Rozvod kvůli sousedce: Proč jsi ze všech žen na světě vybral zrovna ji? Proč ode mě k ní? Karina byla ve všem horší než já. Kamarádky, máma i sestra lamentovaly: „Jak je to možné, Márii, vždyť jste žili tak hezky!“ Ale žili jsme—už nebudeme. „Maruško, dobře si rozmysli, než odejdeš od takového muže. Vydělává, miluje děti a rozvádět se nechce…“ Po těchto radách jsem všechny poslala jednosměrně do trvalého bloku—na Facebooku, v Messengeru i ve skutečném životě. Kolegyně z práce, která dřív byla přítelkyní, teď dostala jen kývnutí a zdvořilé „dobrý den“. A když chtěla navázat rozhovor jako dřív, řekla jsem jí od plic, co si myslím o jejích radách a nátlaku, abych se vrátila k nevěrnému manželovi. Ano, nevěrnému! Pořád to nemůžu pochopit. Žili jsme spolu dvacet let! Společně jsme překonali chudobu, nezaměstnanost, nemoci—vlastní i děti. Máme dvě děti, syna a dceru, kompletní rodina. Doma čisto, navařeno, žádné výmluvy na bolest hlavy. O sebe jsem dbala, Valeru jsem nepovažovala jen za „chodící bankomat“, vždycky jsem si na něj udělala čas… Co mu ještě chybělo, že jednoho dne zašel „za roh“? A ke komu! Ani ne k mladé holce, ale k rozvedené se synem z vedlejšího činžáku. „Jen mi vysvětli—co jsi na ní viděl?“ Když vyšla zrada najevo, střídavě jsem se smála a brečela. Karina mi nevyhrála v ničem. Ale i kdyby Valera řekl, že je „veselejší, svobodnější, míň přísná, ne taková sucharka jako ty“… Ani to nedokázal vysvětlit. Napadlo mě, jestli nebyl opilý, ale byl střízlivý. Jediné, co zvládl, bylo blekotat: „Prostě se to tak stalo…“ a pokorně žadonit o návrat domů. Jenže v plánu rozhodně neměl odchod ode mě a stěhování za novou láskou! Myslel si, že „zlobí venku“ a doma bude dál v klidu spát s manželkou ve společné posteli, jako by žádná Karina neexistovala. A možná by to tak i dopadlo, kdyby jeho „přítelkyně“ nebyla těhotná. Chtěla svatbu a otce pro dítě—pro oba. Přišla s tím za mnou. Nechtěla jsem tomu věřit po dvaceti letech s Valerou, o kterém jsem byla přesvědčená, že ho znám jako své boty. Ale ona věděla podrobnosti—znamínka a jizvy, které může znát jen ten, kdo ho viděl bez oblečení. Takže zrada byla. A když jsem Valeru postavila ke zdi, přiznal se. A teď—najednou spousta známých, kolegyň i pár „dálek“ začalo tvrdit, že mám odpustit, vrátit Valeru a dělat, že se nic nestalo. Ještě bych pochopila tchyni—chtěla zachránit synovu rodinu. Ale proč se do toho pletli všichni ostatní? „Když my žijeme v blátě, ty musíš taky?“ Já ale nikoho manipulovat nenechám! Stejně tak naše děti, které se rozhodly babičku zablokovat kvůli jejím nátlakům, abych tátu vzala zpět. Dcera Káťa řekla u večeře: „Všechno je furt o tom, že musíme rodinu dát dohromady.“ Jednou jsem řekla ne, dvakrát jsem řekla ne—ale ona neposlouchá. Takže blokace. „Dík, že to bereš takhle,“ řekla jsem dceři. – „Vím, že z toho nejsi nadšená.“ – „Mami, nejsem blbá. Vím, co táta provedl. Kdybyste se hádali kvůli dovolené, ještě by bylo co opravovat. Ale nevěra? To slušný lidi neodpustí. Táta to věděl. Máma, mám ho ráda, je to můj táta, ale… Na co teď všichni čekají?“ Na tuhle otázku jsem neměla odpověď. Ještě před měsícem bych si myslela, že dceři dokážu poradit vždycky. Jenže co říct teď, když to nevím ani sama? Jak vysvětlit, proč se někdo dvacet let chová normálně, a pak udělá tohle? Sníh na hlavě — čert v žebrech, nebo jak se říká? Vypadá to, že v jeho hlavě sedělo ještě dost ďáblíků, a pustil je na naši „bývalou“ rodinu tím nejbizarnějším způsobem. Stalo se to pět let po rozvodu.

