Kdysi dávno, když jsme s mou drahou přítelkyní Bohumilou večeřely v jedné útulné pražské hospodě, svěřila se mi s posledním příběhem ze svého života. Bohumila byla makléřkou v realitách, ale poslední měsíce pro ni nebyly právě jednoduché. Sháněla klienty, a do toho musela zvládat péči o dvě děti i starou maminku, což jí kladlo na bedra nemalé starosti. Přesto neztrácela naději a věřila, že se kolo štěstí zase otočí.
Jednoho dne ji majitelé jednoho bytu požádali, aby naplánovala prohlídku už na 7:45 ráno dříve než si většina Pražanů vůbec uvaří kávu, jen proto, že jim to vyhovovalo kvůli práci. Bohumila neváhala, přestože jí ta hodina nebyla dvakrát po chuti. Nechtěla promarnit příležitost získat nové klienty. V den schůzky přišla s předstihem a v napjatém očekávání vyhlížela příchozí. Ti dorazili pozdě, s omluvou, že je zdržela klasická ranní špička na Jižní spojce.
Ač byli trošku nevrlí, Bohumila byla rozhodnutá ukázat se v tom nejlepším světle. Výtah pomalu stoupal a klienti se ptali, ve kterém patře a v jakém čísle byt je. Bohumila, s typickou českou hrdostí a špetkou humoru, odpověděla: “Šesté patro, číslo šedesát šest samé šestky, snad přinesou štěstí.” Přesto vycítila, že napětí mezi nimi zůstalo.
Když vystoupili, zamířili k otevřeným dveřím bytu. Bohumila, přesvědčená, že tam čeká majitelka, se ihned představila a omluvila klientům zdržení. K jejich překvapení jim otevřela paní v županu s překvapeným výrazem v očích o žádné prohlídce samozřejmě nic netušila. Bohumila byla zklamaná lehkovážností majitelů, ale rozhodla se vytěžit z nečekané situace maximum.
Byt byl ve skutečnosti mnohem lepší, než jak vypadal na fotografiích, takže klienti hned projevili zájem. Když už se ale chystali z bytu odejít, Bohumila si všimla dalších dveří, které v inzerátu nezmiňovala. Tehdy s hrůzou zjistila, že jsou vlastně o patro níž, než měli být. Okamžitě se pokusila zavolat těm pravým majitelům, avšak její hovor končil vždy odblokováním.
Klienti byli zklamaní, ale majitel bytu na pátém patře, na kterého narazili omylem, nečekaně vyslovil nápad. Přiznal, že s manželkou už delší dobu přemýšleli, že se odstěhují blíž k rodičům na venkov a snad je tohle znamení osudu. Nabídl byt klientům a dokonce za cenu jen o pár tisíc korun vyšší, než kolik by dostali za svůj malý dvoupokojový byt a ještě se vším nábytkem.
Klienti byli nadšení, přijali nabídku a obchod byl rychle uzavřen ke spokojenosti všech. Majitelé se přestěhovali blíž ke svým blízkým, klienti získali byt za báječnou cenu a Bohumila tím překlenula své finanční starosti. Jak to tak bývá, někdy si s námi život zahraje a ze zdánlivého zmatku vykouzlí šťastný konec pro všechny dokonce i když to zpočátku vypadá beznadějně.
