Valerie spěchala ráno do práce, když si najednou uvědomila, že nechala mobil doma. Rozhodla se vrátit, vešla do výtahu a ten uvíznul mezi osmým a devátým patrem! Valerie trpělivě čekala na pomoc, když v tiché chodbě najednou zaslechla známý hlas svého manžela, Tomáše. Povídal si v chodbě s nějakou ženou…
Miláčku, šeptal Tomáš něžně, nemůžu se dočkat, až zase budeme spolu.
Dnes večer nás to čeká, odpověděla mu žena. Stav se za mnou po desáté hodině.
Tvůj muž má zase noční směnu?
Celý týden chodí na noční, usmívala se žena, která byla Valerie sousedka Eva z bytu č. 40. Zrovna teď brzy odchází, musíme spěchat.
A ten výtah dneska nějak nejede, rozčiloval se Tomáš.
Mluvili takhle ještě pár minut naproti výtahovým dveřím, než jim došlo, že je tam Valerie zamčená, a nakonec odešli pěšky po schodech dolů. Během rozhovoru Tomáš děkoval Evě za šťastné okamžiky a vzrušení, které mu jejich setkávání přináší.
Valerie tomu zpočátku nechtěla věřit. Nejspíš někdo podobně hovořící v chodbě Ale když Eva oslovila Tomáše jménem a bylo zmíněno i jméno Valerie, pochopila, že její muž ji podvádí a navíc se sousedkou z osmého patra.
No výborně! proběhlo Valerii hlavou. Takže když Tomáš chodí večer na čerstvý vzduch, chodí vlastně k Evě. To je tedy vzduch Tuhle procházku mu nezapomenu, na tu bude pamatovat do konce života!
Za chvíli přijeli opraváři a uvolnili výtah. Valerii už mezitím v hlavě klíčil plán
Když bylo něco málo po desáté večer, Tomáš se jako obvykle začal chystat na svou oblíbenou procházku na vzduch.
Valerko, volal ode dveří, půjdu se na chvíli projít.
Ale vždyť venku prší! snažila se ho zastavit Valerie.
Prší?
Nechceš zůstat doma? Klidně si otevři balkon, tam se taky nadýcháš vzduchu.
Potřebuji se projít, pohyb je zdravý pro srdce, vymlouval se Tomáš.
Ale i tak, prší opravdu hodně
Vezmu si deštník! Nic se nestane.
Dobře, ale dneska bych být tebou nešla, necítím z toho dobrý pocit.
Ale prosím tě, na pověry nevěřím. Do hodiny jsem zpátky.
Tomáš se skutečně vrátil za půl hodiny evidentně rozčilený.
A kde máš deštník? A proč nemáš boty? ptala se Valerie, když odemykala na řetízek.
Na ulici mě zastavili nějací kluci a všechno mi vzali, snažil se Tomáš, i boty Prosím, pusť mě, mrznu tady.
Sbalila jsem ti věci, najdeš je dole u popelnic. Pozdravuj Evu.
Jakou Evu?
Tu z osmého patra.
Bez komentáře Valerie zavřela dveře a šla si pustit televizi. Dobře, že jsou děti už dospělé a každé má svůj život, alespoň nemusí vidět tuhle ostudu, pomyslela si.
Tomáš utíkal k popelnicím. Našel tam kufr, převlékl se a vyrazil před vchod.
Rozhlédl se a rozhodl objednat si taxi k mamince. Jenže, mobil nechal u Evy doma. Rozhodl se vrátit se k Valerii, ale jak poklepával na tlačítka, výtah opět vypověděl službu. V celém domě totiž vypli elektrický proud. Zaseknul se na osmém patře stejně jako ráno Valerie.
Když konečně proud nahodili a Tomáš vylezl, Valerie byla dávno v práci. Klíče od jejich bytu neměl všechno patřilo jí.
Scházel tedy schody dolů a na osmém patře narazil na Evu s kufrem.
Nemáš u sebe můj mobil? zeptal se tiše.
Mám, a taky pár tvých věcí, hlesla Eva.
Nasedli spolu do výtahu, v rozpacích. Ale objednaná taxi je nakonec odvezla každý jinam
Občas se pravda ukáže v těch nejnevhodnějších chvílích. Valerie si večer uvědomila, že je lepší znát pravdu, i když bolí, než žít v klamu. A že vlastní klid a svoboda za žádné iluze nestojí.
