Když mě kolegyně pozvala na svou svatbu, pracovala jsem v tom nakladatelství sotva čtyři měsíce. S touto dívkou jsme si padly do oka hned od prvních dnů v nové práci a staly se z nás přítelkyně. Jejího ženicha jsem ale do té doby vůbec neznala. Přesto jsem pozvání s radostí přijala, protože jsem konečně měla důvod si vzít nové šaty. Spolu se mnou byla pozvána ještě hrstka kolegů, s nimiž jsme na hostinu nakonec dorazily společně. Ten den jsme se trochu zdržely a přišly jsme, když už všichni hosté seděli u stolu. Nechaly jsme si otevřít dveře sálu a nepozorovaně jsme proklouzly dovnitř.
Na svatbě bylo přes sto hostů a sál vypadl jako pohádka krásně vyzdobený, stoly se prohýbaly pod jídlem a pitím. To mě zas tolik nenadchlo, spíš to ostatní. Jakmile jsem zahlédla ženicha, až se mi podlomila kolena! Byla to láska na první pohled, a co víc jeho pohled prozrazoval totéž. Celý večer jsem byla jako v mlze horko mi stoupalo do tváří, srdce mi div nevyskočilo z hrudi. Jíst ani pít jsem nedokázala.
Nakonec jsem usoudila, že bude lepší odejít domů dřív, protože mi v duši hořel neskutečný zmatek. Večerní klid jsem potřebovala víc než cokoliv jiného. Na druhý den, když jsem vycházela z budovy redakce, spatřila jsem ho znovu. Čekal na mě u hlavního vchodu. Jeho čerstvá manželka zrovna čerpala dovolenou, takže v práci nebyla.
Přišel ke mně mlčky, vzal mě za ruku a odvedl ke svému autu. Neřekl ani slovo a hned se ke mně naklonil a začal mě líbat. Neměla jsem sílu mu odporovat líbali jsme se a nemohli přestat, povídali jsme si a čas ubíhal až do hluboké noci. Potom jsme jeli ke mně domů a tam se všechno stalo. Slíbil mi, že se rozvede a vezme si mě. To skutečně udělal. Hned druhý den šel domů, všechno si s manželkou vyříkali a on si sbalil věci a vrátil se ke mně. O čem přesně tam mluvili, jsem se nikdy neptala a ani jsem to vědět nechtěla.
Během pár měsíců jsme se vzali a pak jsme si koupili vlastní byt za úspory i nějaké korunové půjčky. Jsme spolu víc než tři roky. Samozřejmě jsem ve vydavatelství dala výpověď okamžitě. Ani nechci vědět, kolik zlých slov o mně padlo! Jeho bývalá tam pracovala dlouhé roky a já byla mezi nimi nově. Není divu, že s ní všichni cítili soucit. Jak se nakonec má, nevím, protože jsme se s manželem o jejím životě už nikdy nebavili.
My jsme si s manželem řekli, že začneme znova, a skutečně mám pocit, že je můj život teď šťastný. Předpovídali nám krátké manželství, ale jsme spolu už roky a každý den cítím lásku i klid. Když na to vzpomínám, už vím, že za své štěstí se musí člověk postavit a bojovat o něj!
