To si děláš legraci, říká Jitka a zírá na Jana Petrovce široce otevřenýma očima.
Otáčí hlavou.
Ne, opravdu. Dám ti ale čas na rozmyšlenou, protože nabídka není obyčejná. Dokážu si představit, co teď přemýšlíš. Vše si promysli, vážně to zvaž vrátím se za týden.
Jitka ho sleduje, zmatená. Slova, která právě padla, se jí těžko vryjí do hlavy.
Znám Jana Petrovce už tři roky. Vlastní řetězec čerpacích stanic a několik dalších podniků. Jitka pracuje na částečný úvazek jako úklidová pracovnice v jedné z nich. Vždy s úsměvem pozdraví personál a mluví s nimi vlídně. Všechno řečeno, je to dobrý člověk.
Mzda na čerpací stanici je slušná, takže není nedostatek uchazečů. Přibližně před dvěma měsíci, po ukončení úklidu, Jitka sedí venku směna už téměř končí a má trochu volného času.
Náhle se otevře vstupní dveře a objeví se Jan Petr.
Mohu si zde posadit?
Jitka vyskakuje.
Samozřejmě proč se ptáš?
Proč vstáváš tak hned? Poseď, nekouřím. Je krásný den.
Usměje se a posadí se znovu.
Ano, na jaře se zdá, že počasí je pořád dobré.
Protože už máme zimy dost.
Možná máš pravdu.
Chtěl bych se zeptat: proč pracuješ jako úklidová? Lada ti nenabídla místo operátora? Lepší výplata, lehčí práce.
Ráda bych. Ale rozvrh nevyhovuje moje malá dcera je často nemocná. Když je v pořádku, může si na ni hlídat sousedka. Když ale zhorší, musím být já. Proto si s Ladou měníme smyčky, když je potřeba. Vždy mi pomáhá.
Rozumím Co se děje s dcerou?
Nesnaž se ptát Doktoři moc neví. Má záchvaty nedýchá, má paniku, různá další potíže. Všechny seriózní testy jsou soukromé. Říkají, že počkáme, možná to s časem přejde. Já však nemůžu jen čekat
Vydrž, bude to v pořádku.
Jitka mu poděkuje. Ten večer zjistí, že Jan Petr jí podal bonus bez vysvětlení, jen tak.
Už ho po tom nevidí. A dnes se objevil u ní doma.
Když Jitka Jana spatří, srdce jí skoro vyskočí z hrudi. A když uslyší jeho nabídku, zhorší se to ještě víc.
Jan Petr má syna Stan, téměř třicet let. Sedm let po nehodě byl na vozíku. Doktoři dělali vše, co mohli, ale už nešel na vlastní nohy. Deprese, stažení do sebe, téměř úplná neochota mluvit ani s otcem.
Jan proto vymyslel: provdat svého syna. Opravdu. Aby měl cíl, chtěl mít důvod žít, bojovat. Nevěděl, jestli to funguje, ale rozhodl se to zkusit. A vypadalo mu, že Jitka je pro tu roli ideální.
Jitko, budeš mít všechno zajištěné. Dostaneš vše, co potřebuje tvá dcera všechny testy, léčbu. Nabízím smlouvu na jeden rok. Po roce odejdeš bez ohledu na cokoli. Když se Stan zlepší skvělé. Když ne odměním tě štědře.
Jitka nemůže odpovědět rozhořčení ji sevřelo.
Jako by četl její myšlenky, Jan tiše pokračuje:
Jitko, prosím, pomoz mi. Je to výhodné pro nás oba. Nejspíš se syn se mnou nezaplete. A bude to pro tebe jednodušší budeš respektovaná, oficiálně vdaná. Představ si, že se vdáš ne z lásky, ale ze situace. Jediná podmínka: nikomu neříkat o našem rozhovoru.
Počkej, Jane Petrovi A tvůj Stan souhlasí?
Muž se smutně usměje.
Říká, že mu to je jedno. Řeknu mu, že mám problémy s firmou, se zdravím Hlavní je, že je ženatý. Správně. Vždy mi věřil. Takže to je lež pro vyšší dobro.
Jan odejde a Jitka sedí dlouho, otupělá. Rozhořčení v ní bublá. Přesto jeho prostá, upřímná slova trochu zmírní ostrost nabídky.
