Tchyně na druhou
No páni, to je překvápko! vydechl Jakub místo pozdravu, když v dveřích spatřil drobnou, kostnatou babičku v džínech, která našpulila rty do potměšilého úsměvu. Zpod zavřených víček jí laškovně svítily bystré oči.
To je Alenčina babička, paní Božena Novotná, uvědomil si hned Jakub. Ale jak to, že přijela bez ohlášení, aniž by předem zavolala
Nazdar, vnoučku! usmála se dál Božena. Necháš nás dál, nebo mám zaklepat ještě jednou?
No jistě, pojďte dál! vypadlo z něj, zatímco spěšně uvolňoval chodbu.
Babička Božena vtáhla do bytu příruční kufřík na kolečkách. Jakub, lehce nervózní, jí nabídl čaj.
A nalej mi pořádnýho černýho, žádnou břečku! zavelela, sotva hrnek stál na stole. Alenka je v práci, Maruška ve školce a tys tu takhle sám?
No, poslali mě na nucenou dovolenou na čtrnáct dní, povzdechl si Jakub. Jeho vize o ničím nerušeném odpočinku se rychle rozpouštěly v horké páře hrnku. Vy zůstanete dlouho?
Hádej, kývla babička, zlomyslně mu drtíc naděje. Dlouho.
Jakub opět sklesle vydechl. Od Boženy Novotné znal jen pár starších historek z vyprávění svého tchána, který ji vždy popisoval polohlasem, s úctou hraničící s posvátným děsem. Na vlastní svatbě ji zahlédl jen zběžně přijela až z Brna.
Umyj nádobí a pojď se oblíknout, přikázala babička vojenským tónem. Provedu tě městem, budeš mi dělat garde!
Na odpor stejně ani nepomyslel, jen si v duchu vzpomněl na staršinu Prchala z armády. Těmhle povahám se prostě nezapírá.
Ukaž mi náplavku! Jak se tam dostaneme? popadla ho pod paží a rázně vykročila po chodníku s očima plnýma zvídavosti.
No, nejrychlejš to bude taxíkem, pokrčil rameny Jakub.
Božena bez okolků vložila mezi rty prsty stočené do kroužku a neuvěřitelně pronikavě zapískala. Projíždějící taxi zabrzdilo tak, až mu vypískaly gumy.
Babi, přece takhle na ulici nepískáme, co si lidi pomyslí? brblal Jakub, když jí pomáhal nasednout.
Lidi si o mě myslet nebudou vůbec nic! mrkla s jiskrou babička. Tobě možná vynadají vždyť víš, mladej holky dneska!
Taxikář, pobavený, zahřměl smíchem společně s Boženou. Plácli se s Jakubem do dlaně, jako staří kamarádi, kterým právě vyšel nějaký dobrý fór.
Hele Jakube, jsi slušnej kluk, rozvyprávěla se Božena na náplavce. Tvoje babička, ta je jistě důstojná a uhlazená, jenže já na to nejsem. Můj nebožtík, Alenčin dědeček, byl knihomol a klidná povaha, a já mu obrátila život naruby. Vlekla jsem ho na hory, donutila skočit padákem, jen toho rogala se bál jako čert křtěný vody. Vždycky na nás se Sárou čekal na zemi, zatímco já se v oblacích pletla jak blázen!
Jakub jen valil oči. O babiččiných zážitcích Alena nikdy nemluvila. Teď začal chápat, proč má tahle babka větší drive než polovina republiky.
A tys skákal s padákem? zakabonila se přísně.
Na vojně, čtrnáctkrát, přiznal Jakub lehce pyšně.
No vida! Máš můj respekt. Kysele se usmála a začala si broukat:
Padákem dolů letíme
Jakub si hned vzpomněl na tu starou vojenskou písničku a přidal se k ní:
Bílý mrak nad hlavou mám
Očima přeskočila malá jiskra, konečně si s babičkou začal rozumět.
Někde bych dala něco malýho k jídlu, navrhla babka. Hele, támhle je stánek a voní pěkně, už cítím masíčko!
