Hele, představ si to čtyři roky byli spolu, Veronika a Tomáš Poláčkovi. Ať dělali, co dělali, zahrádka společného života prostě neobrazila. No a tak se na obzoru objevil rozvod.
Počkej, vy se fakt takhle prostě rozvedete a hotovo? zeptala se Verony kámoška Katka, když si ji Verča pozvala do pizzerie, aby zahnala stres pořádnou dávkou jídla.
Jo. Už jsme to probrali. Pro oba to bude lepší řekla Veronika.
Hele, já nemyslím samotnej rozvod ale to, jak to pojmete. To si to neosladíte? Pořádná rozlučka, ať je za tím tlustá čára, ne? navrhla Katka.
Veronika se otočila k pizze s ananasem a přisadila si ještě s mořskými plody. Poslední dobou jsem nervózní, nemusíš na mě tlačit.
Ale já to myslím s tvým rozvodem, holka! Svatbu jste měli jak z pohádky, za váš dort ještě teď platím splátky. Tak proč tu teď neudělat pořádnej rozvod s hostinou? Restauraci, auto, starej dobrý konferenciér, slavnostní pálení mostů? Já bych si to užila
To se dělá?
To se klidně může dělat!
Hele, já momentálně nemám ani na pořádnej rohlík, natož na rozvodovou párty. Teď budeme dělit, komu patří polštáře, povlaky si roztrháme napůl!
Katka zamrkala: Znám holku, co ti to celé uspořádá za pytel brambor. A zbytek zvládneš dárkama. Ale místo rozlučky pojďme radši naplánovat babinec něco klidného, domácího, morálního, ať se důstojně rozloučíš se společným žitím.
Takže se sejdem s holkama, nic neuděláme, nakonec nikam nepůjdeme, protože všem do toho skočí děti a manžel
Přesně tak. Nejlepší plán!
Druhý den už obě seděly v pražském obchodním centru u stánku s palačinkami, kde pracovala organizátorka Lucie. Lucie stála za pultem s palačinkovačem, sem tam brala objednávky a mezitím poslouchala Verčin příběh.
Pomůžeš? zeptala se Katka.
Lucie natáhla krk: To bude jízda! Vidím to před sebou nevěsta v černých šatech, přísahá, že už nikdy! Ženich ve svých trenkách, co v nich teď může chodit nonstop, dává slavnostní ‘ne’. Pak jdeme do zastavárny, s pompou odevzdáme prstýnky a všichni pokřikujou: ‘Hořkosladké! Polosladké!’ Ještě to vymyslím do detailu, mrkla Lucie, a pak zařvala přes pult: Objednávka šedesát čtyři hotová!
Tomáš, Verony bývalý, byl k tomu překvapivě kladný. Zato rodiče z obou stran byli na větvi: To jsou ty vaše moderní nápady. Dřív se hold rozvedlo potichu a do smrti se ignorovalo, peníze na rozvod nedáme.
Za týden bylo vše ready. Podle Lucčina scénáře akce začala tím, že Tomáš musel z bytu odejít skrz kárné úkoly všichni mu buď museli napovídat nebo za něj platit odpustky, aby už vypadl. Byt byl v dvanáctém patře, tak se směl svézt výtahem, a narvali tam s ním i zbytek jeho harampádí a svědka.
Přes Lucčina bratrance, co dělá u policie, byl pozván soudní fotograf, co dokumentoval každý detail. Po rozvodu bylo devět lidí v záběhu jako svědci události.
A teď na matriku! zavelela Lucie, když se parta sešla dole.
Podle nové poláčkovské tradice sedli Veronika s Tomášem do jednoho auta, aby z rozvodu jeli každý jinou cestou, a ostatní zúčastnění dostali kupon na MHD, drobné na tramvaj a v autě fotografa probíhaly soutěže s falešnými otisky prstů. Když vstupovali do Žižkovského úřadu, zpívali Jsem volný jak pták od Arakainu.
Po razítku a oficiálním rozpojení páru se průvod valil ven. Lucie dotáhla obří klec a nabídla chytit dva holuby. Všichni zpívali, slavili, fandili čerstvým rozvedeným. Chlapi gratulovali Tomášovi a záviděli mu roky bez manželského chomoutu, holky si naopak vyřizovaly účty rovnou na místě a na závěr soutěžily o svazek složený z účtenek za vodu, plyn a popelnice.
