Mami, co jsi zase vykládala mojí ženě? Málem si balila kufry.
Jenom jsem jí řekla pravdu. Prosím tě, stejně ti není do páru Lucka by byla stokrát lepší než ta tvoje.
Jaká Lucka? Kde jsi na to přišla zase?
Já vždycky věděla, že můj syn je výjimečný. Byl mým prvním dítětem a milovala jsem ho víc než cokoliv na světě. Když dospěl a oženil se, nedokázala jsem to přenést přes srdce. Nemohla jsem uvěřit, že našel někoho, kdo by mě mohl nahradit. Bylo těžké se rozloučit s milovaným synáčkem, ale nakonec jsem ho stejně předala do rukou jiné ženy.
Můj syn je prostě celý můj svět. Udělala bych pro něj první poslední. Vychovávala jsem ho sama, protože můj muž věčně brázdil republikou na pracovních cestách, takže jsem musela zvládat být matka i otec dohromady. Učila jsem se měnit duši na kole, kopat do míče a stavět vojáčky, abych mu byla aspoň trochu dobrým parťákem. Vím, že to ocenil. Udělám cokoliv, aby byl šťastný a úspěšný. Je to moje největší zlato.
Vždycky jsem věděla, že ta jeho žena k němu necítí tolik, co já. Nedbá o něj, nevaří, nádobí v dřezu roste do Himalájí, svoje hadry trousí všude a na roli hospodyňky by měla minimálně reparát.
Ale i tak jsem se chtěla motat kolem. Pečovat o něj, jak jsem byla zvyklá celý život. Takže jsem chodila do jejich bytu alespoň jednou týdně pro prádlo, které jsem si hezky odnesla domů, vyprala, vyžehlila a zas potichu vrátila do skříně. Měla jsem klíč. Otevírala jsem si tiše, když byli v práci, a upravovala chaos, než to ta mořena znovu rozbombarduje.
Prostě to neumím nechat jen tak být. Vím, že je zahlcený prácí, školou a ztrácí čas lítáním po městě, proto to řeším já. Za tři roky manželství se jeho žena nenaučila prát ani ponožky a kalhoty žehlí, jenom když má měsíc v Beranu.
Nosím domů jeho fusekle, peru je dětským práškem, protože má alergii na běžný, a všechno zas v tichosti vracím zpět. On o tom ví jeho drahá žena ne. Taky si totiž neumí představit, že se třeba svetr od vlny pere nasucho a nevěsí na šňůru na sídlišti. Minulý můj ručně pletený model skončil jak pytel od brambor; musela jsem ho párat a plést znovu. Lepší tu práci udělat sama než za ní uklízet.
Jenže jeho žena to nikdy nepochopila. Prý si mám naučit syna samostatnosti! Ale já přece nemůžu nechat dítě žít v chlívě! On si má hlídat ponožky, ona leží na gauči, pečlivě dře pod televizi. Miluju ho a chci, aby byl v pořádku a šťastný. Tak co je na tom špatného?
Můj muž se rozčiloval. Prej, že mu věnuju až moc péče a ať ho nechám žít s tou svou vyvolenou, jak chce. Ale já stejně nemůžu v noci spát s myšlenkou, že můj kluk se vrací domů, kde si musí žehit, prát a vařit, zatímco ona si lakuje nehty.
Jednoho dne jsem si řekla, že ještě naposledy všechno přeperu, a pak už mu dám pokoj. Ráno, když byli v práci, jsem přišla a posbírala nejen jeho, ale i její špinavé hadry. Ne že bych chtěla být extra hodná, ale voněly už, jak když necháte Hermelín u radiátoru. Vzala jsem to, naložila do tašky a pustila se do práce. Muže jsem poslala za starým kamarádem, aby na mě nekoulel očima.
Vyprala jsem ještě nějaké deky a všechno jsem pěkně vyžehlila, až z toho vznikla taška velká jak půl Teska. Naštěstí bydlel hned vedle, tak jsem to tam mohla odnést pěšky (protože výtah byl zrovna ve stavu promiňte, čekáme na opraváře samozřejmě kdy jindy, že). Tahala jsem to do čtvrtého patra asi hodinu. Potila jsem se, funěla a chybělo už jen, abych se rozplakala na schodech jako v telenovele. Ale co bych pro něj neudělala!
