Hele, musím ti něco vyprávět, vůbec bych nevěřila, že se mi to někdy stane. Představ si je šest ráno, a můj manžel mě doslova vytáhne z postele. Nejdřív jsem byla přesvědčená, že to je jen nějaká nešťastná náhoda, ale hele, druhý den to samé! A víš, kdy se to stalo poprvé? Po návštěvě jeho mámy na vesnici.
Jsme spolu teprve půl roku manželé, ale po tomhle jsem měla jasno podávám žádost o rozvod. To, co mi řekl, proč to dělá, mě fakt šokovalo. Tak poslouchej
Já jsem celý život žila v Praze a nikdy jsem neměla potřebu vstávat brzy. Teď dělám v jedné mezinárodní firmě, takže klidně pracuju i v noci časový posun a tak. Když my máme den, v Americe třeba ještě spěj. Takže jsem si zvykla ponocovat.
Můj manžel, Karel, pochází z malé vesnice kousek za Brnem. Tam jsou všichni zvyklí vstávat s kuropěním. A i když se přestěhoval do Prahy, tyhle ranní rituály si prostě drží. Každý den v šest hodin vzhůru, a Maruško, uděláš mi míchaná vejce a kafe?
Snídám vždycky v sedm, říkal mi na našem prvním rande.
Já se tomu smála a říkala si proč ne, v pohodě, když budu mít noční, můžu si přes den trochu schrupnout.
Prvních šest měsíců bylo fajn. Snažila jsem se respektovat jeho ranní zvyky, když jsem nebyla úplně zničená po práci, a nějak jsme si dokázali vyjít vstříc. Myslela jsem, že s náma to půjde.
Ale pak jsme jeli na víkend k jeho mamce na Moravu, do takového roztomilého starého domečku. Já si říkala pohodička, bude domácí bábovka, večerní čaj u krbu, klid a teplo. Jenže opak byl pravdou.
Za pár hodin bylo jasno, že idylka se konat nebude. Jeho maminka si pořád něco našla proč nenosím papuče, proč jsem ještě v posteli, proč jsem nezakryla polštáře, že prý ve městě vy ženské vůbec nic neumíte.
Já jsem byla zmatená a trochu uražená. A komplikace přišly už další ráno.
Musíš ji budit, jak je u nás zvykem, řekla jeho máma, když jsem ještě spala na gauči po noční. A Karel jí na to kývl a rozhodl se mě přeučit, abych se přizpůsobila jejich vesnickému režimu.
Když mě poprvé surově vytáhl z postele, zůstala jsem stát s otevřenou pusou.
Co blbneš?! zeptala jsem se ho, naštvaná a vystrašená.
Ty neslyšíš budík. Máma říká, že tohle je nejlepší způsob, jak tě zvednout, odpověděl klidně, úplně vážně.
Ale já dělám v noci! Potřebuju spát, abych mohla fungovat!
Takhle to u nás děláme, řekl Karel, jako by to všechno vysvětlilo.
Další ráno se to stalo zas. Připadala jsem si, že si z mě dělají schválně legraci on a jeho maminka.
Pak jsem nechápavě koukala jak je možné, že ten samý člověk, se kterým jsem si malovala společnou budoucnost, se tak najednou mění pod vlivem své mamky?
Jakmile jsme se vrátili do Prahy, byl najednou celý jiný člověk. Pořád omílal Maminka ví, co je správné. Jeho tvrdohlavost mě přesvědčila, že jsme každý z úplně jiného těsta.
Teď už dávám dohromady papíry na rozvod. Trpělivost mi prostě došla.
Co bys dělala na mém místě ty? Myslíš, že jsem to vzdala moc rychle?
