Bydlím společně se svojí maminkou. Maminka má už 86 let.
Stalo se, že jsem se nikdy neprovdala a nemám ani děti. Život mi prostě vyšel takhle zvláštně. Letos mi bylo 57. Nedávno jsem měla narozeniny. S maminkou jsme si je oslavily jen ve dvou. Opravdu nemáme koho dalšího pozvat – žádné kamarádky, žádnou rodinu.
Zkrátka jsme spolu a vždycky si pomáháme. Maminka má už slušný věk, těch 86 je znát. Ani nevím, co se mnou jednou bude, až tu nebude. Ale naštěstí se pořád drží a cítí se fajn! I když je rok od roku slabší a zdraví už neslouží jako dřív, neztrácí chuť do života a stále si občas vyrazí sama na procházku.
Já už jsem v důchodu, ale ještě občas přivydělávám, protože z těch důchodů v korunách bychom samy těžko vyšly. Stejně si nestěžuju a jsem vděčná, že mám takovou báječnou maminku. Na světě je tolik lidí, co se mají mnohem hůř. Někteří nemají ani střechu nad hlavou, ani rodinu, ani peníze.
My s maminkou máme svůj klid a pohodu. Večer si spolu uvaříme čaj, háčkujeme nebo koukáme na naše oblíbené české seriály. O víkendech ráda upeču nějaké buchty a pozveme sousedy na kus řeči. Vyprávějí nám, jak se mají jejich blízcí, a já jsem za ně šťastná. Tajně si přeju, abychom se s maminkou vyhnuly všem katastrofám.
Takhle žijeme. Moc bych si přála, aby nám to ještě dlouho vydrželo… pro mě i pro moji milovanou maminku.
