CO TO, ŽE SE ROZČÍLILA…
A kdo tě vůbec potřebuje, ty stará čarodějnice? Jsi jenom na obtíž! Chodíš tady, smrdíš kdyby to záleželo na mně, dávno bych tě Ale musím to trpět. Nesnáším tě!
Lenka se málem zakuckala čajem. Ještě před chvilkou si povídala s babičkou Boženou Procházkovou přes videohovor. Babička na okamžik odešla z obýváku.
Počkej chvilku, zlatíčko, hned jsem zpátky, řekla, vstala z křesla a za sténání zmizela v chodbě.
Telefon zůstal na stole, kamera i mikrofon zapnuté. Lenka mezitím přepla obrazovku na počítači. A pak uslyšela to. Hlas, který zněl z chodby.
Myslela si nejdřív, že se přeslechla. Možná by to tak i zůstalo, kdyby nekoukla na telefon. Podle cvaknutí dveří někdo vešel do pokoje. Nejprve byly na kameře vidět cizí ruce, pak bok, nakonec tvář.
Olga žena jejího bratra. Takže ten hlas patřil jí.
Žena přešla k babiččině posteli, zvedla polštář, pak matraci a začala pod ní šmátrat.
Sedí tady, pije si čajíčky Kéž by už zdechla, fakt. Na co to dál protahovat? K ničemu tu není, jen zabírá místo a spotřebovává vzduch remcala švagrová.
Lenka zkameněla. Několik sekund zapomněla dýchat.
Olga odešla, aniž by si kamery všimla. Po pár minutách se vrátila babička. Usmála se, ale v očích ten úsměv nebyl patrný.
Tak jsem tady, ozvala se, jako by nic. Hele, neptala jsem se: jak je to u tebe v práci? Všechno v pořádku?
Lenka přikývla. Pořád ještě vstřebávala, co slyšela. V duchu jí to už vířilo: vyrazit tu drzou ženskou z bytu… Okamžitě.
Babička Božena bývala vždy jako ze železa. Nikdy nekřičela. Měla v sobě však prostou přísnost učitelky, vybrušovanou léta v třídách na gymnáziu při hodinách češtiny. Děti ji milovaly, uměla učinit i klasiku zajímavou.
Když děda zemřel, nezlomila se, ale dokonalé držení těla povolilo, do chůze se vkradla chabá shrbenost. Vídat ji venku už bývalo zřídka a víc polehávala. Úsměv nebyl tak čirý. Přesto neztratila elán všem věkům věřila, že mají své kouzlo, dokonce i teď dovedla žít s radostí.
Lenka měla babičku ráda hlavně proto, že vedle ní byl vždy bezpečný svět. S ní nic nebyl problém, ustála vše. Dřív babička věnovala vnukovi chatu, aby si mohl zaplatit studia, vnučce pak poslední rezervy na zálohu na byt.
Když si bratr, Honza, po svatbě stěžoval na drahý nájem, navrhla babička sama, že jim dá v bytě pokoj. Prý se ve třípokojovém paneláku všichni vejdou, aspoň na ni někdo dohlédne. Kdyby ji třeba postihl vysoký tlak, nebo cukr stoupl?
Stejně mám sama nudu, a mladí pomoc taky ocení, vtipkovala.
Honza na oplátku měl slíbený dozor, Lenka pomáhala babičce s nákupy, léky a občas i s platbou energie. Její plat byl slušný a svědomí nedovolilo stát stranou. Občas peníze dala babičce do ruky, jindy převáděla na účet, nebo ji znaje a vědoma si, že umí šetřit na horší časy, raději přivezla rovnou jídlo. Koupila ryby, maso, mléčné výrobky, ovoce hlavně ať babička není o hladu.
To je kvůli tvému zdraví. Zvlášť s tím diabetem, připomínala jí.
Babička děkovala, ale klopila oči. Bylo jí zřejmě trapné být na obtíž.
Olga, Honzova žena, se Lence už od začátku nepozdávala. Sladká slova, přiznaně falešná zdvořilost, ale v očích mráz. A v pohledu žádné teplo, tím méně úcty. Lenka se však do vztahů nepletla. Jen občas u babičky zjišťovala, jestli je všechno v pořádku.
