Představovaná kamarádka
Kolem Lenky se už třetí den točil houf spolužáků. Ve škole byla známá jako ta, co umí poradit skoro s čímkoliv a předvídat budoucnost. Každý toužil ochutnat trochu její moudrosti. Zastavovali ji na chodbě, přisedali si k ní v jídelně, nosili jí bonbóny, sešity s domácí úlohou, ba i jablka ze zahrady. Všechno však Lenka s úsměvem odmítala.
Líbí se mi Honzík z 5. B. Myslíš, že bychom mohli být někdy spolu? zasnila se spolužačka Klárka.
Nedoporučuju, usrkla Lenka čaj a zakousla se do makovky. Honza vypadá sice fajn, ale v lavici si šťourá v nose a kolikrát ty drobky i jí. S jídlem budeš mít doma klid, ale to je taky všecko. Takový bude celý život.
To je odporný! No dobře, co třeba Radim? Je samá jednička a už hraje na kytaru, rozzářila se Klárka znovu.
Radim trápí kočky. Přiváže jim k ocasu plechovku a honí je po dvoře. Takový bude v dospělosti zlý, možná začne i pít.
A proč to říkáš?
Už jsi někdy viděla střízlivého kytaristu? A na kluky máš ještě čas! Raději si zopakuj matiku a přestaň si kousat nehty, jinak chytneš roupy.
Do rozhovoru skočil Pavel ze 4. C. Nikdo se se mnou nekamarádí. Volají na mě tlouštík a nikam mě nezvou, odstrčil zamilovanou Klárku, až sjela na druhý konec lavice.
Ve středu bude nábor na zápas. Přihlášku nech u tělocvikáře. Zhubneš možná málo, ale hlavně tě přestanou posmívat. A příště holky neodhazuj, bude z ní tvoje manželka.
Lenka vstala od stolu a nesla podnos do dřezu.
Lenko, myslíš, že si mám letos dělat řidičák, nebo stačí až příští rok? nenápadně se zeptala učitelka zeměpisu, paní Jana.
Paní učitelko, na řidičák je potřeba mít auto, a vaše Škoda Favorit už dosluhuje. Chápete ten rozdíl?
A-asi ano…
Lenka protočila oči a po umytí rukou dodala: Prodejte toho starého chudáka a za peníze si radši pořiďte kolo a dobré kraťasy. Do dvou měsíců vás začnou vozit do práce. A víte co? Vezměte si hypotéku. Teď jsou mizivé úroky. Ve třiceti pěti žít s rodiči není zrovna ukázka dospělosti. Říkám to jako zkušený člověk.
Za ohromených pohledů odešla Lenka do třídy na pracovní činnosti.
Během čtyřiceti minut, kdy ostatní holky zkoumaly střihy a učily se navlékat nit do jehly, stihla Lenka zašít z domu přinesené kalhoty, zúžit sukni, a ještě uháčkovat ponožky, které věnovala paní učitelce s poznámkou, že těhotným musí být teplo od nohou. Paní učitelka se hned omluvila z hodiny a spěchala do lékárny pro test. Druhý den celý třídě upekla výborný čokoládový dort, aby Lence poděkovala.
Doma byla Lenka také neobvyklá. Vynadala mamince, že koupila mleté maso v supermarketu, a sama udělala domácí knedlíky s masovou náplní. Večer místo sledování videí otevřela Tři mušketýry a potichu si s někým šeptala. Tatínek se na ni po očku díval od počítače, až mu Lenka jednou vpálila, že se hrbí u obrazovky. Místo courání po pofidérních stránkách bys radši mohl vyklepat koberec, pronesla.
Po škole se začaly šířit pověsti, učitelé byli na poplach a zavolali školní psycholožku. Proběhla schůzka s celým učitelským sborem a panem ředitelem.
Lenko, zlato, neubližuje ti někdo ve škole? zahájil otázky psycholog s moderním plnovousem a brýlemi.
Ubližuje mi spíš to, že na školu šly miliony korun, a nám do tělocvičny koupili jen starého medvěda a dva metry lana.
Všichni se podívali na pana ředitele, který se v tu chvíli tiše vypařil oknem na poradu.
Máš kamarády?
Kamarádství je pojem abstraktní, odpověděla Lenka, přitom si hrála s copánky. Dnes spolu běháte během přestávky venku a zítra ti kamarádka myje okna, zatímco ty vyplňuješ daňové přiznání.
Počkej, jaké daňové přiznání a okna? Kdo s tebou takhle mluví?
Moje kamarádka.
Tady je příčina všeho můžeš ji sem pozvat?
Už tu je, řekla klidně Lenka, čímž všechny zarazila.
My ji ale nevidíme. Jak se jmenuje?
Božena Pavlovna.
To snad není možné kolik jí je?
Sedmdesát.
A co ti říká?
Ať si čistíme zuby od dásně, že pes u nás ve dvoře není zlý, jen se bojí a má hlad, že příbuzné nemáme zapomínat. A také, že paní účetní špatně spočítala daň z nemovitosti za posledních pět let a má si to nechat přepočítat na finančním úřadě podle tržní hodnoty, ne podle katastru.
Psycholog si to všechno zapisoval, poslední zmínku dvakrát podtrhl.
Nakonec zavolali rodičům přes školní rozhlas.
Počkejte! ozvalo se z reproduktoru tatínkovo rozrušené volání. Moji maminku taky zvali Božena! Zemřela před deseti lety.
Kabinet zaplnilo ticho a šepot modliteb.
Přesně, deset let nikdo na babičku ani nevzpomene, plot u hrobu se už rozpadá, posteskla si Lenka.
No chtěl jsem ale pořád nebyl čas koktal do sluchátka tatínek.
Setkání skončilo.
Druhý den přišla rodina na hřbitov. Lenka nikdy babičku neviděla, jen o ní slýchala útržky z otcových vyprávění. Malý hrob kreslily travou zarostlé kameny, kde dřív rostl hustý borový les. Lenka přivezla žluté tulipány a dala je do uříznuté PET lahve. Tatínek opravil plaňku, maminka vyplela trávu.
Tati, babička říká, že jsi hodný člověk, jen tě internet a práce úplně spolkla, takže nemáš čas ani na mě, zašeptala Lenka.
Tatínek zrudl a přikývl na znamení, že rozumí.
Řekni, že se polepšíme, pohladil dceru po vlasech i vybledlé foto na pomníčku.
Teď už je klidná a nebude se mi zjevovat, i když mi bude moc chybět. Byla moc laskavá, zábavná a moudrá, dodala Lenka.
Přesně taková byla. A radila ještě něco?
Jo. S tvou okurkovou dietou prý nezhubneš když chceš změnu, začni si zacvičit. A podnikatelský účet jsi zakládal zbytečně, měl sis to propočítat. No a ten levný beton na zahradní základ…
V tu chvíli si všichni uvědomili, že i když ti, kdo nás opustili, nejsou již mezi námi, jejich rady a láska nám pomáhají dělat lepší rozhodnutí. Je důležité vzpomínat na blízké, starat se o kořeny a nezapomínat se smát, být k sobě upřímní a otevření nejen když vidíme své anděly, ale hlavně tehdy, když tu jsme jeden pro druhého.
