Tohle hledáš? podala mu dopis.
Kuba zbledl.
Evi, ty… prosím tě… Luboš… To je…
O čem nemám přemýšlet, Kubo? Že matka mého muže žije a sedí ve vězení? Že ze mě děláte oba dvě úplnou blbku?!
Jak měsíc? Evi, domlouvali jsme se přece, že do podzimu určitě!
Můj mladší teprve teď šel do školky, našla jsem si práci poblíž…
Co se stalo?
Vždyť platíme včas, klid jsme…
To není vámi…, Eva se zarazila. Musím se vrátit do svého bytu.
Proč? Pohádala ses s manželem?
Prosím tě, neptej se na nepodstatné věci.
Přesně měsíc ode dneška!
Udělám přepočet nájmu, vratím kauci.
Promiň…
Eva položila telefon a přejel ji mráz po zádech. Kéž už by bylo po všem
***
Nemohla odtrhnout zrak od obálky na kuchyňském stole.
Normální obálky, kterou před pěti minutami vytáhla z poštovní schránky spolu s letáky a účtem za internet.
Luboš obvykle bral poštu on, dnes do schránky nahlédla z nějakého důvodu ona
Razítko. Adresa odesílatele. VS Věznice Světlá.
A jméno odesílatele: Nováková Růžena.
To jméno Eva slyšela párkrát od manžela tak se jmenovala jeho matka. Tchýně, kterou Eva nikdy neviděla.
Netušila, že žena, která dala život jejímu muži, vůbec žije.
Nemám nikoho, Evi, prohlásil Luboš na třetím rande v levné kavárně, kde se rozmrzávali po procházce deštěm. Táta zmizel ještě před mým narozením, nikdy jsem ho neviděl.
A máma… máma umřela, když mi bylo dvacet. Srdce. Jsem tak trochu samorost. Sám sobě.
Opravdu sám? Eva měla slzy na krajíčku. Ani tety, ani strýci?
Někdo existuje někde u Ostravy, ale nevídáme se.
Víš, je to jednodušší. Žádné rodinné drama, žádné povinné nedělní obědy u tchánů. Jen ty a já.
Myslela si tenkrát:
“Bůhví, jak je silný. Tohle přežil a není zatrpklý”
Obklopila ho péčí, chtěla nahradit lásku, kterou nedostal od své matky.
Pak byla malá svatba, čistě jen pro svoje.
Z její strany rodiče, pár kamarádek, z jeho pouze nejlepší kamarád z dětství, Kuba, který celou svatbu podezřele mlčel a vyhýbal se Evě očima.
Tenkrát to přičítala studu. Dnes chápala Kuba se bál něco vyzradit.
A kdе je pohřbená? ptala se Eva asi půl roku po svatbě. Třeba bychom tam někdy šli, uklidili? Přece máma
Luboš sebou trhl. Odvrátil se a začal si upravovat límec košile.
Daleko, Evi. U Písku. Je tam starý zavřený hřbitov.
Já tam někdy zajedu sám, nelámej si tím hlavu. Nechci tě tam brát, má to špatnou energii.
Radši mysleme na živé, ano?
A ona uvěřila. Hloupá!
***
Dveře klaply, Eva se lekla a rychle šoupla obálku do zásuvky, zasypala ji slevovými letáky.
Ahoj, lásko! Lubošův hlas byl stejně veselý jako vždycky. Jak se má náš šampion? Nezlobí?
Vešel do kuchyně, chtěl ji políbit do vlasů, ale Eva se mimoděk odtáhla.
Jsi unavená? zamračil se a zkoumal jí tvář. Zase ti Marek v noci nenechal spát?
Převléknu se, vezmu si ho na chvíli, ať si odpočineš.
Klidně i uvařím večeři.
Není třeba, nemám hlad. Luboši, dneska byla pošta…
Na vteřinu ztuhl, ale Eva to postřehla.
Jo? A co tam bylo? Zase účty?
Účty, reklama… nic víc.
Viditelně si oddechl, hlasitě vydechl.
Skvěle! Jdu si umýt ruce a za klukem. Stýskalo se mi moc.
Eva se dívala na jeho záda. Muž, se kterým sdílela den za dnem život, jí lhal.
Lhal tak klidně, až jí bylo špatně.
Počítej mě mezi sirotky, říkal.
A z věznice v Světlé psala Růžena Nováková.
Za co tam vlastně je? Někoho připravila o život? Kradla? Podváděla? Jak dlouho tam ještě bude?
Představila si, jak za rok nebo dva někdo zazvoní a ve dveřích bude stát žena s tvrdým pohledem a minulostí z kriminálu.
A řekne:
Ahoj synku, ahoj snacho. Kdepak je můj vnouček? Teď už budu bydlet s vámi!
Eva se o sebe nebála, děsila se hlavně o Marka.
Jak má dítě vyrůstat s babičkou, co seděla v base?!
Jak vůbec může někdo pustit trestanou ženu k dítěti?!
Evi, dáš si čaj? zavolal Luboš z pokoje. V Albertě mají akci na pleny, našel jsem leták v šuplíku. Zítra pro ně skočím.
Neodpověděla. Už otevírala mobil, kontrolovala zůstatek na svém účtu.
Peníze na začátek budou stačit. Byt v jiné části Prahy je ideální.
Nájemníci se odstěhují za měsíc. Hlavně vydržet měsíc a nedat nic najevo.
***
Luboš šel ráno do práce, dlouze předtím líbal Marka na naducanou tvář a sliboval, že se vrátí brzy.
Eva se na tu idylku dívala s narůstajícím odporem. Jak může tak hnusně lhát? Dá se něco takového vůbec tajit?!
