Bělo, dostala jsi pozvánku od Markéty?
Dostala. Jen na to svatby nejdu, říkám do sluchátka.
Jak nepojedeš? Přece je to naše kamarádka, a navíc svatba bude šik, protože si bere cizince. V nejlepším podniku budeme slavit! odpovídá Jitka.
Ne, nemám s kým na svatbu jít. Víš, co se děje s Igorem, jsem s ním. Jednou nejdu, Markéta mě posměje, to víš!
Dobře, večer přijdu k tobě. Něco vymyslíme, říká Jitka a přitiskne sluchátko.
Markéta a Jitka jsou kamarádky od college v Brně. S Jitkou držím přátelství dodnes, ale s Markétou už sotva mluvím. Pár let zpět odešla do zahraničí a teď nám oznámila, že se vdává.
Markéta vždycky byla namyšlená a pyšná, a teď nás zve se svými druhými polovinami. Já jsem bez partnera, tak se rozhodnu svatbu vynechat, abych se nevyhnala posměchu.
Jitka večer dorazí, jak slíbila.
Bělo, mám plán! Najdeme ti ženicha nebo manžela. Co říkáš?
Co tím myslíš? Jakého manžela? Co zase vymýšlíš?
Jitka je vždycky kreativní, její nápady mi často hlavou točí. Patří mezi ty, co věří, že neexistují bezvýchodové situace!
Všechno jsem zjistila! Jsou agentury, kde si můžeš pronajmout muže! To je přesně to, co potřebujeme!
Ne, nesouhlasím! Nemyslím si, že si budu objednávat muže na přívěšek! zlobím se.
Bělo, nejde o muže, ale o manžela, i když je falešný! Co ti jde hlavně na srdce? Ublížit Markétě svou přítomností! Správně? Tak do toho! Už jsem to zavolala a vše domluvila!
Jitko, to je tvoje standardní hra! Odkud víš, koho mi pošlou?
Objednala jsem hezkého, galantního kluka s pěkným autíčkem. To stačí? Zítra se s ním setkáš. V19:00 bude čekat před kinosálem. Proberete všechny detaily, může hrát roli milého manžela nebo snoubence jak si budeš přát.
Počkat, jak ho poznám? ztrácím se. A kolik to stojí?
Neboj, není to drahé. Sám tě pozná, poslala jsem do agentury tvou fotku. Stačí to, už jen vybíráme svatební šaty!
Druhý den jdu na setkání s manželem na pronájem. Počítám se vstupem do kina a usedám na lavičku.
Dobrý večer, jste Běla? zeptá se neznámý muž. Jmenuji se Vladimír.
Podívám se na něj kriticky a jsem spokojená Jitka měla pravdu, byl opravdu pohledný.
Bělo, tvá kamarádka mi všechno vysvětlila. Neboj se, všechno dopadne v pořádku. Zvládnu roli budoucího manžela. Tady pro tebe! Vladimír se usměje a podá mi krásný kytku.
To vůbec nebylo potřeba! červenám se.
Bělo, projdeme se? Povídejte mi něco o sobě, abych byl v obraze. To je pro práci důležité.
Jasně!
Chodíme po městě několik hodin, pak Vlad zapisuje mou adresu a říká, že mě v sobotu čeká před mým domem. Jsem nadšená, Vlad mi moc sedí, vůbec nechápu, proč si vybral takovou práci.
V sobotu mi volá Vladimír.
Bělo, jsi připravená? Za deset minut budu u tebe.
Jo, už vycházím.
Když ho uvidím před vchodem, téměř se zhroutím. Stojí v drahém, elegantním obleku, vedle luxusního auta. Je tak pohledný, že mi dochází dech.
Dobré ráno, milá! Nastup, prosím, spěcháme, říká Vlad a usmívá se. Jak to jde?
Skvěle, talent máš! zasměju se.
Svatba Markéty je opravdu šik. Kamarádka mě přivítá úsměvem, ale když uvidí mého manžela, úsměv z jejích rtů okamžitě zmizí. Je zřejmé, že její snoubenec je cizinec, ale je dvojnásobně starší, plešatý a tlustý.
Jsem spokojená, protože Markéta mě vždycky přejívala, že se mi těžko vezme, protože jsem příliš nudná a prostá, bez tajemství. Možná měla pravdu, ale dneska jsem jí chtěla dokázat opak a podařilo se mi to. Vlad celý den neodchází ode mě. Nedívá se na jiné dámy, veškerá jeho pozornost směřuje ke mně.
Bělo, tak co? Jsi spokojená? šeptá Jitka.
Ano, Jitko, moc ti děkuji!
A co Vlad? Líbí se ti? ptá se kamarádka.
Moc, ale smysl v tom je, že zítra ho už nezapamatuje, povzdechnu. Chtěla bych, aby dnešek nikdy neskončil.
Kamarádka se tajemně usměje a ujde pryč.
Bělo, viděla jsi už naše noční město? zeptá se Vlad.
Ne, moc jsem spala, odpovím s úsměvem.
Zbytečně! Je to nepopiratelný zážitek. Pojedeme pryč a ukážu ti tu krásu?
Samozřejmě!
Přiblížíme se k novomanželům, abychom se rozloučili.
Díky, Markéto! Všechno bylo šik, jsi jako vždy v toppu! říkám.
Opravdu se vám líbilo? zeptá se.
Ano, skvělá svatba! My jdeme, chtěli bychom být jenom ve dvou, řekne Vlad a objme mě.
Tak tedy, klidně jděte! Ráda jsem poznala tvého manžela! odpoví Markéta a mrkne na mě nepřátelským pohledem.
Celou noc projíždíme s Vladimírem noční Prahou. Vypráví mi spoustu zajímavých věcí. Překvapuje mě, odkud má tolik vědomostí, přestože z jeho profese nesvědčí, že je moc vzdělaný.
Brzy nastává úsvit a Vlad mě odveze až k domu.
Bělo, byl jsem moc rád, že jsem tě poznal! Jsi úžasná dívka.
Děkuji, Vlade. Kolik ti dlužím?
Nic, tvoje kamarádka už zaplatila.
Ještě jednou díky a na shledanou! říkám a vystupuji z auta.
Doma se rozpláču. Cítím, že jsem se do toho chlapíka zamilovala. Brzy mi volá Jitka.
Jak to jde? ptá se.
Horší nesmí být, povzdechnu těžce.
Líbí se ti? zeptá se.
Samozřejmě, jak by se nemohl líbit? Ale nemůžu si ho vzít na celý život, jen na pronájem.
Dobře, nebuď smutná. Teď spíme, a večer mě čekej u sebe! říká Jitka a zavěsí.
Večer zazvoní zvonek. Na prahu stojí Jitka a Vlad.
Překvapení! křičí kamarádka a objímá mě. Poznej, to je můj bratr Vladimír, s nímž jsi nechtěla mít nic společného. Kolikrát jsem ti to nabízela?
Cože, hráli jste si se mnou? Vladě, nepracuješ v té agentuře?
Ano, jenom si děláme legraci! Co jiného? Jsi tvrdohlavá jako kozel! Takže nás budeš držet u dveří? Mezi tím máme i dort a šampaňské!
Pokud je dort Dobře, pojďte dál, smíchem povídám.
Ahoj, usměje se Vlad a obejme mě.
S Vladimírem jsme už po patnácti letech manželé, máme dvě děti a šťastnou rodinu. Když nás děti ptají, jak jsme se potkali, smíchy odpovídáme: Na svatbě kamarádky mé mamky.
Zdroj.