Rozvod kvůli sousedce

Tak mi to prostě vysvětli, proč jsi si z celého světa vybral zrovna ji? Od mě, k ní proč?
Karolína prohrála na celé čáře proti Markétě. A co by za to dala, kdyby aspoň Jaroslav přiznal něco jako je veselejší, svobodnější, není tak přísná, není s ní taková nuda jako s tebou.
Jak jsi to mohl, Markéto! Vždyť jste si tak rozuměli bědovala máma, sestra i všechny kamarádky, když se dozvěděly o chystaném rozvodu.

No, to jsme žili, uznávala Markéta. Ale už žít nebudeme.

Markéto, třicetkrát si rozmysli, než odejdeš od takového chlapa. On přece vydělává, má rád děti a s tebou se vlastně rozvádět nechce…

Jakmile tuhle větu někdo vyslovil, poslala všechny dotyčné do celoživotního bloku ať už na Facebooku, v SMSkách, nebo v reálném světě.

Kolegyně z práce, se kterou se dřív normálně bavila, teď dostala jen kývnutí a dobrý den. Pokusila-li se s ní mluvit po staru, Markéta jí hezky od plic řekla, co si myslí o nevyžádaných radách a nátlaku, aby se vrátila k nevěrnému manželovi.

Jo, nevěrnému! Markéta sama tomu pořád nemohla uvěřit.

Vždyť žili docela normálně! Dvacet let spolu už ze studií, nejen sůl snědli, ale vyložili celý vagon, bez které se podle pověr společné soužití údajně neobejde.

Bylo všechno: naprostý nedostatek peněz, nezaměstnanost, nemoci, i vlastní, i dětské

Dvě děti, syn Tomáš a dcera Libuše jak se říká, kompletní sada. Doma uklizeno, navařeno, hlava Markétu nebolela nikdy

Dbala o sebe, a Jaroslava nikdy nepovažovala za chodící bankomat. Vždycky si na něj našla čas, i po dětech zůstal ve středu pozornosti, neodsunutý na vedlejší kolej

Co ještě tomu frajerovi chybělo, že jednou prostě vzal a šel za jinou.

A ke komu! Ještě kdyby to byla nějaká mladá, člověk by to možná dokázal pochopit. Ale srdce, nebo spíš, ta druhá hlava, Jaroslava zavedla k rozvedené Janě odnaproti, se synem.

Tak mi řekni, co jsi na ní našel?

Markéta střídavě brečela a smála se, když se všechno provalilo a Jaroslav musel před ženou vysvětlovat, co provedl.

Tak mi to vysvětli, proč ze všech žen sis vybral zrovna ji? Od mě k ní, proč?

Karolína prohrála na plné čáře. A i kdyby Jaroslav řekl, že je uvolněnější a není tak přísná, aspoň by šlo pochopit, proč dáváš přednost někomu jinému.

Ale ani to nevysvětlil.

Že by za to mohly slivovice? Kdepak, střízlivý byl jako lilie.

Všechno, na co se zmohl, bylo nějak se to stalo samo, a zoufale, s omluvami a ponížením prosil, ať ho vezme zpátky.

Ano, pro Karolínu naprosté překvapení: Jaroslav původně vůbec neměl v plánu s Markétou rozvod a už vůbec ne stěhování k nové přítelkyni.

Ten si představoval, že si bokem něco užije, vrátí se domů, zaboří se vedle ženy do postele a bude dělat, že žádná Jana nikdy neexistovala.

A možná by to i vyšlo, kdyby od jejich večerů nezůstaly následky Jana otěhotněla, a rozhodla se, že otce nového dítěte (plus staršího) zatáhne do radnice všemi dostupnými způsoby.

A tak Markétu navštívila osobně s pořádným skandálem.

