Nech mě ti povědět o podivném snu, který jsem měl o osobním životě mého bratra. Ve snu chodil skoro rok s dívkou jménem Miluše. Byla neskutečně půvabná, vlasy učesané jako podle secesního plakátu, s očima hlubokými jako Vltava za svítání. Každá její věta byla jako hádanka a hovor s ní připomínal procházku malostranskými uličkami plnými zvědavých stínů. Každý ji měl rád, i já jsem se stala jejím snem a brali jsme spolu tramvaj do kaváren, kde voněla káva a koblížky se točily ve vzduchu jako malí kominíci.
Miluše byla magická, obklopená partou přátel, všichni mluvili najednou. Pracovala v nějaké proslulé firmě na Národní třídě jako markeťačka, vlastnila svou vlastní škodovku, a nosila oblečení podle podzimních barev v Pařížské. Rodina doufala, že ji bratr požádá o ruku a jejich svatba bude na Petříně mezi kosy a šiškami. Ale sny se rády lámou jako perník na Mikuláše. Najednou byla pryč, už jsem ji neviděla ani na náměstí. Kontakt se rozplynul do mlhy; cítila jsem, jak končí naše přátelství, jakoby padal sníh v červenci.
Za méně než měsíc přinesl bratr domů novou dívku, Kláru, a s polovičním úsměvem oznámil, že bude svatba. Klára byla Miluši pravým opakem tichá jako zimní rybník, téměř bez rtěnky, nosila obyčejné džíny a vytahané tričko s obrázkem psa. Sklapla ruce do klína a mlčela s prázdným talířem, vidlička se vlnila ve vzduchu jako větev. Byli jsme v úžasu, protože jsme žili v představě, že bratr miluje hlučné a veselé dívky, co zpívají v hospodě u harmoniky.
Maminka ji nemohla přijmout. Vadilo jí, že Klára je většinou zticha, a vedle ní se cítila šedivá a cizí. Nedostudovala vysokou školu, což naše rodina považovala za škraloup v životopise. Také její rodina bydlela u Humpolce v chalupě se slepicemi a příjmy měla malé, což maminku vedlo ke kritickým poznámkám o Klářině staromódním oblečení.
Bratr však zůstal ve svém rozhodnutí pevný jako Karlův most. Pronesl, že pokud Kláru nepřijmeme, odstěhuje se s ní třeba na Šumavu. I přes všechny pochyby a křivé pohledy podepsali na Staromáku oddací list a jsou šťastní. Časem se Klára rozpovídala, v bytě je vždy uklizeno, v lednici koláče s tvarohem a polévka voní po majoránce. Maminka v Kláře uviděla lásku, kterou má k synovi, a začala ji brát jako vlastní dceru.
Nedávno jsem ve snu potkala i Miluši, která mi v tramvaji mávla a zeptala se, co je u nás nového. Stále nakupuje v obchoďácích na Andělu všechno, co cinká nebo svítí, a budoucnost pro ni neexistuje. Když srovnám tyto dvě snové švagrové, vím už jistě, že Klára je tou pravou. Miluše je možná krásná, ale příliš zahleděná do vlastního odrazu v zrcadle na Staroměstské. Jsem vděčná, že prapodivná logika snu dopadla takto, byť jsem se nejdřív vůbec na Kláru nesmála.
Nakonec všechno skončilo jako v pohádce. Klára je těhotná a celá naše podivná sen-rodina čeká, až se narodí nový přírůstek, možná s očima jako rybník u rybníka.
Co si o tomhle snu myslíš?
