Ahoj, poslouchej, co se stalo jednou ráno s Uliánou a jejím manželem Petrem.
Ráno Petr přitulil Uliánu, obejmul ji a šeptal do ucha:
Dobré ráno, Vendulo.
Pak se zas zasmál a zůstal dál spát.
Uliána se probudila, otevřela oči a ležela, aniž by se hýbala. Celá se zachvěla chladem, uvnitř se jí sevřel strach. Co se to mohlo stát? Všechno přece bylo v pořádku, že?
Petr se protáhl, zívl a řekl:
Uli, jaká jsi studená, už mi i sen odletěl. Všechno v pořádku? Venku je léto, a ty se topíš pod přikrývkou. Hned ti udělám čaj.
Petr, jako by se nic nedělo, šel do kuchyně a pískal si v hlavě veselý melodický tunýl. Uliána ještě chvíli ležela, pak se pomalu posadila, zamířila k umyvadlu. Nohy jí byly těžké jako olovo, v hlavě byl bílý šum. Možná by opravdu měla ten čaj.
Petr si najednou požádal o lívance. Uliána se na něj temně podívala:
Ráno jsi mi řekl Vendulu.
Cože, milá? odpověděl Petr.
Petře, přestaň se tvářit, že nic nevíš. Ráno jsi mi řekl Vendulu.
Slyšela jsi si to jen ve spánku, Uli, Vendula, to se stává. Proto jsi taková chladná a mrzutá? Ach, ženy Sama si to vymyslela, sama se urazila. Půjdu do práce hladový.
Uliána se ještě trošku potulovala po domě, snažila se vzpomenout si na sebe, zalila květiny, upékla další lívance, rychle se oblékla a odjela k Petrovi do práce. Možná to opravdu bylo jen omylem Uli, Vendula. Opravdu.
V Petrovu ordinaci se objevila nová sekretářka. Uliáně se pod lístkem zachvátila zlá vlna. V hlavě se zase rozběhly ranní obavy.
Sekretářka byla mladá, krásná, s ohnivými kudrnatými vlasy a štíhlým tělem.
Pan Petr je dnes zaneprázdněný a nevyřizuje. Můžu vám nabídnout termín na příští týden.
Raději si to zapište přímo k němu, bude to pro vás užitečnější, vyhrkla Uliána nečekaně.
Cože, promiňte? prohlásila sekretářka, oči se jí rozšířily. Kdo jste?
Jsem Gorémýčko. Uliána Vítková, manželka Petra. Odejděte pryč, tady si chystají sbírat pouliční holky.
Najednou ozval reproduktor Petrovu hlas:
Vendulko, přines mi kafe, prosím.
Uliána zamrkala.
Dobře, udělám to. Dám ti lívanec.
Petr se podíval na ni s podnoskem v ruce:
Vendulko? Něco se stalo?
Tady je tvůj kafe a lívanec. Rozvodové papíry pošlu poštou. Dobrou chuť.
Uli, bože můj, co se to děje? zlobila se Petr. Od rána jsi jako čarodějnice na koštěti.
Čarodějnice sedí v mé čekárně. Proč má rozcuchané vlasy? Takový seriózní zubař a taková vulgální sekretářka, to není fér, Petře.
Uli, přestaň. Už nemůžu snášet ty výlevy. Vědíš co? Týden budu na chalupě, počkám, až se uklidníš. Zavolej mi, až se zchladneš.
Příliš pozdě, Petře. Jsem vážná. Nepřijmu žádnou nevěru. Řekni mi, proč.
Petr unaveně zhluboka vydechl, napil se kávy a zakroutil se.
Varvara odešla. Vendulu jsem vzal po jejím doporučení.
Už dlouho?
Před měsícem, neochotně odpověděl Petr, oči odvrátí.
Proč jsi mi to neřekl? Vždy jsi sdílel novinky.
