V tom domě už neplatí cizí pravidla.
Dveře se s rachotem zabouchly a po chodbě se ozval hlas sváru, křičícího otci:
Vyslala mě z mého vlastního domu!
Ruce se mi třásly, když otáčela klíč v zámku. Srdce bušilo tak hlasitě, že se zdálo, že se chystá vyletět ven. Útěk ale nebyl možný bránila jsem si svůj prostor, svou rodinu, svou stabilitu.
Vše to začalo před třemi měsíci. Milena, má tchyně, zavolala Petrovi pozdě večer bylo zhruba deset hodin. V hlase jí zněla úzkost: hovořila o potížích s bydlením. Já stála v kuchyni u dřezu a zachytávala jen útržky jejich rozhovoru.
Mami, samozřejmě, přijď, řekl manžel, ani se na mě neohlédl. Budeš u nás chvíli bydlet, dokud se vše neuklidní.
Odložil telefon a podíval se na mě viny se smíchem.
Zlata, mamka přijede jen na chvíli. Stěžejní opravy se protáhly řemeslníci selhali.
Otřela jsem si ruce o ručník. V hrudi mě probodla nepříjemná šípka, ale snažila jsem se zachovat klid.
Samozřejmě, miláčku. Jak dlouho bude oprava trvat?
No dva až tři týdny, nejvýše.
Druhý den dorazila Milena se třemi obrovskými kufry. Když jsem spatřila takový náklad, okamžitě jsem věděla to nebude jen na noc. Tchyně se vrhla na syna s takovou vášní, jako by se neviděli už roky. Já jsem dostala rychlý pohled shora dolů.
Zlatá přikývla chladně. Doufám, že vám nebudu moc vadit.
Cože! My vás máme rádi! snažila jsem se být vstřícná.
První dny uplynuly relativně tiše. Tchyně kritizovala mé vaření mlčela jsem. Přesouvala věci v šatníku po svém snášela jsem to. Dala mi rady, jak žehlit Petrovy košile ačkoliv on se nikdy nestěžoval na můj úklid.
Zeťko víš, že Petr nesnáší mrkev v polévce?
A přitom po pět let manželství chválil můj zeleninový vývar chuť i vůni.
A proč ještě nemáte děti? pokračovala s naléhavostí. Petrovi je už dvaadvacet! Už je nejvyšší čas na potomky!
Ten dotaz nám poranil srdce: celý rok jsme se snažili otěhotnět neúspěšně a dělali jsme společné vyšetření Jak to vysvětlit svatce?
Uplynuly slíbené tři týdny. Opatrně jsem se zeptala Mileny na stav oprav:
Ach, tito mistři povzdechla těžce. Všechno je rozpadlé: potrubí musíme kompletně vyměnit, elektriku přetáhnout Ještě měsíc to bude tahat
Podívala jsem se na Petra v naději na podporu nebo alespoň vysvětlení ale on jen odvrátil oči stranou.
Mezitím se tchyně čím dál tím jistěji usazovala v našem domě: obsadila celou hostinskou pokoj svými věcmi; její hrnce se objevily v kuchyni vedle mých; ručníky a župany přistěhovaly do koupelny; diktovala nákupní seznam a sama rozhodovala, co se bude sledovat v televizi nebo kdy se mají otevírat okna na větrání.
Zeťko umí hospodařit vůbec nic stěžovala se Petrovi u večeře nahlas a sebevědomě. V mém věku jsem už tři děti vychovávala a dům vedla jako hodiny!
Mami Zlatá je výborná hospodyně pokusil se Petr bránit, ale bez velkého nadšení.
Chráníš ji, protože ji miluješ A já mám oči jako sokol: prach leží týdny! Prádlo je vyžmýkané! Normální oběd tu chybí!
Svářela jsem pěstí pod stolem z bezmoci a hněvu Pracovala jsem stejně mnoho hodin denně jako muž a po příchodu domů jsem byla vyčerpaná do krajnosti snažila jsem se vytvořit útulný domov pro nás oba A najednou se všechny mé úsilí zdály zbytečné
Po dvou měsících se moje trpělivost rozprskla:
Petro řekni pravdu: kdy tvoje mamka odejde? Oprava přece nemůže trvat navždy!
Muž se zamotá:
Zlatko chápeš Vznikly vážné problémy Stará budova je úplně rozpadlá možná ji vůbec vyhoďou k demolici
Cože?! A ty mi to vůbec neřekl?!
Nechtěl jsem tě zklamat Když mamka tu bude žít nic se neděje, co? Byt je prostorný všichni se vejeme
Nejde o metry! Ona tu vládne, jak se jí zachce! Kritizuje každý můj krok!
Vše se míhalo v podivném snu, kde se stěny prodíraly vůní starého dřeva a šepoty minulých generací, a já se snažila najít svůj vlastní hlas uprostřed té podivné symfonie.
