Seznámil jsem se s Petrem před rokem. Tvrdil mi, jak je věrný a oddaný, že jeho city ke mně jsou skutečné. Byl jsem tehdy přesvědčený, že máme hodně společného. Oba jsme měli za sebou nevydařené manželství. Oba jsme potřebovali podporu a pochopení. Věřil jsem, že jsme to u sebe našli. Ale nakonec jsem zjistil, že Petr byl jen vychytralý příživník, který mě zkoušel využít, jak jen to bylo možné.
Kamarádi mě varovali, ať nespěchám a ať mu hned nenabízím bydlení u sebe. Nechtěl jsem ale nikoho poslouchat. Ani mě příliš nepřekvapilo, že mu bylo třicet a stále neměl stálou práci. Žil doslova z ruky do pusy, skoro jako bezdomovec. Dokonce ani neuměl řídit auto. Jenže já vnímal všechno přes růžové brýle a podlehl romantickým představám jako nějaký puberťák.
Ale jakmile jednu noc nepřišel domů, a druhý den jsem ráno zjistil, že mi zmizely peníze, zarazilo mě to natolik, že mi konečně došlo, co se děje. Tak začal můj procitnutí.
Snažil jsem se mu dokonce najít práci. Živil jsem ho ze svého. Kupoval mu i oblečení. Chodil jsem s ním po Praze do restaurací a obchodních center, kde nikdy předtím nebyl choval se tam slušně. K mým příbuzným i kamarádům byl zdvořilý, nehádal se s nikým. Upřímně jsem věřil, že se změní a postupem času se dá dohromady.
Mýlil jsem se. Moje trpělivost došla. Nakonec jsem ho musel z bytu vykázat. Ještě než odešel, snažil se mi nenápadně uzmout i mobil, který jsem mu koupil, ale jasně jsem mu řekl, že si může vzít jedině to, co si přinesl.
Cítil jsem se ponížený? Samozřejmě! Litoval jsem roku promarněného s ním? Zcela jistě! Tahle moje chyba mě stála nejen spoustu nervů, ale i dost peněz přes třicet tisíc korun. Prostě mě vysával hlava nehlava. Ale slibuji si, že příště budu mnohem moudřejší a opatrnější.
Dávám ostatním radu: nenechte se napálit, jak já. Buďte obezřetní a vděte pozor s kým si pouštíte do života. Prověřujte upřímnost svého protějšku. Pokud ucítíte, že něco nehraje, jednejte včas nelitujte toho. Já se to naučil těžce, vy už nemusíte.