Když odešel, Eva vytáhla dopis. Chtěla ho otevřít a přečíst, ale bála se.
Co když, když si to přečte, nebude už umět odejít? Co když tam bude něco…
Ne, řekla si nahlas. Nezáleží, co píše. Dva roky mi lhal!
Někdo zazvonil. Eva sebou trhla. Kdo by to mohl být?
Rodiče by se ohlásili. Kamarádky? Do kukátka zahlédla Kubu.
Nervózně přešlapoval a pokukoval po výtahu.
Eva otevřela.
Kubo? Luboš je v práci.
Já vím, Evi… Kuba strčil ruce do kapes. Já jen… jel jsem kolem. Nevíš, jestli Luboš nenechal doma klíče od garáže?
Říkal, že budou na komodě.
Klíče? zvedla obočí. Na komodě nic není. Ani v předsíni. Jsi si jistý, že je tu nechal?
Tvrdil to… Hele, Evi, Luboš taky říkal, jestli bys nevzala věci ze schránky. Schránka dnes byla prázdná. Nezvládla jsi vybrat poštu?
Jo, vzala jsem ji. Proč?
Kuba polkl.
Jen tak. Čekáme balík s autodíly, Luboš chtěl vědět, jestli není ve schránce oznámení.
Eva se vrátila do kuchyně, vzala šedou obálku, vrátila se.
Hledal jsi tohle? podala mu dopis.
Kuba zbledl.
Evi, to není… prosím tě… Luboš… To je…
O čem nemám, Kubo? Že matka mého muže není dávno po smrti, ale v krimu? Že mě máte oba za úplně naivní nánu?!
Že jsem porodila dítě muži, jehož rodinná anamnéza je jedna velká záhada?
Evi, on ti nechtěl ublížit! volal rychle Kuba, přešel do šepotu. Chtěl normální život, bez téhle tíhy.
Jeho máma… to je těžký člověk. Luboš s ní zažil víc, než si dokážeš představit.
Nemyslel to zle, fakt ne. Prostě ji vyškrtnul, abys neměla strach.
Vyškrtnul?! Eva se krutě usmála. Kubo, jak můžeš vyškrtnout matku? Takhle podvést?
Vzali mi možnost volby! Měla jsem právo vědět, do čeho jdu.
Jaká volba! mávl rukou Kuba. To není rodina. To je jen ona a její… temné kšefty.
Evi, dej mi ten dopis, ano? Neotvírala jsi ho? Já ho dám Lubošovi, on ti všechno vysvětlí.
Běž, Kubo, řekla tiše Eva. Dopis ti nedám. Je adresovaný Luboši Novákovi, dostane ho až přijde. ODE MĚ.
Dveře zavřela Kubovi přímo před nosem.
***
Den byl jako v mlze. Eva krmila syna, převlékala, šla s ním ven, ale myšlenky pořád utíkaly ke včerejšku.
Co sbalit nejdřív? Kočárek, postýlku, doklady. Nábytek… ten ať si klidně sežerou moli.
Ve svém bytě na okraji Prahy měla starý gauč a skříň. Pro začátek to stačí.
V šest už byla klidná.
Prostřela večeři, uvařila, syna uložila. Čekala na manžela.
Mmmm, to voní! manžel se tvářil, že je vše při starém. Podívej, koupil jsem Marečkovi novou hračku do postýlky! Má to hezké melodie.
Eva mlčela, před ní ležela šedá obálka. Luboš nahlédl do kuchyně, přestal dělat hrdinu.
Našel to Kuba? zeptal se chraplavě.
Já našla. Kuba přišel a chtěl ji. Nedala jsem…
S těžkým povzdechem se Luboš posadil naproti.
Proč, Luboši? Proč jsi řekl, že je mrtvá?
Protože pro mě umřela před dvanácti lety, podíval se na ni se slzami v očích. Když poprve šla sedět. Pak ji pustili, byla napůl roku na svobodě a zas ji zavřeli.
Evi, jsi z normální rodiny, táta technik, máma učitelka. Nechápala bys ji. Ona je podvodnice. Šmejdka.
Takže sis myslel, že máš právo mi lhát? Roky? Eva vykřikla. Pochopil jsi, že tímhle jsi zabil mé důvěru?
Bál jsem se, že odejdeš! hlesl Luboš. Myslela by sis: “No to tedy ne, jeho matka je vězenkyně, bůhví co mají v genech”.
Chtěl jsem, aby Marek žil normálně. Ano, rozhodl jsem, že je lepší být sirotek, než syn zlodějky!
Tak teď bude mít otce po rozvodu, chladně odvětila Eva.
Luboš oněměl.
Co? Jak to myslíš? Evi, kvůli dopisu? Kvůli tomu, že jsem to zatajil?
Protože tě neznám, Luboši. Když jsi dokázal s ledovým klidem vymyslet smrt matky, co všechno ještě tajíš?
Kdo je vlastně tvůj otec? Je taky někde v kriminále?
Evi, to je nesmysl…
Není. Nájemci už mají výpověď. Za měsíc se stěhuji. Zítra podávám žádost o rozvod.
Luboš ji prosil. Klečel, sliboval, že lhal jen pro klid.
Ale Eva jeho omluvy neposlouchala. Už měla jasno.
***
Nájemníci zmizeli a Eva teď bydlí pouze s Markem v sobě. S Lubošem se rozvedli, on ale stále doufá, že ji získá zpět. Nechápe, co udělal špatně; přece svoji rodinu chránil…
O syna se stará, posílá peníze. Ale srdce Evy už zpět nezískal. O návrat k němu nestojí.
