Dva roky zpátky mi umřela babička a odkázala mi chalupu v malé vesnici u Písku, spolu s velkou zahradou a záhonem zeleniny. Jako malá jsem tam trávila celé prázdniny vzpomínám si, jak jsem pobíhala po zahradě, jedla rybíz přímo z keře a pomáhala babičce zalévat rajčata. Každý víkend jsme sem jezdili s manželem a tchyní, abychom si vychutnali klid, čerstvý vzduch a vlastní ovoce. S tchyní jsme nikdy neměly žádný konflikt, všechno bylo vždy pohodové.
Blížila se sklizeň a já měla připravené všechno na výrobu marmelád, kompotů a nakládané zeleniny. Jenže když jsem ten víkend přijela na chalupu, zůstala jsem stát v němém úžasu. Všechny rybízy, angrešty i maliny byly pryč! Sousedé říkali, že snad nějaké místní děcka si udělala výlet na zahradu, ale to mi moc nesedělo práce na celé zahradě by jim zabrala celý den.
Najednou ke mně přiběhla teta Alena, která bydlí vedle, celá udýchaná, a se šeptem mi sdělila, že moje tchyně byla v chalupě už den předem a domů si odnesla dvě obrovské kýble bobulí. Nemohla jsem uvěřit svým uším byla jsem naštvaná i zmatená.
Okamžitě jsem ji konfrontovala a ona klidně přiznala, že skutečně všechno ovoce vzala. Prý chtěla dopřát vnoučatům vitamíny a na trzích jsou tyhle bobule přece tak drahé. Byla jsem zaskočená a řekla jí, že je to nefér. Teď budu muset všechny zásoby na zimu kupovat draze na trhu za stovky korun.
Když jsme se s manželem vrátili domů, převyprávěla jsem mu celý incident. I on byl zklamaný a překvapený chováním vlastní matky. Nakonec jsem vzala do svých rukou alespoň trochu kontroly a vzala tchyni klíče od chalupy. Od té doby už sem jezdí pouze s námi mám konečně jistotu, že už mě nečeká žádné podobné překvapení.