No samo, zlatíčko, všechno je u nás v pořádku, utvrzovala Božena. Olga vaří, všecko má v bytě v cajku. Ještě je mladá, však ono se zkušenosti sbírají časem.
Lenka teď tušila, že to nebyla pravda. Před ostatními byla Olga ovce, ale když nikdo nekoukal…
Babi, já to všechno slyšela! To, co řekla, co to mělo znamenat?
Babička na okamžik zkameněla, pak sklonila hlavu stranou.
Ale to nic, Lenko… povzdechla Božena. Olga je teď unavená, mají těžké období, Honza je furt pryč za prací. Tak se občas neudrží…
Lenka si babičku prohlížela jinak než dřív, všímala si nových vrásek, věděla, že místo elánu v očích je únava. Tvrdohlavost zůstala, ale přibyl strach.
Že se neudržela? Slyšela jsi vůbec, co ti vykládá? To není nervy, to je…
Leni, prosím tě, mně to nedělá problém vydržet. Trochu zbrklá, mladá, já už jsem stará Mně hodně schází
Tak to ne, babi. Nedělej ze mě hlupáka, nevydržela Lenka. Buď mi to celé řekneš, nebo sedám do auta a jedu k tobě. Vyber si.
Babička mlčela o pár vteřin déle. Pak si utřením brýlí narovnala ramena, iluze se rozbila. Lence teď hleděla vstříc ne vesele silná žena, ale bezmocná stařenka.
Nechtěla jsem tě tím zatěžovat, začala tiše. Máš spoustu práce, proč se starat o moje hádky? Doufala jsem, že se to nějak samo urovná…
Z Olgy nakonec vylezlo mnohem víc, než si Lenka dokázala představit. A byla to špína.
Mladí se ke staré Boženě nastěhovali s kufry plnými snů, že za půl roku našetří na hypotéku. Babička měla ze začátku radost: byt byl zase živý, po ránu kroky, na kuchyni pořád někdo vařil. Hovory, smích, i když divně vynucený. Olga ze začátku předstírala snahu: pekla koláče, nosila babičce čaj, párkrát ji dokonce doprovodila k doktorovi.
Potom ale Honza musel na služební cestu a všechno se rychle změnilo.
Nejprve byla podrážděná, vyprávěla Božena. Myslela jsem, že za to může Honza. Potom začala brát jídlo pro sebe, říkala, že ty stejně vždycky přivezeš dost. A že ona je mladá, čeká dítě, ona to víc potřebuje. Já přece skoro nic nesním, spíš bych měla hubnout…
Vysvitlo, že Olga si vydupala půjčku. Božena ji dala z peněz, co od Lenky měla na léky. Olga si místo toho koupila lednici, dala si ji do pokoje a na dveře dala visací zámek. Všechny delikatesy, které přivezla Lenka pro babičku, se ocitly tam.
Peněz se babička nikdy nedočkala. Olga začala dokonce hledat různě po bytě její schované úspory a brala si je.
Televizi si vzala. Prý kazí zrak, povzdechla si babička a otřela si mokré oči. Internet taky občas vypíná. Ale mně volají děti, čtu zprávy, hledám si recepty… Někdy si připadám jak ve vězení.
Honzovi jsi nic neřekla? zarazila se Lenka.
Babička zavrtěla hlavou.
Olga mi vyhrožovala, že když cokoli řeknu, dá to všem že prý kvůli mně přišla o dítě, že jsem jí dělala nervy. Já ani nevím, jestli teda byla těhotná. Ale ona říkala, že ji všichni politují a mě budou nenávidět.
Lenka neměla, co by na to řekla. Chtělo se jí řvát, proklínat švagrovou, ale místo toho jen tiše řekla:
Babi, nikdo s tebou nemá právo takhle jednat. Nikdo. Ať je to někdo blízký, nebo cizí.
Babička se rozplakala. Lenka ji konejšila, i když už sama věděla, že tohle nenechá bez odezvy.
