Smály se jejímu levnému kabátu, dokud nepoznaly pravdu
V krajině, kde vše určují cedulky s cenami a prestižní značky, ztrácíme často to nejdůležitější z dohledu samotného člověka. Tenhle příběh se vynořil v podivně osvícených chodbách jednoho z nejluxusnějších hotelů v centru Prahy, při uzavřeném dobročinném večeru.
Zlatý sál ve svitu křišťálových lustrů oslepuje, diamanty v uších dam a poháry šampaňského ve vzduchu. Alena, v nádherných zlatých šatech, se smyslně smála vedle svého doprovodu, statného Pavla. Oba popíjeli z lahví archívního vína, co stálo tolik, co malý byt v Olomouci. Z jejich řečí byla cítit hlavně nuda a škodolibost.
Náhle ruch utichl, když dveřmi prošla mladá dívka jménem Liběna. Měla na sobě prostý, už značně obnošený béžový kabát a jednoduché boty bez podpatku. Její chůze byla tišší než hedvábí po dlažbě.
Alena se zpříma postavila Liběně do cesty, vystrčila bradu a s despektem si detailně prohlédla její staré střevíce. Pavel se k Aleně naklonil a teatrálně šeptl:
Ty, Aleno, že by dneska uklízečky zabloudily? Zapomněly, kde jsou služební dveře?
Alena s mrazivým úsměvem dodala:
Milá zlatá, polévku pro bezdomovce dávají tři bloky odsud. Ničíš estetiku mého večera.
Liběna se jim dívala přímo do očí, v jejím pohledu nebyla ani špetka studu nebo zloby, jen zvláštní klid. Její mlčení mělo větší sílu než celá ta třpytivá sláva okolo.
V tu chvíli se ke skupince blížil starší muž v dokonale padnoucím obleku pan Řehák, správce nadačního fondu. Prošel kolem Aleny a Pavla, jakoby byli pouhý stín. Zastavil se u Liběny a s pokorou sklonil hlavu:
Paní Chmelařová! Promiňte, soukromé letadlo přistálo o něco dříve, než jsme čekali. Smlouva na převod celého holdingu je k podpisu připravena.
Čas se zastavil přesně na výrazu Aleny její tvář, tak před chvílí hrdá, jako by roztála. Z prstů jí vyklouzl skleněný pohár frankovky a s ostrým zvukem se rozbil o mramor.
Závěr snu
Liběna si od asistentky klidně vzala pero. Ani si nesundala svůj starý kabát, jen rozhodně podepsala dokument. Potom se otočila k zkamenělé Aleně, její hlas byl jemný, ale jako ledová Praha v prosinci:
Mimochodem, Aleno, tahle párty už není vaše. Právě jsem koupila tuto budovu a společnost vašeho manžela. Ta vaše estetika už nepatří do mého plánu. Ochranka, ať prosím vyvede tyto hosty.
Pavel s Alenou stáli zkoprnělí, zatímco ochranka je v tichu a překvapivě kultivovaně doprovázela ke dveřím.
Ponaučení: Nikdy nehodnoť sílu člověka podle jeho kabátu. I pod starým kabátem může bydlet někdo, kdo zítra rozhodne o vašem osudu.
