Však nic vážného se nepodařilo, Vlastimilo, jenom se mu to náhodou stalo! občas se totiž muži ztrátí, a pak nedokáží zastavit se včas. Buď moudřejší. Opravdu se chystáš vzdát si muže nějaké dívce? Budou si myslet, že tě přemohly! Bojuj za rodinu! povzbuzovala tě svými slovy tchyně, paní Nina Vítková.
V sobotu ráno jsem odvezla syna Deněka k rodičům. Dohodla jsem se, že Jaroslav tu chvíli zůstane s nimi.
Když jsem se vrátila domů, vyšla jsem na balkon a vytáhla kartónové krabice. Začala jsem balit věci nejprve z dětského pokoje. Skládala jsem oblečení, hračky, knihy, lepenkou ušila jsem krabice a opatřila štítky. Jenže po chvíli v pokoji zůstaly jenom nábytkové kusy, které jsem si nechtěla brát s sebou.
Kolem dvanácté mi zazvonil telefon. Na displeji se mihla číslice tchyně.
Dobrý den, paní Vítková.
Dobrý den, Vlastimilo. Jaroslav mi všechno řekl. Chápu, že máš bolest. Ale možná bys neměla být tak spěšná? Počkej, ochlaď se, zamysli se. Není třeba hned rozpadat rodinu. zeptala se.
Není to já, kdo rodinu rozbíjí, ale Jaroslav, odpověděla jsem.
Vlastimilo, nevyhazuji z něj odpovědnost! Ale možná bys mu na první chybu mohla odpustit?
O jakou první chybu jde? Váš syn už půl roku chodí s kolegyní, lže mi. A vy říkáte odpustíme? Ne, to není možné. odpověděla jsem pevně.
Vlastimilo, prosím, přemýšlej dál. Tím připravuješ Deněka o otce. A Jaroslavho moc miluje syn!
Paní Vítková, Jaroslav může Deněka navštěvovat, nebudu mu stavět překážky. Ale žít s vaším synem už dál nechci. A ukončme to balím své věci, nemám času.
Zabalila jsem poslední dvě krabice, šla jsem do ložnice a začala ukládat šaty do kufrů.
Tchyně dorazila přesně po hodině. Nina Vítková se rozhodla, že dokáže mou nevěstu přesvědčit, aby rodinu nerozvrhla.
Rozhovor se točil dokola:
Vlastimilo, nic vážného se nestalo! občas se muži ztrátí.
Buď moudřejší. Opravdu se chystáš vzdát si muže nějaké dívce? Budou si myslet, že tě přemohly! Bojuj za rodinu!
Paní Vítková, Jaroslav není přechodná zbraň, abych s ním bojovala! Navrhujete mi, abych pozvala Janu na souboj? Na boxerský ring? Co má Jana společného? Kdyby tu nebyla Jana, byla by Eliška nebo Kristýna.
Řeknu ti tajně, že Igor Alexandr, otcem Jaroslava, také v mládí hřešil. Já jsem však byla chytřejší, uchovala jsem rodinu. Vidíš, už téměř třicet pět let spolu. Brzy budeme slavit korálové svatby.
V čem spočívala tvoje moudrost?, usmála se Vlastimila.
Nedělala jsem mu výstřelky. Naopak, byla jsem jemnější, vařila jsem mu oblíbená jídla, zajímala se o jeho práci, i o sebe změnila jsem účes, zhubla, s úsměvem jsem ho vítala v práci.
Někdy jsem věděla, že přijde od milenky, a chtělo by se mi ne jen podávat pantofle, ale vzít pánev a pořádně mu udělat otřes. Přitom jsem se smála a vydržela. A tak jsem ho udržela. Syn s otcem vyrostl, a dokonce máme i dědečka pro vnuka.
Vážená paní Vítková, jste úžasná žena. Já bych to nedokázala. Mám přirozený smysl pro odpudivost. To, co jste navrhla, je pro mě jako jíst z odpadkového koše. odpověděla Vlastimila.
Tchyně se rozzuřila, rychle vstala a beze slova vyběhla z bytu.
Já jsem pokračovala v balení. Věděla jsem, že to ještě neskončilo, že Jaroslav i Nina Vítková mi ještě rozmetou nervy. Proto jsem se snažila co nejrychleji opustit ten byt.
Další den v neděli přijel můj otec, naložili jsme kufry a krabice do dodávky a vydali se na cestu.
Na cestě jsem požádala otce, aby zastavil u domu tchyně, abychom jí předali klíč od bytu.
Představ si, vyprávěla jsem následující den kamarádce Markétě, včera tchyně celou hodinu naléhala, abych odpustila Jaroslavovým malým výstřelkům a nečlenila se na rozvod.
A jaké argumenty použila? zajímala se Markéta.
Standardní: odebereš synovi otce, všichni muži podvádějí, ženy mají být moudřejší. Pak mi vyprávěla, jak sama v podobné situaci přitáhla manžela zpět do rodiny.