Odemkla jsem si klíčem (jako obvykle) a vloudila se dovnitř. Rychle jsem položila čisté prádlo do skříně, protože u sousedů štěká pes jak alarmová siréna. Ale čekalo mě překvapení: boty, které jsem nikdy neviděla, pohodila v předsíni nějaká cizí Popelka. Že by si synáček konečně našel pořádkumilovnou? Haha.
Jdu dál, a v chodbě u ložnice mu leží kalhoty. Tak je zvednu, že je aspoň přežehlím. V tom slyším z ložnice sténání. Zvednu hlavu a můj syn tam s nějakou černovláskou! Jeho žena je světlovláska
Ztuhla jsem a civím, jak v kině. Syn mě spatřil a zakřičel:
Mami, můžeš odejít?! Nedáš mi ani chvilku pokoj!
Zavřela jsem dveře a povídám:
Vylez si prosím na chviličku do kuchyně, musím s tebou mluvit.
Za chvíli vylezl zabalený v županu, který jsem mu kdysi dala na Vánoce.
Mami, proč tu jsi? Ty máš pořád klíče?
No přece jsi mi je dal loni, abych mohla přijít na návštěvu, ne? řekla jsem pokorně.
To ale o návštěvě se obvykle mluví předem! odporoval syn.
Já jen přišla přeprat to prádlo, víš, že jsem ti o tom říkala.
Myslel jsem, že přijdeš až zítra, zabručel a otočil se.
To je tvoje Monika si obarvila vlasy? zeptala jsem se opatrně.
Ne, tohle není Monika, to je jiná holka, přiznal syn s hanbou.
Ty jí zahýbáš?
Tos mě odsoudila teď, co?
To víš, chlapče, to už je tvoje věc.
No Lucka je fajn, narovinu. Monika je kariéristka, na byt kašle, ale Lucka přijde, uvaří polívku, uklidí kuchyň, no prostě ví, jak se postarat. Ale stejně zůstanu u Moniky, tohle byla taková klukovina řekl syn zasněně.
Dobře, jak chceš, synku, půjdu ti vždy po boku. Vyprala jsem ti všechno tvým oblíbeným práškem, a už tě dál otravovat nebudu pokud budeš mít někoho, kdo tě jako Lucka bude šetřit, řekla jsem a zamířila ke dveřím.
Potěšilo mě, že konečně narazil na pořádnou holku. Všude čisto, polívka na plotně, uklizeno jako v klášteře. Lucka by mu udělala z bytu ráj, a ještě k tomu byla hezká. Pak jsem neměla žádné pochybnosti, že by syn opustil Moniku, protože s Luckou je klid a pořádek a ne bordel a frustrace.
Uběhl týden, já v klidu, že je o syna postaráno. V obchodě u paneláku nachytám Moniku, jak si do košíku cpe avokádo, chia semínka, pohanku a kefír. Jdu blíž a povídám:
Jejda, Moniko, ty už jedeš nějakou tu dietku?
Dobrý den, paní Aleno, no ano já s vaším synem držíme dietu. Chceme přes léto na Maledivy, víte jak to je s fotkami na Instagram, odpálila mě s kyselým úsměvem.
Jako fakt s mým synem? Já myslela, že jste se rozešli.
Cože? Kdo vám to řekl?
No přece teď má Lucku.
Jakou Lucku, vy si ze mě děláte srandu? Vždyť jsme se ani nepohádali!
Ale Lucka tam byla, vařila, uklízela, poleželi si spolu No, já gratuluju, aspoň si najděte chlapa, co s váma bude dlabat pohanku a kefír.
Jaká Lucka? Vy jste snad zešílela! Dáváte synovi do hlavy, že nestojím za nic a ještě mu sem taháte nějakou Lucku?! Vážně už nevíte, co byste nechte nás už žít, proboha! Monika hodila košík, práskla dveřmi a odešla. Já jen zírala a hlavou mi šrotovalo, že jsem možná přece jen něco přehnala.
Za chvíli mi volá syn:
Ahoj, mami, co jsi to řekla Monice? Chystala se odejít z bytu.
Řekla jsem jí jen pravdu, ale vážně, Monika k tobě nepasuje, Lucka je úplně jiná liga.
Jaká Lucka? Co sis to vymyslela zase?
No, já myslela, že jste se rozešli, a tys zvolil Lucku.
Nerozešel jsem se s nikým! A žádná Lucka nikdy nebyla! Mami, už mi nevolej a zamkli jsme doma na novou FABku. Už pro mě nejsi!
A tak končí příběh jedné maminky, která jen chtěla mít v domě pořádek, ale v životě svého syna udělala řádný guláš.
