Věro, nakonec se nic vážného nestalo! Chlapci občas něco přepadne, stačí, když se nezastaví včas.
Buď moudřejší. Opravdu se chystáš vzdát muže nějaké dívce? Ta si bude myslet, že tě přemohla! Bojuj za rodinu! naléhala tchýně.
V sobotu ráno Věra odvezla syna Deníka k rodičům. Domluvila se, že Jaroslav na nějaký čas zůstane u nich.
Když se vrátila domů, vyšla na balkon a vytáhla kartonové krabice. Začala balit věci z dětského pokoje oblečení, hračky, knihy. Krabice lepit páskou, označovat. Za chvíli v pokoji zůstanou jen nábytek, který Věra neplánuje si sebou brát.
Kolem poledne zazvonil telefon. Věra se podívala na displej volá tchýně.
Dobrý den, paní Nino Viktorová.
Dobrý den, Věro. Jaroslav mi všechno řekl. Chápu, že ti to bolí, ale možná bys neměla tak spěchat. Počkej, trochu se uklidni a zamysli se. Není třeba hned rozpadat rodinu? zeptala se tchýně.
To ne já ruším rodinu, ale Jaroslav odpověděla Věra.
Věro, nevyhazuji z něj odpovědnost! Ale snad bys mu mohla dát šanci?
O jakou šanci jde? Váš syn už půl roku flirtuje s kolegyní, podvádí mě, a vy ještě říkáte odpustit? Ne, to tak nepůjdu odparla Věra.
Věro, prosím, ještě přemýšlej. Přece tím berete Deníka o otce. A Jaroslav vás přece miluje!
Nino Viktorová, Jaroslav může Deníka i nadále vidět, nebudu mu bránit. Ale žít s vaším synem už dál nechci. A končím balím věci, nemám čas.
Věra zapakovala poslední dvě krabice, přešla do ložnice a začala svazovat šatník do kufrů.
Tčáňka dorazila přesně po hodině. Nina Viktorová se rozhodla, že osobním rozhovorem přiměje nevlastní dceru k rozumnějšímu rozhodnutí.
Rozhovor se točil dokola:
Věro, nakonec se nic vážného nestalo! Chlapci občas něco přepadne, stačí, když se nezastaví včas.
Buď moudřejší. Opravdu se chystáš vzdát muže nějaké dívce? Ta si bude myslet, že tě přemohla! Bojuj za rodinu!
Nino Viktorová, Jaroslav není přenosná trofej, o kterou bych se musela hájit! Navrhujete mi, abych pozvala Janu na souboj? Nebo na boxerský ring? Co k tomu má Jana? Kdyby nebyla Jana, přišla by Eliška nebo Kristýna.
Povím ti tajně, že Igor Alexandrov, otce Jaroslava, také v mládí hřešil. Já jsem byla chytřejší, zachránila jsem rodinu. Třicet pět let spolu, brzy budeme slavit korálové svatby.
A kde byla ta vaše moudrost? usmála se Věra.
Nepodnítila jsem mu hádky. Naopak, byla jsem jemnější, vařila jeho oblíbená jídla, zajímala se o jeho práci, i sama jsem se změnila zkrátila jsem si vlasy, zhublá, v práci jsem se usmívala vysvětlila tchýně.
Občas jsem věděla, že přijde od rozvedenky, a chtělo se mi mu místo pantoflí dát pánev a rozdrtit ho po hlavě. Ale vydržela jsem a usmívala se. A podívej, udržela jsem manžela. Syn vyrostl s otcem, a vnouče má dědečka.
Víte, Nino Viktorová, jste úžasná žena. Já bych to nedokázala. Moje vrozená odpudivost je příliš silná. To, co jste mi nabídla, je pro mě jako jíst z špinavé kádě odpověděla Věra.
Tchýně vybuchla, rychle vystoupila a bez rozloučení zmizela z bytu.
Věra pokračovala v balení. Věděla, že to není konec Jaroslav i Nina Viktorová jí ještě rozdrží nervy. Proto chtěla co nejrychleji opustit ten byt.
Následující den, v neděli, přijel její otec. Společně naložili kufry a krabice do dodávky a odjeli.
Cestou Věra požádala otce, aby se zastavil u domu tchýně, aby jí předala klíče.
Víš, co mi včera tchýně celý hodinu nalévala? Odpusť Jaroslavovi jeho malé kousky a nežádej rozvod.
A jaké argumenty použila? zajímala se Markéta.
Typické: Berete dítě otci, Všichni muži podvádějí, Ženy mají být moudřejší. Pak mi povídala, jak sama v podobné situaci přiměla muže vrátit se domů.
A jak? zeptala se Markéta.
Nebudu ti to říkat podrobně, ale je to čistý šarlat. Nedělej to.
Už jsi podala žádost?
Ano, v pátek.
