Hele, musím ti říct, co se mi teďka stalo. Nechala jsem to zajít fakt daleko, už jsem nemohla vydržet tu bolest. Tři dny jsem měla brutální bolest hlavy, že žádné prášky vůbec nezabíraly. V noci jsem se vůbec nemohla vyspat. Nejblbější nápad byl samozřejmě jít pátrat na internetu po tom, co to může znamenat. Víš, jak to končí otevřeš první článek a hnedka tam na mě vyskočilo: Jak poznat migrénu od nádoru na mozku? No super, co ti budu povídat, takových hrůzostrašných diagnóz tam bylo požehnaně. Po přečtení jsem měla pocit, že už nemusím do ordinace, ale rovnou do pohřební služby.
Vzpomněla jsem si na toho Jeroma Klapku Jeroma, jak listoval lékařskou encyklopedii a diagnostikoval si vše možné kromě horečky omladnic měl choleru, anémii, tanec svatého Víta, ba i slintavku, kterou ta encyklopedie končila (protože je na s). A smutné mu bylo, že nemá právě tu omladnickou, ale jenom tyfovou.
No, tak přesně tak jsem dopadla taky. Když jsem přečetla půlku českého netu, zjistila jsem, že mám najednou všechny smrtelné nemoci najednou a rozhodla jsem se: Konec, zítra lezu k doktorovi!
V čekárně před ordinací si ke mně přisedla paní a rozjela se náramná debata.
Ptá se mě:
Pilas?
Já vůbec nechápala:
Co jsem pila?
No, včera, pila jsi?
Nepila, hnedka jsem se urazila.
Máš oči rudé jako po tahu
No nazdar. Někdy mám pocit, že já chodím na terapie kvůli lidem, kteří by tam potřebovali chodit ještě víc než já.
Díky moc za zájem, skoro jsem odsekla.
Pak jdu do ordinace a úplně slavnostně, jak kdybych oznamovala nějaké umělce, jsem vyjmenovala všechny symptomy. Ty oči jsem nechala nakonec, jako třešničku na dortu.
No, zní to, jako bych pařila, ale já fakt ne, stěžovala jsem si panu doktorovi.
Ten na mě mrknul, pokrčil rameny:
Oči máte normální, nedramatizujte.
No jasně. Fakt, ti správní lidi by měli chodit k psychologovi, jenže nechodí.
Tak mi změřil tlak, puls, saturaci, vyptal se. Podle toho, co mi vycházelo, to neznačilo zrovna veselé vyhlídky abych to řekla mírně, na migrénu se to moc nezdálo. Spíš něco horšího.
Co kdybych si nechala udělat tomografii? MRI? Mám na to peníze, klidně zaplatím, nabízela jsem mu. No jasně, vždyť na internetu to všude psali. Za tu jednu noc jsem se proškolila na internistu, neurologa i angiologa.
Nebuďte hned v panice, uděláme rozbory, projedeme cévy, podle potřeby dál uvidíme
Ten večer mi přišlo, že už to snad ani horší být nemůže. Plakala jsem a docházelo mi, že jsem za čtyřicet let stihla jen dvě děti a deset knížek. Nedokázala jsem si říct, jestli je to moc nebo málo. Děti jsou ještě malé, nedodělané, stejně tak knihy no, v nové knížce je třeba na šestnácté stránce překlep Eště je co vylepšovat, dětí i redaktory.
Domů jsem dorazila vyřízená, cestou jsem nabalila obě děti, koupila ty předepsané prášky a šla domů si lehnout.
Hned přiběhly děti:
Máme něco k jídlu?
No máme, ale musím uvařit. Hned
Už mě ta hlava moc nebrala, ale energii jsem neměla vůbec, tři dny jsem polehávala.
Dan zašel do kuchyně, připravil večeři usmažil vajíčka, ohřál těstoviny. Mamko, najedl jsem i Barušku, chceš, abych ti večeři donesl do postele? povídá mi.
To mi bylo tak krásně! Mám syna, skoro dospělého! Nebuď se mnou pořád, už si poradí!
Není třeba, já si pak dojdu, nejsem hladová. Jsi šikulka, fakt.
Dobře, usmál se a donesl mi rovnou ještě nakrájené ovoce. Mami, tohle je kiwi, v něm je víc vitamínu C než v pomeranči. A tady jablko má v sobě železo. Ten mandarinka je jen tak, na parádu, anebo by shnila
No úplně jsem roztávala, jak je šikovný a pozorný. Hned jsem se cítila líp.
Pak Dan vyrazil do obchodu.
Kam jdeš?
Došel kočce granule, ozvalo se ode dveří.
A kup i nějáký nanuk! volala Barunka. I mně došel kocour!
Baruška dorazila ke mně do pokoje fakt slavnostně v brýlích, županu a s kufříkem doktorských hraček. Barča Nováková, malá doktorka.
Tak co, pacientko, budeme léčit? Budete potřebovat injekci?
Radši mi říkej maminko, ne pacientko
Budeš maminka, až se uzdravíš, pacientko. Tak otevři pusu.
Otevřu pusu.
Vy jste jedla kiwi? A mně jste nedali? Kiwi?
Tady si klidně vezmi, podávám jí talíř.
Já už nechci, měla jsem vajíčka. Teď čekám na nanuk. Ale poslechnu si vás… nasadila si růžový fonendoskop na krk.
Každý večer za tebou běhám s knížkou, abys mě poslechla, a nikdy neposloucháš.
Jej, tady je to špatný, poslouchá mi krk. Moc povídáte a moc běháte za dětma. Předepisuji vám injekci a nanuk. Pokud teda Dan koupí nanuky pro všechny. Když koupí jen tomu, kdo si řekl, tak smolík.
Co, nepodělíš se tu se svou nemocnou maminkou o léčebný nanuk?
Namísto odpovědi mi Barča vrazila injekci do stehna plastovou stříkačkou.
Au! směju se.
Tak to má být! To je na uzdravení.
Upřímně, už mi bylo dobře. A jak jsem si v klidu dala zmrzlinu (Dan koupil pro všechny), bylo najednou všechno fajn hlava přestala bolet, síly se vrátily, oči byly modré, ne rudé. Ale ještě jsem chvilku hrála nemocnou a pohádku Barunce na dobrou noc četl Dan. Vybrali si cyklopedii (to je podle něj encyklopedie o cyklopech).
Četli pak o Saturnu, pak o dinosaurech, nakonec o mléčných zubech, a skoro se chytli, když se hádali, jestli malí dinosauři měli mléčné zuby.
Ležela jsem tam, poslouchala jejich pobavení, a úplně jsem roztála štěstím a pocitem, že ten můj život dává smysl, tím nejhodnotnějším způsobem.
Pak jsem šla převlíknout postel, protože po cestě mi stihli rozlít na prostěradlo půlku kiwi.
A nakonec jsme šli spát všichni tři v objetí.
Ráno se mě v ordinaci ptal doktor:
Tak co, pomohly léky?
Kývla jsem, ale v duchu si myslela, že mi pomohly úplně jiné prášky moje děti-bonbónky.
Ty, co ti naplní síly místo bolesti, dávají radost namísto smutku a štěstí místo vzteku.
Tak si objímejte svoje děti, i když už jsou vyšší než vy. Není nic léčivějšího. Jedině snad kiwi, ve kterém je opravdu hromada céčka!
