Poznala jsem Alana před rokem. Přiznal mi svou věrnost a oddanost a říkal, že jeho city ke mně jsou opravdové. A opravdu jsme si byli v mnohém podobní. Oba jsme měli za sebou špatné manželství. Oba jsme zoufale potřebovali oporu a pochopení. Myslela jsem, že jsme to jeden v druhém našli. Ale nakonec se ukázalo, že je jenom pijavice, která mě chtěla jen využít ve všech směrech.
Kamarádky mě varovaly, abych nespěchala a nedávala mu klíče od svého bytu. Ale já jsem nechtěla nikoho poslouchat. Ani mě nijak nepřekvapilo, že mu ve třiceti letech chybí nějaká pořádná práce. Prakticky byl na ulici. A dokonce neuměl ani řídit auto. Ale já viděla jen romantiku. Neuvažovala jsem rozumně, byla jsem až příliš emotivní, skoro jako puberťačka.
Ale když se jedné noci nevrátil domů a ráno jsem v peněžence nenašla ani korunu, došlo mi to. Probudila jsem se. To je ten příběh.
Dokonce jsem se mu snažila najít práci. Živil se tím, co jsem mu nabídla já. Koupila jsem mu i oblečení. Vodila jsem ho do míst, restaurací, obchodních center v Praze, kde v životě nebyl, a on se choval celkem spořádaně. Choval se slušně ke mým příbuzným i přátelům, nehádal se s nikým. Upřímně jsem uvěřila, že se změní, že mu dojde, co všechno pro něj dělám.
Ale spletla jsem se. Moje trpělivost byla na nule. Musela jsem ho vyhodit z bytu. Nebyl nijak zkroušený, dokonce chtěl odejít s mobilem, který jsem mu koupila. Jasně jsem mu řekla, že si může vzít jen to, co do toho bytu přinesl.
Cítila jsem se ponížená? Samozřejmě! Litovala jsem ztraceného roku života? Bezpochyby! Nakonec mě tahle chyba stála příliš mnoho. V tom nejdoslovnějším smyslu. Tenhle příživník mě jen zneužil. Ale od teď už budu chytřejší.
Nenechte se nachytat stejně jako já. Buďte opatrní a obezřetní. Prověřujte upřímnost svých partnerů. Když zjistíte, že to není ono, nebojte se udělat rázný krok. Nečekejte. Oplácejte stejně.
