Věděla jsem, že můj manžel má milenku. Rozhodla jsem se ji přijmout do práce říkali mi, že jsem blázen.
Když jsem objevila zprávy mezi manželem a tou druhou ženou, neplakala jsem. Nekřičela jsem. Jen jsem se pousmála. Protože jsem generální ředitelka pražské mezinárodní konzultační firmy a napadlo mě něco mnohem lepšího než scéna plná hysterie.
O dva týdny později jsem vyvěsila inzerát na pozici asistentky vedení. Ozvala se. Její životopis byl průměrný, ale fotka přesně odpovídala ženě z selfíček v mobilu mého manžela.
Den pohovoru. Vstoupila jsem do zasedací místnosti v mém nejlepším kalhotovém kostýmu.
Vy jste uchazečka, že? Posaďte se, prosím.
Zadívala se na mě prázdnýma očima, ani náznak poznání. Nedivím se. Nikdy jí mou fotku neukázal. Pravděpodobně jí líčil, že je ženatý s příšernou, zanedbanou ženou.
Řekněte mi, proč chcete pracovat právě u nás? otázala jsem se vyrovnaně.
Vaše společnost má perfektní pověst a já…
Klidně mi říkejte šéfová, usmála jsem se. Tady jsme jako rodina.
Přijala jsem ji hned.
První měsíce to byl čistý divadelní kus. Musím uznat, že pracovala svědomitě. Ale to, co mě naplňovalo, byl ten pocit, když jsem ji každé ráno pozorovala jen pár hodin poté, co můj muž odešel z našeho domu, jsme spolu klidně pily kávu ve firemní kuchyňce.
Jste vdaná? zeptala se mě jednou mezi revizemi smluv.
Ano, a velmi šťastně, odpověděla jsem bez mrknutí. A vy? Máte přítele?
Trochu zčervenala.
Je to složité. Je v těžké situaci.
Je ženatý, že? utrousila jsem nonšalantně. Klasika.
To není tak! Miluje mě, jen…
Klid, neposuzuju. Srdci se poroučet nedá, že ano?
Večer u večeře se mě manžel ptal, jaký jsem měla den. Vyprávěla jsem mu historky z práce, zmínila se jen mimochodem o nové asistentce velmi pilné. Ani na okamžik nepojal podezření. Podvádějící muži bývají až komicky naivní.
Po šesti měsících jsem ji povýšila.
Odvedla jste vynikající práci. Chci, abyste převzala vedení naší nové pobočky v Singapuru. Jedinečná šance. Osmdesátiprocentní navýšení platu, byt, tříletá smlouva.
V očích se jí zablesklo.
V zahraničí? Ale já… mám tady někoho.
Vztahy na dálku fungují, jestli je to to pravé, pravila jsem a lehce se jí dotkla ramene. A když ne, tak to za to nestálo. Věřte mi, vím, o čem mluvím.
Manžel byl v těch týdnech nesnesitelný. Hádal se s ní po telefonu, zatímco já předstírala ve vedlejší místnosti, že spím. Nakonec odletěla. Plakala na letišti, jak mi vylíčil můj řidič, který tam náhodou čekal.
Po měsíce v zahraničí odváděla bezchybné výsledky. Její reporty byly výstižné. Můj muž jako by se vrátil pozorný, romantické večeře, květiny, přísliby obnovení našich svatebních slibů.
Jak dojemné.
Přesně rok od jejího nástupu jsem ji kontaktovala přes videohovor.
Musíme si promluvit.
Ztuhla.
Bohužel musíme ukončit vaši smlouvu. Dochází k reorganizaci. To víte, jak to chodí.
Cože? Ale já tady všechno nechala! Svůj život!
Já vím. Škoda, že jste kvůli této příležitosti opustila toho komplikovaného muže. A mimochodem dejte mu pozdrav, až se vrátíte. I když pochybuji, že na vás čeká má teď plné ruce práce s přípravou oslavy obnovení mých a jeho svatebních slibů.
Na chvíli nastalo posvátné ticho. Její tvář se proměnila ze šoku v naprostý děs. Došlo jí, kdo jsem.
Vy… vy jste to věděla…
Od samého začátku. Odstupné je připravené. Doporučuji investovat je do terapie. A příště, když vám ženatý muž bude tvrdit, že jeho žena ho nechápe, zeptejte se, jestli spravuje rozpočet v desítkách milionů korun. Protože taková žena rozumí tomu, koho má doma, víc než si on myslí.
Zavěsila jsem.
Večer přišel domů manžel s lahví sektu.
Pojďme slavit! Dnes je přesně rok od chvíle, kdy se mezi námi všechno zlepšilo.
Připila jsem si s ním a vychutnávala jsem každý doušek.
Nikdy jsem mu to neřekla. Proč bych bourala jeho iluze? Já už měla své vítězství dávno za sebou. A on nikdy nepochopil, že skutečná pomsta byla celou dobu mířená hlavně na něj.
A co bys udělala ty? Je lepší chladná, promyšlená pomsta, nebo jít do očí bijící pravdy hned?