A když o tom přemýšlí Co by neudělala pro malou Sonu?
Cokoliv.
A on? Byť je otcem, miluje i svého syna.
Její směna ještě neskončila, když zazvoní telefon:
Jitko, rychle! Sonka má záchvat! Špatný!
Jdu! Zavolej sanitku!
Dorazí právě ve chvíli, kdy sanitka zastavuje u brány.
Kde jsi byla, matko? zeptá se doktor přísně.
Byla jsem v práci
Záchvat je opravdu vážný.
Neměli bychom jet do nemocnice? ptá se Jitka nejistě.
Doktor, který tu byl poprvé, má unavený výraz.
K čemu? V pondělní nemocnici nic nezmění. Jen by to dítěti rozrušilo. Musíme jet do hlavního města do dobré kliniky, k opravdovým specialistům.
Čtyřicet minut později doktoři odcházejí.
Jitka vezme telefon a volá Jana Petra.
Souhlasím. Sonka měla další záchvat.
Následující den odjíždějí.
Jan Petr sám přichází vyzvednout je doprovází ho mladý čistotou oholený muž.
Jitko, vezmi jen to nejnutnější. Všechno ostatní koupíme.
Souhlasí.
Sonka se zvědavě dívá na velké, lesklé auto.
Jan klekne před ní.
Líbí se ti?
Moc!
Chceš sednout vpředu? Pak uvidíš všechno.
Mohu? Chci moc!
Dívka se podívá na matku.
Když policie uvidí, napíše nám pokutu, říká Jitka přísně.
Jan se zasměje a otevře dveře.
Naskoč, Sonko! A když nám někdo napíše pokutu my mu dáme pokutu místo toho!
Čím blíže k domu, tím nervóznější Jitka.
Bože, proč jsem souhlasila? Co když je podivný, agresivní?
Jan si všimne její úzkosti.
Jitko, uvolni se. Do svatby máme celý týden. Kdykoliv můžeš změnit názor. A Stan je dobrý chlap, chytrý, jen něco se v něm rozbilo. Uvidíš sám.
Jitka vystoupí z auta, pomůže dceři s výstupem a najednou zamrzne, zírá na dům. Není to jen dům je to skutečný zámek. Sonka, nedokáže se ovládnout, křičí radostí:
Mami, žijeme teď jako v pohádce?!
Jan se rozezní a objímá dívku.
Líbí se ti?
Moc!
Do svatby se Jitka a Stan setkají jen párkrát při večeřích. Mladý muž sotva jíš a sotva mluví. Sedí u stolu, tělem přítomen, ale mysl daleko. Jitka ho pozoruje. Vypadá hezky, ale bledě, jako by dlouho neviděl slunce. Cítí, že on i ona žijí s bolestí. Je mu vděčná, že nezmiňuje blížící se svatbu.
V den svatby se kolem Jitky točí stovky lidí. Šaty dorazí doslova den předem. Když je uvidí, spadne na židli.
Kolik to stojí?
Jan se usměje.
Jitko, jsi moc náchylná. Lepší, když nevíš. Tady, podívej, co ještě mám.
Vyjme miniaturní verzi svatební šaty.
Sonko, zkusíme to?
Dcera křičí tak hlasitě, že si musí zakrýt uši. Pak přijde zkouška malá princezna kráčí po pokoji s velkou důstojností, září.
Jednou se Jitka otočí a uvidí Stana. Stojí ve dveřích své místnosti, sleduje Sonku. V jeho očích stín úsměvu.
Sonka nyní bydlí v pokoji vedle jejich ložnice. Jejich ložnice. Nedávno si Jitka nedokázala představit, že skončí zde.
Jan navrhuje jet na venkov, ale Stan zavrtí hlavou.
Díky, tati. Zůstaneme doma.
Postel v ložnici je obrovská. Stan drží odstup, nepodniká žádný krok. Jitka, která plánovala bdít celou noc, nečekaně usne.
Uplyne týden. Večery začnou povídat. Stan se ukáže jako neuvěřitelně inteligentní, vtipný, miluje knihy a vědu. Nesnaží se k ní přiblížit. Postupně Jitka uvolňuje.
Jedné noci se probudí se skokem srdce buší.
Něco není v pořádku
Běží do Sončiného pokoje. Je tam přesně to, co se bála Sonka má záchvat.
