Mami, už ti je 65. Měla bys jít k notáři a přepsat dům na dědictví, rýpala sestra na návštěvě.
Před týdnem moje maminka slavila 65 let. Nechtěla to nijak hlučně slavit. Prostě nás pozvala domů na malé posezení. Koupil jsem jí krásnou kytici růží, teplý župan a k tomu ještě bačkory. Do obálky jsem jí dal 3000 korun, aby se jí ještě hodily.
Manželka a děti ale bohužel nemohly přijet. Syn onemocněl, dcera měla turnaj a Ritu poslali narychlo na služební cestu do Prahy. Děti aspoň pro babičku namalovaly velký obrázek, na kterém celá naše rodina stojí před domem.
Na venkov dorazila i moje mladší sestra Věra:
Hele, úplně jsem zapomněla koupit něco mamce. Řekni jí, že ten župan je ode mě i od tebe.
Dobře, ale nezapomněla jsi snad, že máma slaví narozeniny? Navíc takové kulaté.
Jé, Jirko, ani nevíš, co mám teď za problémy v práci!
Moje sestra je trochu nesamostatná. Ve svých devatenácti měla dítě s klukem z internátu. Ale ten ji opustil a nikdy neplatil alimenty. Já tehdy pracoval na stavbě a občas jsem jí poslal peníze, aby měla na jídlo, dětské příkrmy a šatičky pro Kristýnku.
Zařídil jsem malé místo v jeslích a domluvil Věře práci, můj známý sháněl prodavačku do obchodu. Ale vydržela tam jen tři měsíce, pak dala výpověď.
Od té doby se živí jen tím, co kde najde. Občas dělá nehty v salonu, jindy prodlužuje řasy. V létě odjela pracovat do Polska, dceru nechala na starost mámě. Ale za tři měsíce si přivezla jen 70 tisíc a hned je utratila za hlouposti nový mobil, holce notebook. Já teď tolik vydělám za měsíc, ale makám opravdu hodně.
Máma byla ráda, že jsme všichni přijeli, připravila spoustu dobrot. Na návštěvu přišla i naše sousedka a teta Marie.
Bohužel se naše rodinná oslava zvrhla ve hádku. Věra musela právě u stolu otevřít téma dědictví:
Mami, na koho dům přepíšeš?
Ale Věruško, proč se takhle ptáš. No, rozdělíte si to napůl.
Jak jako napůl? Jirka už má svoje bydlení i firmu. Já pořád jen platím nájem. Na co mu bude tenhle dům?
Sestra to říkala, jako by máma měla zítra umřít, a vůbec se nestyděla to řešit před hosty.
Věro, teď opravdu není vhodná doba. Nekaž mámě oslavu.
A kdy jindy, prosím tě? Mami, je ti 65, to už je úctyhodný věk. Kdyby ses raději nezdržovala a šla dům převést přímo na mě.
Teta Marie se málem zakuckala čajem, když to uslyšela. Mně došla trpělivost, vzal jsem sestru za ruku a odvedl ji do kuchyně:
Jsi normální? Co to meleš za nesmysly u stolu? Už máš mámu pohřbenou?
Ty se nám do toho nepleť. Já všechno táhnu sama, a vy…
Sama? Zapomněla jsi, jak jsem ti vozil peníze, a máma s Kristýnou zůstávala doma? Dám ti facku, až tě stěna zachytí!
Věra se na mě těžce urazila. Sebrala dítě a odešla, aniž by se s kýmkoliv rozloučila. Pak mi ještě vyhrožovala, že na mě podá trestní oznámení. Ale její výhrůžky mě moc nezajímají.
Mamince ale Věra těžce leží na srdci. Zakázala Kristýně, aby si psala nebo volala s babičkou, a ani telefon nezvedá. Kvůli jednomu domu. Máma z toho pláče a chytá se za srdce.
Já už nevím, co si s Věrou počít. Je dospělá žena, ale chová se jak rozmazlené dítě.
Někdy nejde v rodině najít hned shodu, ale je důležité, abychom si vážili jeden druhého a nedovolili, aby se kvůli majetku lámaly vztahy. Dům je jen cihla a malta, ale rodina je to nejcennější, co máme.
