Žena, která už dlouho podezřívala svého muže z nevěry, najala si soukromého detektiva. Zdálo se jí, že těch pracovních porad má nějak moc, že výlety do velkoobchodu pro nářadí trvají nezvykle dlouho, že domů nosí cizí pachy. Mlčela, čekala, pozorovala, dokud se neodvážila najmout detektiva, který jí slíbil, že vše zjistí během dvou dnů. A dnes ráno přišla strohá zpráva od detektiva: adresa, bez vysvětlení. Jeďte tam okamžitě. Musíte to vidět na vlastní oči.
Cesta trvala skoro hodinu každou zatáčkou byla dál od Prahy. Silnice se zužovala, měnila se v blátivou lesní pěšinu. Srdce jí bušilo tak silně, že byla přesvědčená, že ho slyší i stromy kolem.
Myslela, že najde nějakou chalupu, auto svého muže zaparkované pod starou hrušní nebo snad dům milenky, ve kterém je víc květin než lidí. Namísto toho ale les konečně ustoupil podivné stavbě z ošuntělých cihel. Stodola nebo bývalý sklad, možná starý tančící sál, jenž dávno zapomněl na hudbu.
Nikde žádné auto, nikde žádný člověk. Jen tráva praskající pod nohama, ticho o něco hutnější než mlha. V ruce tiskla telefon, připravená vyťukat číslo detektiva nebo rovnou policii. Dveře do budovy byly pootevřené, jakoby někdo ve spěchu právě zmizel uvnitř.
To, co tam čekalo, ale nemělo nic společného s domnělou milenkou ani se zradou, jakou si vyfantazírovala.
Zatlačila na dveře. Ozval se skřípot jako ozvěna minulosti. Uvnitř páchlo plísní a starým železem. Podlaha byla pokrytá harampádím, v rohu čněla naprosto rovná dřevěná destička, která sem nepatřila. Sáhla po ní. Destička odjela stranou jako na šikmé ploše.
Za ní byla úzká komora. V jejím koutě ležela na špinavé matraci žena. Živá, avšak k nepoznání hubená, s kotníkem připoutaným řetězem ke zdi.
Hrdinka stála neschopná pohybu, oči nevěřící. Žena se pohnula jen pomalu, hlava jí padala.
Jsi… manželka? zašeptala polohlasně. Neměla jsi sem chodit. On říkal, že se nikdy nic nedozvíš.
Kdo? vydechla hrdinka roztřeseně.
Odpovědí bylo odvrácení tváře.
Tvůj manžel. Drží mě tu už sedm měsíců. Prý hledá náhradu.
Žena teprve teď uviděla aluminiový tác s jídlem polévka na něm ještě slabě kouřila. Někdo tu byl ještě před chvílí.
Vzápětí uslyšela tlumené kroky. Policie, kterou zavolal detektiv, přijížděla právě ve chvíli, kdy se dveřmi začal plížit stín.
