Maminka nám onehdy svěřila tajemství koupila si byt.
Byt byl nedaleko města. Poprosila nás, abychom nikomu nesdělovali přesnou adresu, aby se někdo omylem nezastavil na návštěvu šlo o rodiče mé manželky, kteří byli notoricky známí alkoholici.
Zpočátku jsem nevěděl, zda se mám zlobit nebo radovat. Nikdo mi nedal na výběr. Jako lupiči jsme časně ráno potají přestěhovali naše věci do nového domova. Musel jsem si hledat práci poblíž, zatímco má žena si zvykala na nové prostředí. Každý z nás byl nejistý a rozrušený. Co když nás její rodiče nakonec najdou a opět začnou chodit na návštěvy?
Našel jsem místo jako výtahář. Hned následující den jsme s kolegou museli zachraňovat paní, která uvízla ve výtahu mezi dvěma patry.
Otevřeli jsme kabinu a opatrně ji vyvedli ven. Byla nám nesmírně vděčná, protože ji ta situace vyděsila k smrti. Snažil jsem se ji uklidnit milými slovy. Uvědomoval jsem si, že je jiná než ostatní. Nechtěl jsem se s ní rozloučit.
Od té chvíle jsem začal věřit na lásku na první pohled. Rozhodl jsem se ji doprovodit domů, držel jsem ji lehce v náručí, protože po tom zážitku by sotva stála na nohách. V očích jí zářily slzy a celá se třásla. Toužil jsem ji obejmout, říct jí něžná slova. Vešla do bytu a dveře se za ní zavřely.
Když jsem večer ukládal svou dceru Terezu do postele a má žena Šárka šla do koupelny, znovu jsem si v mysli přehrával tu událost dne s podivnou směsicí smutku a vzrušení. Nedokázal jsem tu ženu dostat z hlavy. Byla krásná, laskavá a zranitelná.
Druhý den po práci jsem šel k jejím dveřím znovu. Sousedce jsem řekl, že jsem vzdálený příbuzný z jejího rodného města, třeba z Brna. Během deseti minut jsem zjistil, že její muž je opilec a lenoch a mají dvě děti.
To mě potěšilo. Znamenalo to, že mohu bez výčitek odejít domů ke své manželce Šárce a dceři Tereze a žít svůj život, se svou rodinou. Nemám zájem o cizí potíže, ani o cizí děti chci rozvíjet svůj vlastní život.
Pocítil jsem velikou úlevu…