Nejdřív tomu Markéta ani nevěřila. Cožpak to vůbec lze? Dvacet let po boku, znáš chlapa jak vlastní boty…

Ale Jana očividně také dobře věděla, co a kde má, znamení, jizvy na zádech to nemohu znát bez určité blízkosti.

Byla zkrátka jasná nevěra. Zatlačený do kouta Jaroslav přiznal barvu a začal škemrat o odpuštění.

Najednou se za něj postavila část známých dokonce ne jejich společní, ale právě kolegyně, některé kamarádky, které dřív Jaroslava vůbec nebraly vážně, vzdálená přízeň…

Všichni najednou tvrdili, že Markéta má odpustit, dělat, že se nic nestalo a dál Jaroslava milovat. Tomu už nerozuměla vůbec.

Ještě chápu, že tchyně přesvědčovala drže rodinu pohromadě. Její motivace je jasná: syn viditelně litoval a chtěl věci napravit, tak se ho snažila podpořit vykládáním, jak to bude Markétě samotné těžké.

A děti taky chvíli přemlouvala, řekněte mámě, ať se s taťkou nerozvádí. Bylo to nechutné, ale motivace byla zřejmá.

Ale proč se do toho pletou ostatní, kteří vůbec neměli důvod řešit, zda Markéta partnerství zachová či nikoliv? Jako kyblík s kraby my jsme v tom až po uši, tak ať je na tom stejně i ona?

Nebo co ještě? Markéta netušila. Každopádně, nemínila to snášet.

Byla totiž hrdou dcerou svého táty, který už není mezi námi. Z něj si vzala jednu důležitou věc do života. Tedy spíš radu, kterou táta často opakoval:

Markéto, pokud ti někdo říká, že jsi sobec, že máš něco snést, rozdělit se, něco někomu odpustit jen proto, že tak je to správné nebo to přikazuje nějaký bůh…

Nevěř tomu. To v tobě jen někdo hledá vlastní prospěch, chce za tebe vyřešit své problémy nebo získat něco pro sebe.

Tu tátovu školu měla Markéta v hlavě a už mnohokrát v životě se jí to potvrdilo vždy, když přišlo na citové vydírání nebo nátlak, šlo vždy o někoho jiného, ne o ni.

Nenechala sebou manipulovat a děti taky ne. Hned po podání žádosti o rozvod zavolala tchyně, že děti mají odblokovat babičku na Messengeru a znovu s ní komunikovat.

Už mě se.e, objasnila u večeře Libuška.

Tomáš spal u přítelkyně, tak odpovídala Kája za oba.

Pořád omílá, že máme udělat všechno pro to, abyste se s tátou dali zpátky dohromady, že všichni budete šťastní, když znovu budete spolu.

Jednou jsem jí řekla, ať nás z toho vynechá, podruhé taky, ale ona pořád dokola mele to svoje.

Tak jsem ji blokla, dokud nezmění desku a nezačne fungovat jako normální babička.

Díky, vážím si toho, že vidíš, co se děje. A jsem ráda, že se nenecháš manipulovat.

Mami, nejsem přece blbá, povzdechla si Kája. Vím, co táta udělal. Kdybyste se hádali o to, kam pojedete na dovolenou nebo jaké závěsy do kuchyně koupit, to by třeba ještě šlo řešit.

Ale nevěru normální člověk nepřekousne. A táta to věděl. A stejně šel za tou Janou

Mami, mám ho ráda, zůstává mým tátou, ale Na co vůbec myslel? A co si teď myslí babička?

Na to neměla Markéta odpověď. Ještě měsíc zpátky si byla jistá, že zvládne odpovědět dceři na cokoliv.

A teď? Když sama neví, proč se člověk, co byl dvacet let normální manžel i otec, najednou takhle zblázní

Jasně, v minulosti se leccos stalo, ale žádné takové šílenství. A najednou taková bomba… Starý chlap, nové hormony, nebo jak se tomu říká?

Jak se ukázalo, Jaroslav v sobě měl víc takových čertíků, a většina z nich si dala záležet, aby rozvrátil bývalou rodinu velice originálně.

To se stalo pět let po rozvodu…