Šéf stánku tmavovlasý chlapík s pohledem predátora napichoval kusy naloženého masa na špíz tak, že to skoro vypadalo, že by s tím špízem mohl napíchnout i konkurenci. Člověk měl hned chuť zakřičet Hurá! a roztočit moravské kolečko přímo v sandálech.
Božena se posadila, očima laškovala na šéfa grilu a začala pěkně zpívat:
Ó hodobožová štelunková, dobře by bylo na svatbě zpívat!
Šéf se zarazil, pak se rozesmál, jiskra v očích, a spolu s babičkou spustili dvojhlasně:
Zpívat by bylo dobře, roztoč to na svatbě, štelunková!
Dejte si, paninko, špeku i šašliku na mě! zářily jeho zuby pod knírem. Na stůl přistály talíře plné marinovaného masa, pita chleba a čerstvé zeleniny. Přinesl i dvě decky ledově vychlazeného veltlínu a hudebně se uklonil.
Z křoví zavětřil šedý kotě, nesměle přišlo až ke stolku a upřelo nadějný pohled na oba strávníky.
Tebe jsme potřebovali, chlupáři, zasmála se Božena. Pojď sem, neboj se. A volala na šéfa: Pane mistře, přineste tomu kocourkovi trošku syrovýho, jen mu to nakrájejte najemno!
Jak se kotě pustilo do misky, babička spustila výchovnou přednášku:
Máte doma holčičku, no ne? A jak jí chcete naučit dobrotě a péči, když nemáte kočku? To by přece nešlo! Tak tenhle kluk s námi zůstane!
Po návratu domů Božena okamžitě šla koupat malé kotě, Jakuba hnala do zverimexu s pečlivým seznamem výbavy. Když se Jakub vracel domů obtěžkaný záchodkem, pelíškem, škrabadlem a miskami, byt se otřásal štěbetáním ženských. Alenku a Marušku babička právě líbala do vlasů, kotě pojmenované Ládíček nedůvěřivě sledovalo nové lidské zvyky z opěradla gauče.
Tady máš, Maruško, letní šatičky, a pro tebe, Alenko no vždyť nic nepolepší ženskou v očích manžela tak jako nové krajkové kalhotky!
Další týden Maruška do školky vůbec nešla. S babičkou mizela hned po snídani a navracela se až těsně před obědem utrmácené, ale šťastně vysmáté.
Doma čekali Jakub a kotě Ládíček. Večer se přidávala Alena, a vyráželi v kompletní sestavě ven vyvětrat kocoura.
Jednoho večera byla Božena nezvykle vážná.
Jakube, ráda bych s tebou promluvila. Zítra už jedu domů. Tohle předej Alence, až odjedu. Podala mu papír v průhledném obalu. To je moje závěť. Byt a všechno nechávám jí. Tobě knihovnu. Je v ní docela pár rarit s podpisy.
Ale proč, Boženo? začal Jakub protestovat.
Babka ho umlčela gestem ruky. Alence nic neříkej, ale ty to vědět musíš srdce už neslouží. Klidně to může přijít kdykoli Je načase být připravený.
Neměla byste někde nebýt sama? utrousil rozčileně.
Já sama nejsem nikdy, mrkla babička. Alena je nedaleko, vaše Maruška má skvělého tátu. Drž ji při sobě, buď na ně hodný. Jsi spolehlivej chlap. A teď vlastně: já jsem pro tebe tchyně na druhou! Uchechtla se a výrazně mu plácla rukou po zádech.
Třeba byste ještě mohla zůstat? zkusil Jakub prosit.
Babička vděčně potřásla hlavou a hned ráno ji šlo vyprovodit celé osazenstvo, i s Ládíčkem v Maruščině náručí zdálo se, že i kocourek pookřál.
Babička si mezi rty strčila zkroucené prsty a zas pískla tak, až taxislužba málem nabrala dodávku do potoka.
Do Prahy na vlak, zeťáku, ty mě tam dovezeš! poručila, objala holky a vklouzla na přední sedadlo.
Taxikář jen němě zíral, co že to stoplo jeho auto.
Na co tak koukáte? zahučel Jakub. To jste nikdy neviděli slušnou ženskou?
Suchá babička se rozesmála, zatřepala šedivými kudrlinami a naposled si plácla s Jakubem dlaní.
