Jmenuji se Radek. Mám za to, že jsem v životě měl velké štěstí, protože jsem se stal otcem i manželem. Oženil jsem se s Terezou, do které jsem se zamiloval už na základní škole. Věrně na mě čekala, když jsem musel na vojnu po mém návratu jsme se vzali.
Nejprve se nám narodil nejstarší syn, Honza. O tři roky později jsme přivítali druhého syna, kterému jsme dali jméno Marek. Ale moje největší přání bylo mít i dceru. Když byla Tereza těhotná poprvé, všem jsem vyprávěl, jak bych si přál holčičku. Všichni byli udivení většina mužů sní hlavně o synovi. Já ale pořád doufal v dceru. Nakonec nám ale Tereza porodila syna, a za tři roky dalšího.
S Terezou jsme vedli spokojený život, naši synové krásně rostli. Jednoho dne mi však Tereza nečekaně oznámila, že je znovu těhotná. Bylo to skutečné překvapení, protože jsme třetí dítě neplánovali. Přesto mě ta novina velmi potěšila.
Tak teď už to bude určitě holčička! smála se Tereza a já jí dával za pravdu.
Obě naše maminky byly přesvědčené už podle bříška, že to bude tentokrát holka, a ultrazvuk potvrdil to samé. Všichni jsme napjatě čekali na dcerku. Kluci dokonce vymysleli jméno pro svou sestřičku.
Když přišel čas, odvezl jsem Terezu do porodnice. Tu noc jsem skoro nespal, pořád jsem myslel na svou malou Terezku a jak to celé dopadne. Ráno jsem zavolal do porodnice a řekli mi, že se nám narodil syn vážil 3,2 kilogramu a měřil 54 centimetrů.
Nevěřil jsem tomu. Myslel jsem, že došlo k omylu. Vždyť měla být holka! Ale žádný omyl se nestal. Opravdu jsme měli opět syna. Byl jsem v šoku, stejně jako celá rodina. Všichni jsme si byli jistí, že budeme mít dceru. Nešlo mi do hlavy, jak se mohl doktor při ultrazvuku splést. Když jsem volal Tereze, neodpustil jsem si hloupou poznámku:
Nepodvedla jsi mě s někým odvedle?
Co to meleš? Proboha, jsi normální? urazila se a zavěsila.
Za pár dní Terezu propustili, já pro ni s malým přijel do porodnice. Doma rozbalila peřinku a já se najednou zadíval na toho drobného chlapečka, kterého jsme pojmenovali Štěpán. Byl tak křehký a potřeboval naši lásku a péči. V tu chvíli jsem ho začal milovat jako každý svůj poklad.
Uběhlo čtyři a půl roku. S malým Štěpánem jsem jezdil na koloběžce a učil ho jezdit. Nebyl mi vůbec podobný. Snad jen trošku Tereze. Zato Honza s Markem byli po mně jako přes kopírák.
Jednoho dne jsem cestou do práce z výtahu zaslechl, jak si dvě babičky povídají o tom, že Štěpán je celý soused Jirka z vedlejšího vchodu.
Podívej, jak je ten Štěpán podobnej Jirkovi ze třetího vchodu!
To mě dost zamrzelo. Doma jsem se Terezy ptal, kdo je vlastně Štěpánův táta.
Ty už zase? Jak se můžeš ptát na takovou pitomost a podezírat mě z nevěry? To je úplná hloupost!
Já jen chci znát pravdu! Vždyť tě Jirka jednou vezl autem!
To ano, ale už jsem byla těhotná! Bylo mi špatně, měla jsem plné tašky nákupu a on mě jednoduše svezl. To je snad zločin?
To ne, ale Štěpán se mi prostě vůbec nepodobá!
Pohádali jsme se kvůli tomu dost ostře. Tereza byla opravdu naštvaná. Rozhodl jsem se proto udělat test otcovství. Ale Tereza nejdřív zásadně odmítla, po dvou týdnech ale přistoupila na to, že pokud se ukáže pravda, určitě se rozvede. Myslel jsem, že je na mě jen pořádně naštvaná. Dohodli jsme se tedy na testu.
Jednoho dne, když jsem vynášel smetí, potkal jsem Jirku. Už mu bylo přes pětatřicet, pořád byl svobodný. Dlouze jsem zkoumal, jestli by Štěpán mohl být mu podobný ale nic společného tam nebylo.
Doma jsem si sedl do kuchyně, přemýšlel jsem. V tom přiběhl Štěpán, vlezl mi na klín, objal mě a začal mi povídat, co zažil. Já najednou cítil klid a mír. Proč vlastně dělám takové hlouposti? Vůbec žádné testy nepotřebuju! To je přece můj syn, srdcem to cítím. Vzal jsem ho do náruče a šel jsem za Terezou do ložnice.
Žádné testy dělat nebudeme!
Jak to, že ne? zlobila se Tereza. Už jsem se rozhodla, že to udělám, abys dal konečně pokoj a měl jistotu, že je to tvůj syn a já tě nikdy nepodvedla!
Celý týden jsem se manželce omlouval za to, jak jsem vůbec mohl pochybovat. Tereza mi nakonec odpustila. Děti vyrostly. Nejstarší syn se oženil a jeho žena čekala miminko, narodila se nám vnučka. A tak jsme se s Terezou stali prarodiči. Bylo to pro mě velké štěstí konečně jsem měl tu vysněnou vnučku, kterou můžu rozmazlovat.
Jsem si jistý, že ji budu milovat stejně jako všechny své tři syny.