Nečekal jsem, že Vendula u mě zůstane. Ale odvádí to skvěle.
Nevěřím.
Pracuje! Pracuje výborně!
A ne jen to.
Stalo se to náhodou! Nechtěl jsem!
Nechtěl bys, nezhřešil. Dnes si sbaluju věci a přestěhuju se.
Kam? začal Petr nervózně. Říkal jsem, že týden budu na chalupě, jen se uklidni. Uli, nechtěl jsem rozvod!
Ale musíme. Už neslyším své jméno z tvých úst. Uli, Vendulo. Tvá červená sekretářka mi bude pořád před očima. Neznič mi psychiku. Práce už je dost stresová. Mám děti.
Kam jdeš? Zůstaneš v bytě.
Proč bych chtěl tvůj byt? Mám svůj dům.
V tom odlehlém? Starý dřevěný?
To je můj dům. A nic víc.
Dům byl od rodičů a vyvolával smutek. Uliána chtěla plakat, připomínky a jen hnusý zápach.
K její kamarádce Nelce to také nešlo:
Nezvládneš tu žít, Uli, nebuď blázen. Vrať se do bytu, něco vymyslíš, prodáš dům, vezmeš hypotéku.
Ne, už nebudu. A ty bys to dokázala?
Nevím, co bych dělala na tvém místě.
Uliána po domě prošla, všude otevřela okna.
Místo tady by se dalo žít, časem. Dům má dobrý základ. Od vesnice do Prahy je jen půl hodiny autem. Myslím, že město už rozšířilo tu oblast. Mnoho domů postavených, pravděpodobně už jsou pod vodou všechny inženýrské sítě. Já tady za pět let nebyla ani jednou.
Jo, ale kolik práce! Musím dneska bydlet.
Kde? Ve skladu?
Sáška odjela na prázdniny k mé matce. Můžeš u ní do podzimu bydlet.
Pokoj dospívajícího je nedotknutelný, co děláš? Jsi učitelka.
Jdi do toho, řekla Nelka mávajíc rukou.
Cítíš ten zápach? najednou se Uliána zeptala. Jako tráva, venkov, dětství.
Ano, tráva tu roste, musíme sekat.
Zvládnu to. Můžu si objednat tým na překopání pozemku. Mám úspory. Pět let jsem žila na peníze Petra, když otevřel soukromou kliniku. On si myslel, že moje výplata je jen zábava.
Dobrý muž, povzdechla se Nelka.
Myslela jsem si to taky, ale je těžké.
Rozumím.
Dokonce jsem chtěla Vendule vytrhnout zuby, ať Petr pak udělá nové, ale ona je mladá, zdravá.
Ty jsi stará a nemocná? zakřičela Nelka. Ve čtyřiceti začíná život.
Jak to vysvětlit Polince? Nechci rozvod oznámit, aby se nevracela do školy.
Rozumím. Dvacet let spolu. Není to smutné?
Smutné jako včelí úl. Nech toho.
Jsi krutá, řekla Nelka. Myslela jsem, že budeš brečet.
Nedostaneš se.
To je stres, vidím.
Možná.
Poslouchej, chtěla jsi mě podpořit? Vezmi kbelík, půjdeme vodu natahovat, podlahy umýt, okna setřít.
Radši bys bydlela v hotelu.
Ne, opravdu s tím domem budu pracovat.
Dům byl od rodičů, nechci ho bourat ani prodávat.
Kdyby jsi najmula designéry a stavby, všechno by vypadalo hezky, ale tohle je naše společná bytová situace.
Nechci tam zůstávat.
Nechceš ho rozdělit?
Myslím, že Petr nám s dcerou dům nechá, má chalupu. A Polina rozhodne. Vlastně to je její byt, ne potřebuji ho.
Petrov chalupa je luxusní, má bazén, toaletu, vodu.
A tady bude všechno. Přestaň stěžovat, podpora od tebe…
A studna?
