Sedíš doma celý den a nic neděláš – po těchto slovech jsem se rozhodla manžela potrestat Ještě než jsem se vdala, slýchávala jsem od kamarádek, že když se muž ožení, hned považuje manželku za svůj majetek a ukazuje svoji pravou tvář. Ale jako každá naivní mladá žena jsem věřila, že můj manžel takový nebude. Už před svatbou mi vždy prokazoval lásku, neřekl mi nikdy křivé slovo, bál se mě urazit, chtěl, abych byla stále s ním. Bohužel jsem se spletla, jako většina žen. Je pravda, že když si muž získá srdce ženy, změní se. Můj manžel začal špatně mluvit o mé mamince už pár měsíců po svatbě. Proč mi pořád volá, proč za mnou chodí každý týden? Samozřejmě jsem s ním souhlasila, bála jsem se o naše manželství, proto jsem mamce řekla, ať mi nevolá a já jsem jí volala, jen když jsem byla sama. Jenže tím to neskončilo. Otěhotněla jsem a přišla jsem o práci. Musela jsem kvůli komplikacím zůstat na lůžku a s tím mi neprodloužili smlouvu. A tak mi manžel začal vyčítat: „ „Sedíš doma celý den a nic neděláš.“ Mlčela jsem zase – byla jsem těhotná, co když mě opustí? Půl druhého roku po narození dcery začal manžel požadovat, abych ho doma uctívala jako boha. Když přišel z práce, musela jsem mu u dveří podat přezůvky, vše muselo být připravené na stole, aby mohl jíst teplé a chutné jídlo. Nemusel se starat o dítě, to byla přece ženská práce. Byla jsem totálně vyčerpaná. Zabalila jsem pár věcí a s dcerou odešla k mamince. Dva měsíce jsem s manželem vůbec nemluvila. Život šel dál, vrátila jsem se do práce a každý den jsem vypadala líp a líp. Jednoho dne k nám přišel, hubený, v žalostném oblečení a na kolenou nás prosil o odpuštění. Řekla jsem mu, že si musí udělat kurz vaření. Až se vrátím domů, bude vařit a uklízet on. Manžel souhlasil, ale ještě jsem byla zvědavá, jak se bude dál chovat.

Celý den jen sedíš doma a nic neděláš po těchto slovech jsem se rozhodla ho trochu potrestat

Ještě než jsem se vdala, poslouchala jsem od kamarádek varování: jakmile se chlap v Česku ožení, najednou má pocit, že vlastní nejen svatební prsten, ale i ženu, a začne sundávat masku dokonalosti.

Ale jako každá naivní mladá Jana jsem věřila, že můj Tomáš nebude ten případ. Před svatbou o mě pečoval, neřekl křivého slova, bál se mě rozesmutnit, rád mě měl po boku jako plyšového medvídka. No, spletla jsem se stejně jako všechny. Fakt, když chlap získá ženskou, výrazně se promění.

První ťafku mi uštědřil pár měsíců po svatbě. Začal si dělat legraci z mojí mamky: co prý pořád volá, proč přijde každou neděli na svíčkovou? Samozřejmě, že jsem radši stáhla krovky, měla jsem strach o naši manželskou idylu, takže jsem mamce začala volat potají, jen když on nebyl doma. Ale ani to nebyl konec seriálu.

Když jsem otěhotněla, zůstala jsem bez práce. Doktorka mi doporučila lehnout si na to, jinak bych mohla přijít o mimčo a smlouva v práci tím byla fuč. A tehdy mě Tomáš začal popichovat: Hele, Jani, ty celý den nic neděláš, že? Jen ležíš doma, dítě v břiše tě neomlouvá. Opět jsem radši mlčela. Už jsem si představovala, jak bych byla sama i bez práce.

Půl druhého roku po narození malé Evy se Tomáš rozhodl, že se z něj stane domácí imperátor. Měla jsem stát ve dveřích, když přišel z práce, podávat mu bačkory, na stole musela být večeře hned, jak otočil klíčem v zámku nejlépe guláš s pěti knedlíky. O dítě se starat? To prý byla čistě ženská věc, navíc škoda jeho drahocenného času. Já byla totálně hotová. Tak jsem sbalila malou, pár triček a vyrazila zpátky k mamince.

Dva měsíce jsem s Tomášem nepromluvila ani slovo. Život šel dál, vrátila jsem se do práce v kavárně na Malostranském náměstí a každý den jsem vypadala líp a líp. Jednoho dne přišel Tomáš, vyhublý, v ošoupaných džínách, jak kdyby celý měsíc pil jen sekanou na rohlíku, a padl na kolena, ať mu s Evou odpustíme. Tak jsem mu bez mrknutí oka řekla, že si musí zapsat kurz vaření v Lidové škole. Žádné polívky z pytlíku! A pokud budu domů, bude uklízet a vařit taky on.

Souhlasil. Uvidíme, jak dlouho mu jeho nová domácí kariéra vydrží! Ale jestli budu mít večer kachnu na stole možná mu odpustím, to je holt český kompromis.