No, teda! To je rozvod jak má být, čekali na něj asi leta, špital někdo z vedlejší svatby.
Ne, prý se rozcházejí, ujal se vysvětlení další.
Po tomhle cirkusu si spousta párů oddychla a svůj rozvod si radši v klidu přeložila.
Zámek byl slavnopila odstraněn z mostu, prstýnky prodány ve zlatnictví a výtěžek šel na hostinu v restauraci. Tam už hrála Lucčina kapela, byl připravený byznys oběd a palačinky s medem. Sponzorem byla Palačinkárna U Lucie, takže i dort byl palačinkový.
To je jak kar, povzdechla Veronika, když viděla tu atmosféru.
Vždyť pohřbíváme manželské štěstí, usmála se Lucie a vyzvala již ne nejmladší k poslednímu tanci.
Rozjel se Chopin.
Víš, že to nakonec není tak zlý? řekla Veronika Tomášovi během tance.
Fakt ne, kývl Tomáš. Rodiče se poprvé v životě baví!
Když udělali kolečko, Verona kouká její táta a Tomášův starý se objímají jak nejlepší kamarádi, zpívají a brečí, i když doteď byli na nože.
Na stole kupa dárků: ložní prádlo pro jednoho, lístky na koncert, jednoručky, hrnek pro sólo pití, poukazy na jógu, do fitka, striptýz A na závěr rozvedení dostali klíče od dvou hotelových pokojů na opačném konci města, slevové kupony do Palačinkárny U Lucie a certifikát na dvě cesty v policejním autě.
Na závěr ohňostroj, poslední palačinkový dort v akci. Hosté spokojení, rozjeli se domů ke svým rodinám, manželům a dětem. Verča a Tomáš každý svojí cestou.
Za tři týdny byl hotový album fotek. Tomáš zajel za Veronikou pro svoje kleštičky na nehty.
Veronika listovala černobílými fotkami, plnými šťastných tváří a vtipných důkazů: To se docela povedlo, viď?
Jo, není to špatný, uznal Tomáš a pak se zeptal: Změníš si příjmení?
Ne. Jsem na Poláčková zvyklá a Novotná zní ještě hůř.
Tomáš se usmál: Tak já půjdu
Počkej! zastavila ho Veronika.
Tomáš pozvedl obočí: Chceš jít na palačinku? Dneska nám expirují kupony, byla by to škoda
Škoda, přikývl Tomáš. Víš, že palačinka je symbolem nových začátků? Třeba je to znamení. Co myslíš, rande?
Veronika chvíli váhala: Myslíš, že je to po takovým cirkusu dobrý nápad? Slyšela jsem, že o našem rozvodu psali i v Mladé frontě
A koho to zajímá? Jsme svobodní, můžeme jít s kým chceme. Jo a za týden se rozvádí svědek se svědkyní. Pozvali nás. Nechceš jít spolu?
Veronika se pousmála: Zvážím to stejně od nich mám ten povlečení pro jednoho, bude se hodit jako dárek.Pak se oba rozesmáli, docela nahlas a až překvapivě upřímně. Bylo to poprvé po dlouhé době, co jim to přišlo přirozené. Tomáš natáhl ruku: Tak pojď, rozvedená paní Poláčková, dáme si poslední začátek.
Vyrazili ven, kde po jarním dešti voněly akáty a na chodníku zbyly střepy z rozvodové akce. Lucie na ně z dálky zamávala z palačinkárny a signalizovala, ať spěchají, že už smaží poslední těsto. Veronika zaklonila hlavu, zhluboka se nadechla a na moment si připadala zase jako někdo, komu patří celý svět a žádný příjmení nad ní nemá moc.
Došli na roh, kde se měl život rozdělit na dvě směšně podobné, ale přece odlišné koleje. Místo toho se rozběhli stejným směrem. Ne snad zpět k sobě, ale kupředu: k palačince, co ještě sice neprolamí všechny mosty ani je nevrátí do minulosti, ale chutná tak sladce a svobodně, jak si o tom v manželství nechali jen zdát.
A někde za nimi, v zastrčené přihrádce alba, zůstala fotka: dva lidé v černém a bílém, co se na rozvodovém parketu smějí, drží v dlaních symbolický klíč a dělí se spravedlivě půl na půl o poslední palačinku, i o ten nový začátek.
