Poslední varování, pokud nezměníš místo hostiny, odmítám si tě vzít, zbývaly dva týdny do svatby, držela jsem v rukou svatební oznámení a nedařilo se mi je podepsat
Co tě to zase popadlo, Lenka? zeptal se smutně můj snoubenec.
Mám špatné tušení!
To chápu, usmál se Pavel. Neprovdává se člověk každý den. To je jen nervozita, za chvíli to přejde. Všechno bude v pořádku, slibuji!
Jak můžeš slíbit něco, co sám nemůžeš vědět? Proč nemůžeš, aspoň jednou, ustoupit? Jak spolu chceme žít, když mi už teď nedokážeš vyjít vstříc?
Nejsme zrovna boháči, Leni, nemůžeme rozhazovat peníze, urazil se. Už jsem zaplatil zálohu na ozdobení sálu, hostinu, všechno je vyřízené. Když to teď zruším, zálohu mi nevrátí.
O peníze nejde, Pavle, věř mi
Já ale nevěřím na pověry a nesmysly. To by nebylo rozumné. A maximálně zůstaneme bez svatební cesty. Vysvětlíš mi konečně, o co jde?
Dobře, poslouchej Neříkej, že to není možné. To, že o něčem nevíš, neznamená, že to neexistuje.
Slibuju, ujistil mě tichým hlasem.
Nedávno k nám do kanceláře nastoupila zvláštní kolegyně, Sylva. Skoro s nikým nemluví, chodí celá v černém. Jednoho dne ke mně přišla a povídá: Pozdrav od babičky Boženy.
Nevěřila bych vlastním uším babička Božena už tři roky nežije.
Chceš vědět, před čím tě chce varovat? zeptala se Sylva. Ale až po práci.
Souhlasila jsem. To, co mi pak řekla, mě vyděsilo.
Před léty v našem městě otevřeli nový hotel s nádherným sálem. Viktor byl tehdy řidič na stavbě, vydělával solidně. Navrhl své snoubence Katce, že by mohli svatební oslavu uspořádat právě tam. Katka byla nadšená pocházela z malé vesnice, její rodina nikdy v restauracích neslavila. Toužila to prožít se vší slávou, aby udělala radost rodině.
V den svatby jí bílá šaty slušely, byla krásná nevěsta, Viktor elegantní ženich. Po obřadu vyrazil průvod aut do hotelu. Všichni byli uchváceni krásou sálu. Jen stará paní zakroutila hlavou: Místo živých květin na svatbě jen umělé To nemůže dopadnout dobře.
Nikdo tomu nevěnoval pozornost tehdy bylo všechno umělé: látky, nádobí, dekorace. Chemický průmysl vzkvétal po šedesátých letech, tohle bylo pár let potom.
Hosté ale přinesli živé květiny a dali je do váz před nevěstu a ženicha. Během večera šli novomanželé na první tanec. Když se vrátili, Katka ztuhla její kytice růží najednou téměř zvadla.
Obsluha ji rychle odnesla a zábava pokračovala. Za chvíli se ale Katce udělalo zle a omdlela. Otevřeli okna, že je tam asi dusno, ale za chvilku se jí zase přitížilo. Hosté začali mezi sebou šeptat:
Není nevěsta těhotná?
Hlavně, že není nemocná, těhotenství přejde, vtipkovali jiní.
Jeden z bratranců řekl rodičům, že viděl krvavou skvrnu na nevěstiných šatech, ale když k ní přistoupili, nic nenašli.
Během pár minut se začalo povídat, že někdo zahlédl zvláštní ženu v černém. Hledali ji nenašli ji.
První svatební noc se změnila v noční můru. Novomanželé měli pocit, že nejsou v pokoji sami slyšeli kroky, šustění, Viktor se dokonce několikrát otáčel s pocitem, že na něj někdo upřeně zírá.
Ráno byli oba v šoku. Tehdy se moc na svatební cesty nejezdilo, většinou už v pondělí šli do práce. Viktor se ale víkendu nedožil zemřel při autonehodě. Silnice byla prázdná, povrch suchý, byl zkušený řidič. Nikdo nechápal, co se stalo.
Katka dlouho smutnila, den ode dne chřadla až zmizela z domu nikdy ji nenašli.
Zajímavá historka, ale co má společného s námi? sykl Pavel.
Všechno! málem jsem brečela, ta prokletá svatba se konala právě v tom sále, co jsi objednal!
Nevěřím! Co má naše svatba společného s cizím neštěstím? Kolik lidí už bylo nešťastných
Říká se, že hotel byl postaven na bývalém hřbitově. A sál se nachází přesně tam, kde je hrobka nevěsty, která spáchala sebevraždu pár dnů po svatbě, když přistihla manžela při nevěře. Chápeš už?
Nevěřím na žádnou magii! sekl sebou Pavel.
Její neklidná duše teď prý hledá pomstu. Ženicha si odvede hned po svatbě, nevěstu do roka Co když ten čas přišel? Co když bude naše svatba taky prokletá? Babička mě přece nevarovala jen tak!
Já na žádná prokletí nevěřím, znechuceně zakroutil hlavou, nepůjdeš-li za mě, vezmu si Helenu. Helena byla moje kamarádka. Podepiš oznámení, nebo splním, co říkám.
Ještě chvíli jsem váhala, pak jsem se rozhodla svatbu odmítnout. Jeho slova o svatbě s jinou mě ranila a vyděsila.
A skutečně rychle našel útěchu u Heleny, která nejen nezaváhala, ale s radostí souhlasila. Nedlouho poté se naplnilo vše, čeho jsem se bála Pavel se zabil na motorce, prý mu selhaly brzdy.
Strachovala jsem se o Helenu, ač jí nemohu odpustit zradu. Další den jsem hledala Sylvu, abych zjistila, jak jí pomoct co když ji čeká tentýž osud? Jenže Sylva už dala výpověď.
Na adrese z životopisu nebydlela.
Podle pověstí se tahle hrůzná svatba stala v 70. letech. Žádné záznamy jsem o tom nenašla, před lidmi se o podobných věcech mlčelo.
Ale kdo tady žije déle, ten tu historku dobře zná Zůstala po tom jen ozvěna a pár otázek, na které nikdo nedal odpověď. Ale něco silného ve mně tvrdilo, že jsem se rozhodla správně, byť za cenu samoty i zrady. Někdy když kráčím podél řeky, zahlédnu Sylvu nebo spíš její dlouhý stín v černých šatech, jak na mě letmo pohlédne. Nikdy už se neotočím. Vím, co vím, a to stačí.
A když mi někdo položí otázku na svatbu, usměju se, nevyhýbám se odpovědi. Jsem vděčná, že jsem řekla ne zachránila jsem sebe, a možná i něco víc. Možná není všechno náhoda.
A dole v tom sále? Tam ze dvou zbyla jen vzpomínka, šeptaná mezi těmi, kteří mají odvahu slyšet. Kdo ví, komu příště babička pošle vzkaz.
