Zatímco naše děti a vnoučata bydlí v malém panelákovém bytě, rodiče našeho zetě si v klidu užívají života v prostorné vile někde za Prahou.
Moje dcera Jindřiška se vdala, ale s naším zetěm i jeho rodiči nám štěstí zrovna nepřeje. My bychom dětem snesli modré z nebe, kdežto oni nedají ani halíř. Uběhlo už osm let od svatby a pořád zápasíme s touhle famílií.
Když se řešilo bydlení, jeho rodiče prohlásili, že se jich to netýká. Tak jsme museli začít zařizovat byt my. Já bych bývala náš krásný cihlový byt na Žižkově neměnila, byl útulný a teplý. Jenže co naděláte, že hlavní je, aby mladí měli kde složit hlavu. Sklepali jsme tedy střechu nad hlavou, zrekonstruovali a zařídili nábytkem. A roditelé zetě? Ani utěrku nenastavili.
S vnoučátky pomáhám pořád já. Jindřiška je aktuálně na mateřské s malým Vašíkem, zatímco starší Tomášek nastoupil do první třídy. Každé ráno je rozvážím autem – zkuste si probudit jedno dítě, obléct ho, zabalit druhého, nacpat je do auta a být ve škole za hodinu! Takže střídavě s dědou, všichni taháme za jeden provaz.
A prarodiče z manželovy strany? Klasika tváří se jako že to není jejich věc. Pořád dokola mě překvapuje, jak můžou být někteří čeští prarodiče tak okatě lhostejní.
A tak to bylo od začátku. Představte si, že svému vlastnímu synovi nedáte na svatbu ani korunu. Volala jsem jim tehdy, jestli bysme neposeděli a neprobrali svatbu a bydlení, a hádejte, co mi řekli:
A co když se do měsíce rozvedou? Teď rozvodovost v Praze překračuje 60 %, říkala mi statistika Honza!
No co, my jsme nakonec svatbu zaplatili, ještě mladým pořídili byt a jeho rodiče dorazili na svatbu jako hosté z ulice s obálkou, ve které bylo celé dvě tisícovky. A ještě našeho zetě napadlo mít požadavky!
Garsonku jsme mladým koupili už před osmi lety pro dva ideál. Teď ale mají dva kusy potomstva a už se tam sotva vejdou.
Říkám zeti: Milane, kdyby ses trochu snažil, možná by ti mohli pomoct ti tvoji rodiče?
On na to:
To nejde! To bych si nikdy nedovolil!
Já mu povídám:
Tak já jim zavolám sama, jestli chceš.
Tím jsem si vysloužila zákaz! Prý se o tom nesmím ZMÍNIT.
To mi hlava nebere. Od vlastních rodičů se stydí cokoliv chtít, ale od tchánovců bere s klidem už osm let peníze, jako by patřily katastrálnímu úřadu. Proč si nevydělá sám? Lidi snad normálně pracují na dvě směny, jezdí dělat do Německa. Radím mu jsi mladý, hledej si přivýdělek, zkus třeba brigádu v pivovaru.
A tak je to i s Jindřiškou děvče mi volá, co se zase vměšuji. Prý její tchánovci jsou prostě takoví a nikdo je nezmění, nestojí o pomoc.
Já se nad tím rozčiluju. Oni se vozí po lázních v Karlových Varech a užívají si důchodu, zatímco mladí živoří. Ale něco jim říct? Zakázáno! No krásný vztah syna a rodičů, ne? Jen škoda, že z toho profitují jen oni a na mě a mýho muže se zapomíná.
