Před rokem a půl jsme se s manželem stali rodiči. Narodila se nám krásná holčička. Letos jsme se tedy s manželem rozhodli, že si i přes to, že je naše dcera ještě tak maličká, zajedeme na dovolenou. Když nás přijela navštívit má maminka, svěřila jsem se jí s našimi plány.
Maminka na to s povzdechem:
Ale jak si chcete odpočinout s malým dítětem? Normální dovolená to nebude. Sousedka se teď vrátila z dovolené její děti tam vzaly babičku, aby jim hlídala vnoučata. I já bych s vámi jela, ale opravdu na to teď nemám peníze.
Jasně jsem slyšela, co má na srdci, ale hned jsem jí nic neřekla. S manželem jsme si to museli ještě rozmyslet. Další den jsem však mamince řekla, že bychom byli rádi, kdyby jela s námi. Ale upřímně jsem jí řekla:
Podívej, mami, manžel ti zaplatí celou dovolenou. Budeš mít vlastní pokoj, zaplatí i letenku. Dostaneš i nějaké kapesné na drobnosti. Ale budeš nám tam pomáhat. A dám ti i něco navíc! Jen o tom, prosím, nemluv před manželem!
Maminka s úsměvem souhlasila. A tak jsme odletěli. První den jsme strávili společně. Po letu jsme byli všichni unavení a šli spát brzo. Druhý den ráno přišel za mojí maminkou můj muž:
Vezmi si večer vnučku k sobě do pokoje. My dva bychom rádi na večeři do restaurace! To bych ráda, ale bohužel to teď nejde. Včera jsem si koupila dva výlety a ráno brzy odcházím! odpověděla maminka. Mami, počkej! Nerozumím tomu. Přece jsme se domluvily, že nám budeš s malou pomáhat! Ale já mám jen ty dva výlety. Pak budu mít čas jen na vás a ráda pomůžu, slibuju! ujistila mě máma.
Tak jsme tedy souhlasili. Po dvou dnech maminka oznámila:
Myslím, že jsem nastydla! Raději se teď o malou postarej sama, nechci ji nakazit! Ale mami, vždyť nevypadáš nemocně! Nekašleš, nic ti není! divila jsem se.
Uběhl týden. Maminka si neustále stěžovala, že jí není dobře. Jednoho večera jsem ji ale načapala, jak si s chutí dává zmrzlinu. Mami! Co to děláš? Vždyť tě prý bolí v krku! Nebo jsi nás celý týden jen obelhávala? Ale já se také musím někdy odpočinout! Taky pracuju, a pořádně jsem už dlouho nebyla na dovolené! Nejsem tvá chůva! odvětila mi máma.
Byla jsem v šoku. Ale mami, vždyť jsme se přece jasně domluvily, že ti zaplatíme dovolenou, a na oplátku nám pomůžeš s malou! Ty si ale užíváš, jako bys tu byla sama za sebe!
Strašně mě to od ní mrzelo. Do konce dovolené už jsem s ní nepromluvila. Vrátili jsme se domů a i teď spolu nekomunikujeme. Uplynuly tři měsíce a já jí prostě ještě nedokážu odpustit, co udělala…
