízím. Teta Věra Novotná sedí a poznamenává:
Proč ten salát bez kukuřice?
Já mám radši hutnější guláš.
V naší vesnici to tak neděláme.
A dcerka k tomu přihodí:
Ach, jsem tak unavená z cesty.
A vůbec nemáme dezert?
Ani jednou neřeknou: Děkuji, Mohu s něčím pomoci?
Jednou jsem to už neudržela a řekla Petrovi:
Nejsem domácí služebná a nechtěla bych každý víkend obsluhovat tvou rodinu.
Možná bychom s tím měli něco udělat.
A pak mi přišla myšlenka.
Příště mi teta zavolá:
Přijedeme v sobotu.
Ach, už máme plány na víkend odpovím klidně.
Jaké to jsou?
No, svoje.
A víte co? Opravdu jsme vyrazili, ale ne na plány, ale k Věře Novotné. V sobotu ráno stojíme na jejím dvoře. Teta otevře dveře a zůstane stát jako přikovaná.
Co to má být?!
Přijedeme na návštěvu. Jen na chvíli.
Měla jsem vás varovat, nic jsem nepřipravila! Víte, kolik stojí přijímat hosty?!
Podívám se na ni a říkám klidně:
Vidíte? Takový je můj život o víkendu.
Takže mě chceme naučit? Jak si jen troufáš!
Křik byl tak hlasitý, že sousedi vyhlédli z oken, a my jsme se vrátili domů.
A co je na tom nejzajímavější? Od té chvíle už žádná návštěva bez pozvánky. Žádné přijedeme na chvilku a žádné víkendy v kuchyni. Někdy, abyste byli slyšet, musíte lidem ukázat, jaké to je být na vašem místě.
Myslíte, že jsem udělala správně? Co byste dělali vy v takové situaci?
Přátelé, pokud chcete číst víc našich příběhů, zanechte komentář a nezapomeňte na like. To nás motivuje psát dál.
