Víš, Juro, ona je tvoje sestra, a já jsem tvoje manželka. Už dál nemůžu sledovat, jak si berete od našich dětí a všechno neseš Olence.
Jura si byl vědom, že manželka má pravdu, ale jinak to nedokázal. Když sestra potřebovala pomoc, byl první, kdo podal ruku tak to bylo vždycky, od dětství.
Juráčku, přines mi hřebík, křičela sedmiletá Bára, stojíc na židli u staré kamenné okenice.
Na co ti ten hřebík? opatrně se ozval devítiletý bratr.
Udělám krabici pro kočku.
Znovu?! Minule, když jsem ti pomohl ji postavit, kočka v ní nespala a ty jsi týden byla naštvaná.
Tentokrát to vyjde, protože ji chci obestlat látkou.
Tak rostli jako dva výhonky ze stejného kořene. Matka pracovala v továrně Škoda, otce už brzy nenávratně nepřišlo. Jura, ač byl ještě malý, převzal roli hlavy domácnosti. naučil se opravovat kolo, měnit vodovodní kohoutky a připravovat večeři.
Juráčku, myslíš, že jednou vyrostu a budu herečkou?
Už jsi herečkou. Když včera spadla, začala křičet a pak se usmála při jídle marmelády to byl pravý divadelní představení.
Čas plynul. Jura se vyučil na elektrikáře, nastěhoval se do Prahy a oženil se s Terezou.
Bára nastoupila na učitelskou školu, bydlela ve studentském domě a jezdila k bratrovi, kdykoliv mohla.
Tereza jen povzdechla:
Víš, Juro, tvoje sestra už dospěla. Není čas, aby se sama něco podílela?
Není pro mě kufr, který bych jen tak odložil odpověděl Jura tiše. Ona je moje sestra.
Po škole Bára odjela pracovat na venkov, na pověření. Měla malý pokoj v chladném internátu, starý kamna a minimální plat. Jura přijížděl na každé svátky:
Říkal jsem ti: kup si topení.
Nemám na to teď, potřebuju ještě knihy pro děti koupit.
Přinesl jsem ti topení. A ještě bundu.
A Tereza nebude naštvaná?
Bude. Ale ty nebudeš mrznout.
Jednou jí zazvonil pláčivý hlas:
Bratře čekám dítě.
No, gratuluju a proč slzy?
On odešel. Řekl, že není připravený.
Má to horší. Drž se. Přijdu.
To není potřeba Já
Sestra, tohle už se neřeší.
Přijel druhý den. Přivezl potraviny, peníze, deku a dětské věci.
Tereza je rozhořčená řekl, sedíc u kuchyňské stoly.
Nechci, aby kvůli mně byly hádky
Poslouchej. Moje žena je dobrá žena, ale ne ona mě vychovala.
Chápeš, že to už není jen koupit telefon, který jsem ztratila. Je to vážné
Právě proto jsem tady.
Jura byl po boku v ten nejdůležitější den. Držel vnuka v náručí jako nejcennější poklad.
Jak mu dáš jméno?
Matějka.
Hezké jméno. Vyroste a bude tě chránit, jako já.
Po narození dítěte pomáhal pravidelně. Někdy peníze na směs, jindy opravu pokoje, jindy kočárek. Tereza mezitím tiše odstupovala.
Jednoho večera řekla:
Juro, nevadí mi, že pomáháš Barce. Ale když pokaždé bereš z našeho rodinného rozpočtu už to není podpora. Je to ztráta pro nás.
Všechno chápu. Jen to nedokážu jinak.
A já nemůžu žít s pocitem, že tvoje sestra je vždy první, a my druhí.
Jura mlčel. Miloval stejně jak sestru, tak manželku.
Časem Bára postavila vlastní nohy. Otevřela dětský kroužek, lidé ji ve vesnici oceňovali a milovali. Syn vyrostl, byl poslušný a tichý chlapec.
Jura přijížděl méně často. Vždy ale něco přinesl:
Matějku, podívej, co ti tati přinesl stavebnici!
Mamka říká, že už jste staří s tátou Terezou, že je pro vás těžké, a my ještě přidáváme další výdaje.
No, nejsem tak starý, jak si myslí tvoje máma.
Když Jura dosáhl padesáti, vážně onemocněl. Pak Bára přijela do města s lahvemi marmelády, domácími karbanátky a synem.
Terezo, můžu uklidit? V Jurově domě je pořád nepořádek usmála se Bára.
Uklízej. A karbanátky dej na stůl. Bez tebe nic nejezte.
To není pravda! zamumlal Jura z pohovky.
Samozřejmě, že ne. Jen tak schudneš za týden
Smáli se, jako v dětství. Tereza tehdy poprvé pohlédla na Barču ne závistí, ale s porozuměním.
Víš řekla tiše, když Bára šla do kuchyně měla jsi pravdu. Je dobrá. Jen jsem si myslela, že si musím vybírat mezi námi.
Nikdy jsem nevybíral. V mém srdci je místo pro vás obě.
O rok později se Tereze a Jurovi narodila vnučka.
Matěj nastoupil na vysokou školu. Bára zůstala učitelkou na vesnici, každou neděli volala bratru.
Jak to jde?
Nic moc. Tereza vyšívá, já koukám na televizi. A ty?
Matěj má prázdniny, chodíme na houby.
Dobře, že vyrostl poctivý a čestný.
Protože jsi mu byl příkladem.
U starých let, sedíce společně na lavičce před chalupou, Bára řekla:
Víš, Juro, myslím, že Bůh mi dal právě tebe jako bratra. Bez tebe bych to nezvládla.
A já bez tebe byl by jiný. Vždy jsi byla po mém boku od dětství až dodnes. To není jen pomáhat. To se jmenujebýt rodina.