Tak konečně se zbavíš toho koketa. Byl to hrozný pohled na toho honosného poznamenala Markéta.
Co tím myslíš hrozný pohled? Myslela jsi, že ho vidí s Janou? rozhořčeně odpověděla Věra.
To jsem jistě neviděla, jen jsem měla podezření přiznala Markéta.
Proč jsi mi to neřekla? Myslela jsem, že jsme kamarádky zarmouceně odřekla Věra a vstala.
Stůj! zastavila ji Markéta. Poslouchej. První věc: nic jsem neznala. Viděla jsem jen to, co jsi i ty, ale dospěla k jiným závěrům. Byly to firemní večírky.
Pamatuješ, jak Jana kroužila kolem Jaroslava? Viděla jsi to, že? Kolik výjezdů na služební cesty měla, aby s ním mohla jet?
Pracuješ v účetnictví, proč jsi si neuvědomila, že Jana se jen poslední den střídá s tím, kdo má s Jaroslavem jet? Ano, podezírala jsem, ale nic ti neřekla, protože jsem si nebyla jistá.
Ačkoliv jsi mohla jen naznačit.
Kdybych se mýlila a všechno to byl jen můj výmysl, co bys o mně myslela? Že chci mezi námi rozepře? Vzpomínáš na Světlanu Bělou?
Řekla kamarádce, že viděla manžela s jinou ženou, dokonce ukázala fotku, jak ho objímá. V rodině byl skandál, ale usmířili se, a Světlana byla obviněna ze závisti, že chtěla rozbít stabilní manželství.
Světlka pak opustila firmu. Tak to ber, ale kdybych měla železné důkazy, určitě bych ti řekla. Teď mi řekni, kde a s kým budeš dál bydlet?
Byt není můj, je na tchýni, tak jsme s Deníkem odjeli. Momentálně jsme u mých rodičů.
Za týden opravíme babiččin byt rodiče ho pronajímali, ale nájemníci odešli před měsícem. Tam jsou jen dvě místnosti, ale nám to stačí.
Musíme ještě vyřešit školku stará je daleko, ale maminka zná někoho, kdo nám pomůže přesunout ho do té, co je přímo za naší zahradou. Rozvedu se, podám žádost o výživné. To je vše.
Souhlasí Jaroslav s rozvodem? zeptala se Markéta.
Říká, že nechce rozvod, že všechno pochopil a už se to nebude opakovat. Já už toho mám dost. Jednou stačilo. Požádal, abych nepožadovala výživné, řekl, že bude platit sám.
A ty?
Jsem proti. Nechci s ním znovu setkávat. Ať je to oficiální. Řekl, že vezme syna: Mám lepší byt i vyšší plat.
Nic mu neřekla jsem, jen jsem spočítala, kolik měl za poslední rok služebních cest osm.
A co ti řekl?
Tu informaci jsem si uložila pro soud. Když bude chtít Deníka vzít, zeptám se, kde bude dítě, když on bude pryč. Mám práci i byt, takže mu nic nevyjde.
Jaroslav skutečně podal žádost o určení místa pobytu dítěte a chtěl, aby syn zůstal s ním:
Moje bývalá manželka nedokáže Deníkovi zajistit potřebnou úroveň života prohlásil.
Nina Viktorová pak prohlásila, že nevlastní dcerka dítě skrývá:
Odešla z bytu, vzala chlapce z předškolky. Mysleli jsme, že budou u rodičů Věry, ale zůstali jen týden a pak zmizeli.
Mám svědectví sousedů. Kde dítě schovává? Má chodit do předškolky, ne do pochybného úkrytu!
Věra musela vysvětlit, že s Deníkem žijí ve dvoupokojovém bytě, který patří jí, a že chlapec dochází do místní mateřské školy. Dále uvedla, že Jaroslavova práce zahrnuje časté služební cesty, což mu brání v výchově dítěte.
Nakonec se nic z tchýně ani z bývalého manžela nevydařilo. Věra se vyhýbala setkání s Jaroslavem a po rozvodu si našla novou práci je špičkovou specialistkou, takže to šlo bez obtíží.
Krátce poté přinesla Markéta další novinky:
Jana odešla a přestěhovala se.
Co to? zeptala se Věra.
Naše tety ji tak zařídily. Po měsíci si uvědomila, že tady už nemá co chytit, a šla do hlavního města. Tak už zůstává jen tvůj bývalý osamocený.
To už mě nebaví, odparla Věra.
A pravda je taková: když se naposledy ponoříš do toho pramenitého studna, který máš napít, zjistíš, že není vodu.
Co si o tom myslíte? Jednala Věra správně? Dejte lajk, napište svůj názor do komentářů.
Přátelé, pokud chcete číst další naše příběhy, zanechte komentář a nezapomeňte na lajky. To nás motivuje psát dál!
