Tento příběh se odehrál před několika měsíci. Večer se Vojtěch vracel z letiště v Praze, kde vyzvedával svoji maminku. Cestou zpět potkal na dálnici dívku, která tam bezradně stála. Rozhodl se, že ji sveze. V autě jí půjčil svůj kabát, protože byla promočená až na kost.
Ukázalo se, že její vlastní otec se k ní zachoval velmi zle, a proto poprosila Vojtěcha, jestli by ji mohl odvézt na nádraží, kde by mohla přečkat noc a ráno se rozhodnout, jak dál. Vojtěch ji však nechtěl nechat napospas osudu, a proto jí nabídl, ať zůstane u něj doma. Tak dívka začala žít s Vojtěchem. O tři měsíce později se přihodilo něco nečekaného.
Jednoho dne se dívce udělalo špatně a zjistilo se, že je těhotná. Vojtěch zpočátku nevěděl, jak na tu novinu zareagovat, ale brzy se pevně rozhodl, že žádné ukončení těhotenství nepřipadá v úvahu. Požádal ji tedy o ruku. Nejzajímavější na tom všem je, že Vojtěch svým přátelům často vypráví, jak skvěle jeho žena vaří a jak je pohostinná. Ale přeci jen má před ní tajemství nikdy v životě nedokázal ženu skutečně milovat, zůstává s ní hlavně z lítosti. Neví, jak dlouho jejich manželství vydrží, ale přesto je šťastný, když vidí její úsměv.
A z tohoto příběhu plyne jedno důležité ponaučení: Skutečné štěstí někdy najdeme v pomoci druhým a v jejich úsměvu, i když nám samotným stále něco chybí.