A jak? zeptala se.
Neřeknu ti celé, ale věř mi, je to čistý šarlatánství. Nedělala bych to tak.
Už jsi podala návrh na rozvod?
Ano, už v pátek.
Konečně se zbavíš toho Kájota. Byl to dost nepříjemný pohled.
Co tím myslíš? Věděla jsi, že on s Janou koluje? rozčílila se Vlastimila.
Ne, ale podezřívala jsem. odpověděla Markéta.
Proč jsi mi to neřekla? Myslela jsem, že jsme kamarádky.
Stáhni se! Poslouchej, co ti řeknu. V první řadě jsem nic neviděla. Viděla jsem jen to samé, co ty, jen jsem to interpretovala jinak. Byly jsme na firemní slavnosti.
Vzpomínáš, jak Jana kroužila kolem Jaroslava? Viděla jsi to, že? Kolikrát se vydávala na služební cesty, aby mohla jet s ním?
Sedíš v účetnictví, podepisuješ papíry, a přemýšlela jsi, jak to jde, že Jana nebo někdo jiný nahrazuje toho, kdo má jet s Jaroslavem? Ano, podezřívala jsem, ale nechtěla jsem tě znepokojovat, protože jsem si nebyla jistá.
Mohla jsi aspoň naznačit.
Co kdybych se mýlila a všechno je jen mou fantazií? Co bys o mně myslela? Že chci rozcházet lidi? Pamatuješ si Světlanu Bělou?
Řekla kamarádce, že viděla svého manžela s jinou ženou. Dokonce ukázala fotku, kde ho objímá.
Samozřejmě, v té rodině byl výbuch, ale nakonec se smířili a Světlana byla obviněna ze závisti, že chtěla zničit pevnou rodinu.
Světlana pak odešla z firmy. Takže neber to osobně. Kdybych měla železné důkazy, určitě bych ti je řekla. A co dál? Jak budeš žít?
Byt není můj, je na tchyni, tak jsme s Deněkem odešli. Zatím bydlíme u mých rodičů.
Za týden asi opravíme babiččin byt rodiče ho pronajímají, ale nájemníci odešli před měsícem. Nejsou tři pokoje, jen dva, ale pro nás to stačí.
Ještě musíme vyřešit školku ta stará je daleko, ale maminka zná někoho, kdo by nás přihlásil do té, co je v našem dvoře. Rozvedu se, zažádám o výživné. To je vše.
Souhlasí Jaroslav s rozvodem? zeptala se Markéta.
Říká, že se nechce rozvádět, že vše pochopil a už se to nebude opakovat. Mně to stačilo. Jednou stačilo. Žádal, abych nepožadovala výživné, řekl, že bude platit sám.
A co ty?
Jsem proti. Nechci ho znovu potkávat. Ať je všechno oficiální. Řekl, že si chce Deněka vzít: Mám lepší byt a vyšší plat.
Nic jsem mu neodvetila, jen jsem spočítala, kolik měl minulý rok služebních cest. Vyšlo to na osm.
A co ti řekl? zeptala se.
Uložila jsem si to pro soud. Když bude chtít Deněka vzít, zeptám se, kde bude dítě, když on bude na cestách. Navíc mám práci i byt, takže mu nic nevyjde.
Jaroslav skutečně podal návrh na určení místa pobytu dítěte, chtěl, aby syn zůstal s ním:
Moje bývalá manželka nedokáže zajistit Deněkovi odpovídající životní úroveň, uvedl.
A Nina Vítková prohlásila, že nevěsta před nimi dítě skrývá:
Odešla z bytu, vzala chlapce z mateřské školy. Mysleli jsme, že budou u Vlastimilových rodičů, ale zůstali jen týden a pak zmizeli.
Mám svědky sousedy. Kde schovává chlapce? Dítě má chodit do školky, ne do nějakých pochybností!
Musela jsem vysvětlit, že žijeme v dvoupokojovém bytě, který je můj, syn chodí do školky poblíž domu. Také jsem uvedla, že Jaroslavova práce zahrnuje časté služební cesty, což mu brání v výchově dítěte.
Nakonec se nic z tchyně ani z bývalého manžela nepodařilo.
Nechtěla jsem se s Jaroslavem křížit a po rozvodu jsem našla novou práci jsem dobrá odbornice a vše proběhlo hladce.
Krátce poté mi Markéta přinesla novinky:
Jana odešla a přestěhovala se.
Co to znamená? divila se Vlastimila.
Naše tety jí to zařídily. Po měsíci už neměla kam chodit, tak se přestěhovala do hlavního města. Tak tvůj bývalý zůstane sám.
To mě už nepřipadá, nevadí, odpověděla jsem.
A pravda je taková, že když se člověk snaží napít z špatného studně, není kam se podívat.
Co si o tom myslíte? Jednala Vlastimila rozumně? Dejte like, napište své názory do komentářů.
