Tahle situace se odehrává tento červenec, je pátek, můj manžel je v práci a já s dcerou jsme se vydaly na trh na Náplavce nakoupit čerstvé ovoce a zeleninu.
Když jsme nakoupily, šly jsme zpátky domů do našeho bytu na Vinohradech.
Doma jsme se daly do domácích prací dcera začala uklízet a já jsem se pustila do vaření.
Najednou se ozvalo před domem skřípění brzd. Dorazili naši vzdálení příbuzní. Moje sestřenice Jana, její manžel Petr a jejich patnáctiletá dcera Martina.
Pozvala jsem je dovnitř a rychle jsem prostřela stůl. Ptala jsem se, co se děje. Ukázalo se, že sestřenice včera slavila narozeniny a rozhodli se nás nečekaně navštívit.
Samozřejmě jsem nebyla na takovou návštěvu připravená. Když hosté pili čaj, zavolala jsem manželovi do práce a popsala mu situaci. Manžel navrhl udělat špízy, prý máme v mrazáku odložené vepřové přesně na tohle.
Přišla jsem za hosty a vysvětlila, že jsem nepočítala s návštěvou, ale nabídla jim špízy že maso naložím a za hodinu dvě bude hotové, přesně akorát až manžel přijde z práce.
Příbuzní jen kývli, natáhli se na gauč v obýváku, pustili si televizi a začali sledovat pořad.
Začala jsem být nervózní. Poprosila jsem Petra, jestli by mi nepomohl nakrájet maso, ale ten se vymluvil, že ho bolí ruka, a Jana jen nesrozumitelně zamumlala, že jí není dobře po cestě, otočila se zády a upřeně zírala na obrazovku.
Mlčky jsem tedy sama krájela, marinovala a připravovala maso. Nakonec jsme s dcerou všechno obstaraly, prostřely stůl a během té doby nám příbuzní ani jednou nenabídli pomoc.
Když se vrátil manžel, v klidu jsem mu pověděla, co se odehrálo. Byl opravdu překvapený, okomentoval, že jsou nevychovaní, a pozval je ke stolu k jídlu.
U jídla nastalo hrobové ticho. Všichni mlčky jedli, Petr si rovnou vzal tři špízy a pustil se do nich s velkou chutí. Manžel se na ně udiveně díval a bylo vidět, že se mu to vůbec nelíbí.
Po večeři jsem se zeptala, jestli by někdo pomohl s umýváním nádobí, s nadějí, že se třeba probudí jejich svědomí, ale kdepak Jana prohlásila, že má čerstvou manikúru a její dcera to prý neumí.
A potom příbuzní oznámili, že je už moc pozdě na odjezd, že u nás přespí a že potřebují náš manželský postel, protože Petr má bolavá záda a potřebuje tvrdou matraci.
A v tu chvíli to manžel nevydržel a začal na ně křičet:
Myslíte si, že jste v hotelu a my jsme tu pro vás jako služebníci? Sbírejte věci a okamžitě jděte domů!
Nevěděla jsem, co říct, snažila jsem se manžela uklidnit, ale naši příbuzní… během chvíle sbalili věci, vyběhli z bytu, nasedli do svého Škoda auta a odjeli pryč.