Za půl hodiny už se s manželem, Danem, řítili autem k Boženě. Po cestě mu situaci vysvětlila. Dan nevěřil, ale neměl důvod nevěřit vlastní ženě.
Babička otevřela ihned, nervózně mačkala v ruce kapesník a uhýbala pohledem.
Jé, co tak najednou? Ani jste mi nezavolali Mohla jsem alespoň postavit varnou konvici
Nepřijeli jsme na čaj, babi, odpověděla klidně Lenka. My jsme tu kvůli spravedlnosti. Kde je Olga?
Je pryč ale přijde, však mi nic neříká. Pojďte dál
Božena Procházková ustoupila stranou. Lenka šla rovnou do kuchyně. Chladnička byla téměř prázdná: dvě krabice prošlého mléka, pár vajec, sklenice okurek s plísní. V mrazáku jen led.
Lenka pohlédla na Dana. Přikývl. Pokračovali rychle. Pokoj Olgy byl zamčený. Zámek levný, jednoduchý Dan jej šroubovákem otevřel.
Uvnitř měla Olga skutečně vlastní lednici. Lenka v ní objevila jogurty, co přivezla babičce před pár dny, i sýr, domácí salám, okurky, rajčata.
Lenka byla pobouřená, ale držela se. S Danem zůstali schovaní u babičky v pokoji.
Olga přišla domů o půl hodiny později.
Kdo mi lezl do pokoje?! spustila křik a zaťala pěsti.
V tom vyšla z pokoje Lenka.
Já.
Olga ztuhla, oči jí poskočily ke stranám. Když se chvíli neozývala, vrátila se ke svému zvyku drze útočit.
Co si dovoluješ chodit do mého pokoje?!
Lenka se k ní přiblížila a shora pohlédla do očí. Olga byla o hlavu menší.
Jsem vnučka majitelky bytu. A ty, kdo jsi ty? přimhouřila oči. Máš deset minut na balení. Jinak poletí tvé věci z okna. Jasné?
Řeknu to Honzovi!
Klidně si běž stěžovat! Honza tu není. Když bude potřeba, vyhodím tě za vlasy.
Olga zafuněla, ale letěla do pokoje a začala házet věci do tašky. Nadávala, pokoušela se Lence ublížit slovem, ta však nehnula brvou.
Babička v předsíni utírala oči.
Leničko Nedělej prosím dusno Uslyší to sousedi…
Tehdy Lenka přešla, objala Boženu a tiše řekla:
To není dusno, babi. Jen vyhazujeme odpad.
Přespali u babičky, další den jí zaplnili lednici jídlem a lékárničku léky. Při loučení babička plakala. Lenka doufala, že ne ze strachu či kvůli pocitu viny. Zakázala jí přísně Olgu pustit znovu přes práh.
Tentýž den volal Honza. Řval, že to mobil vibroval.
Ty ses úplně zbláznila? Olga brečí! Kam má teď jít?! Myslíš, že si můžeš všechno dovolit jen protože máš peníze?!
Lenka položila bez odpovědi. Po pár hodinách mu poslala hlasovku:
Nejdřív si zjisti, co tvoje Olga dělala babičce. Nechala ji hladovět. Připomínám, že babička ti kdysi dala všechno. Pokud přijdeš s tou stvůrou znovu, utrhnu vám oběma uši.
Honza už se neozval. A nebylo třeba.
Olga se údajně zatím nastěhovala ke kamarádce. Na sociálních sítích sdílela statusy o toxické rodině a falešných lidech. Honza jí lajkoval. Lenka už o nich neslyšela.
U babičky Boženy bylo najednou ticho, ale konečně útulno. Za pár týdnů poprosila Lenku, aby jí ukázala, jak sledovat seriály na mobilu. Začala s Mistrem a Markétou, pak přešla na komedie. Občas sledovali filmy spolu.
Je to dávno, co jsem se tak zasmála, prozradila jednou babička. Mám z toho bolavé tváře. Nejsem zvyklá.
Lenka se usmála. Teď už měla v duši klid. Kdysi ji chránila babička, teď chrání ona babičku.
