Deník, 16. září
Dnes večer jsem se účastnila charitativního plesu v Grandhotelu Slavia na Václavském náměstí. Všude to jen zářilo třpytem šperků a krystalových lustrů, šel slyšet tlumený šum skleniček a smíchu. Lenka, v nápaditě zlatých šatech, se svým přítelem Martinem tiše a ironicky komentovali účastníky a očima vybírali hosty, kteří podle nich nepatří do vysoké společnosti.
U vchodu jsem si všimla, jak se zastavila mladá dívka Kristýna. Měla na sobě starší béžový kabát a obyčejné lodičky. Hned bylo jasné, že se její outfit nevymyká očekávání hostů. Lenka si ji okamžitě prohlédla a s okatým pohrdáním jí zablokovala cestu. Martin se k ní naklonil a dost hlasitě utrousil:
Tak uklízečky dneska pouštějí normálně hlavním vchodem, jo?
Lenka si odkašlala a posměšně dodala:
Zlatíčko, polévku zdarma si můžeš dát o dvě ulice dál, tady kazíš atmosféru večírku.
Kristýna ani na vteřinu nesklopila pohled. Naopak, velmi klidně a bez jediného náznaku nervozity se jí zadívala zpříma do očí. To ticho bylo silnější než všechny drahé róby okolo.
V tom k nám svižně přišel starší distingovaný pán, pan Šedivý hlavní organizátor akce i ředitel nadace. Beze slova přešel kolem Lenky i Martina, kteří už čekali na přehnaně vřelé pozdravy. Pan Šedivý se zastavil až u Kristýny, hluboce se uklonil a s úctou řekl:
Paní Valová! Omlouvám se, váš soukromý let dorazil dříve, než jsme počítali. Smlouva na nákup celého holdingu je připravená k vašemu podpisu.
Pohled na Lenku byl k nezaplacení. Její tvář oněměla údivem, prsty povolily a sklenka vína za třicet tisíc korun se rozbila o mramorový podklad, až to zazvonilo po sále.
Kristýna s naprostým klidem převzala od asistenta pero a bez toho, že by si kabát sundala, podepsala tlustý fascikl. Potom se otočila a s ledovým klidem řekla Lence:
Mimochodem, Lenko, tohle už není tvůj večírek. Právě jsem koupila tenhle hotel i firmu tvého manžela. Tvojí estetiku už tu nebudu potřebovat. Prosím, ochranko, vyprovoďte je ven.
Martin a Lenka zůstali stát jako sochy, zatímco je bezpečnostní služba kultivovaně, ale nekompromisně odvedla pryč ze sálu.
Dnešní lekce? Nikdy nikoho neposuzujte jen podle oblečení. Za starým kabátem se může skrývat ten, kdo zítra rozhodne o vašem osudu.