Stane, pomoz! Zavolej sanitku!
On je u dveří během vteřiny a chytí telefon. Minutu nato přiběhne ospalý Jan.
Zavolám Alexeho sám.
Sanitka přijede rychle. Doktoři jsou neznámí v moderních oblecích, s nejnovější výbavou. Pak přijde rodinný lékař. Po záchvatu dlouho hovoří. Jitka sedí s dcerou. Stan je blízko, drží dívčinu ruku.
Jitko, zeptá se tiše, má to od narození?
Ano Šli jsme do nemocnic tolikrát, dělali všechny testy, nic nepomohlo. Proto mi moje bývalá řekla, abych se nepletla do jeho života.
Měla jsi ho rád?
Asi. Ale to bylo dlouho
Takže jsi souhlasila s otcovskou nabídkou
Jitka zvedne obočí překvapeně.
Stan se usměje.
Táta si myslí, že nic neví. Já ho ale čtu jako otevřenou knihu. Bál jsem se, koho mi najde. Když jsem tě viděl byl jsem překvapený. Nejseš typ člověka, co by to dělal pro peníze. A najednou to všechno zapadá.
Podívá se na ni.
Jitko, neplačem. Vyléčíme Sonku. Je bojovnice. Nezlámala se na rozdíl ode mě.
Proč jsi se zlámal? Jsi chytrý, hezký, milý
Usměje se ironicky. Buď upřímná: vzala by sis mě, kdyby byly věci jiné?
Jitka na okamžik přemýšlí a kývne.
Ano. Myslím, že by mě milovat tě bylo jednodušší, než milovat spoustu mužů, co se tváří jako hrdinové. Ale není to jen o tom. Prostě nedokážu to vysvětlit.
Stan se usměje.
Není třeba. Z nějakého důvodu ti věřím.
Několik dní poté Jitka chytí Stana při podivné činnosti. Sestavil nějaké složité zařízení a zkouší na něm pracovat.
Je to trenažér, vysvětluje. Po nehodě jsem měl používat tři hodiny denně. Pak jsem si řekl, že už to není důležité. A teď stydím se. Před Sonkou. Před tebou.
Zazvoní na dveře. Janova hlava vyhlíží z prahu.
Mohu?
Pojď dovnitř, tati.
Muž zamrzne, když uvidí, čím se syn zabývá. Překývne a podívá se na Jitku.
Řekni mi byly porodní bolesti těžké?
Ano, proč?
Doktor říkal, že možná silně vytáhl Sonku a poškozil spánkovou kost. Vně je vše v pořádku, nic nevidět. Vnitřně to ale tlačí na nerv.
Jitka se posadí.
To nejde Co nyní?
Slzy jí stékají po tvářích.
Klid, neplač, říká Jan. Doktor řekl, že to není osud. Potřebuje operaci. Odstraní to, co tlačí, a Sonka bude zdravá.
Ale hlavou? To je nebezpečné
Stan se k ní nakloní a vezme ji za ruku.
Jitko, poslouchej tátu. Sonka bude žít bez těch záchvatů.
Kolik to bude stát?
Jan se na ni podívá s údivem.
To už není tvoje starost. Jsi už součást rodiny.
Jitka zůstane v nemocnici se Sonkou. Operace je úspěšná. Za dva týdny mají vrátit se domů.
Domů.
Ale Jitka už neví, kde je její skutečný domov.
Stan volá každý den. Povídají dlouho o Sonce, o sobě, o maličkostech. Má to pocit, jako by se znali celý život.
Čas plyne. Jednaletý kontrakt se blíží ke konci. Jitka se snaží nepřemýšlet, co bude dál.
Ve večerních hodinách se vrací. Jan přijde vyzvednout je napjatý, vážný.
Stalo se něco?
Nevím, jak to říct Stan už dva dny pije.
Cože? Vždy nepije!
Myslel jsem, že se soustředí, trénuje a najednou to výbuch. Říká, že nic nepomáhá.
Jitka vstoupí do místnosti. Stan sedí ve tmě. Rozsvítí světlo a začíná odklízet láhve z stolu.
Co s tím děláš?
Už nepiješ.
Proč?
Protože jsem tvá žena. A nelíbíProtože jsem tvá žena a nelíbí se mi, jak tvůj život pomalu rozpadá.