Nemám rád studny, radši se projdu ven.
Po pár dnech se stavba změnila, objevil se nový dům za vysokým plotem.
Nejsem překvapená, řekla Nelka skepticky. Tolik let uplynulo, vaše domy jsou blízko. Brzy chtějí rozšiřovat.
Odkud to víš?
Obejdi svůj dům. Vidíš plot na třech stranách, u tvého jen kolíky.
Možná plot ještě nestavěli.
Podívej, auto přijíždí. Vlastníci jsou pryč.
Máš jen pohádky na vyprávění.
Život je někdy divnější než pohádky.
Kdo je ten muž?
Uli, já jsem v rozvodu a zrazený. Nemám čas na muže.
Proč tu stojíš jako přilepená?
Požádám toho muže, kde je vodovod, potřebuju vodu.
Muž se nakonec ozval:
Co potřebujete?
Dřevo na ohniště.
Muž se zmátl, ale odpověděl:
Jste náhodou majitelkou toho domu?
Ano, hledám vodu, dříve tu byl vodovod.
Promiňte, ale u mě je studna.
Tady už žádné jiné vodovody nejsou.
Dobře, půjdu k vlastní studni.
Proč ne šli hned k ní?
Nemám rád studny, jasné?
Máš pitnou vodu? špitla Nelka.
Jasně, vzala jsem to.
Jdi domů, už tě nepokojím.
Ráno ji probudil kvílení prasete. Jako by to byl dětský výkřik, ale v domě neslyšeli žádné pečivo, dveře se neotevíraly. Rozplakala se. Proč jsem sem přišla? To je stres.
Znovu se ozvalo kvílení. Odkud ten prase? A slyšela kroky za oknem, tráva šustila.
Hej, kdo tam je? Zavolám policii!
Nebojte, jsem soused. Potřebuji vašeho Hektora.
Uliána v pyžamu vyšla na verandu.
Jakého Hektora? Co si děláte?
Muž v hloubi zahrady zakřičel: Hektor! a z keříků se vyklubal černý malý prasečák.
Plemenitý? zeptala se.
Upřímně, prasata vůbec neznám.
Proč ho chcete?
Není můj, zbloudil na můj pozemek a usadil se v kurníku. Projel jsem celou vesnici, nikdo nehledá své prasátko. Přilétl mi jako kamarád.
Uliána se rozčílila:
Pánku, pojďme to urovnat. Mám rozvod za týden, jsem ve stresu, můžu se zbláznit. Vyrůstala jsem tady, všichni měli prase. Přestaňte se na mě dívat.
Muž se snažil: Hektor, jdeme pryč, je tu nebezpečno. Nechci, aby ti tráva vadila.
Nedělám zvířata, rozlučte se.
Následující ráno ji probudil štěkání psa. Uliána vyšla, uviděla štěně.
Soused dlouho otvíral bránu, pak se objevil v pyžamu, vedle něj praskal Hektor.
Je to váš štěně? zeptala se Uliána.
Co si myslíte?
Nemáte plot, prase i psi přicházejí.
Nechcete si nechat štěně? Potřebuji psa do domu.
Nikdy jsem neměla psa, ale máte tu prase.
Budu vám dát jméno.
Řekněme Arno.
Nemůžu jmenovat psa po sobě.
Tak ať je Čuk.
Čuk a Hektor? Skvělé! A jak se jmenujete?
Uliána.
Krásné jméno.
Uliána chválila: Můžeš mi pomoci s psem, naučím tě, jak se s ním zacházet.
Až skončím se svým prasečákem, budu mít psa, co bude hlídat dům.
Společně se ale naštěstí vrátili k Petrovi. Uliána slyšela jeho hlas:
Ahoj, tohle je Arno.
Uliána seA tak se Uliána rozhodla, že si ponechá dům i s Hektorem i Čukem a najde v tom svůj nový začátek.
