Celý rok dávat peníze dětem na splácení půjčky! Už ani korunu navíc nedám!
Já a moje manželka máme jednoho syna, už je dospělý. Má vlastní rodinu a my jsme se stali prarodiči.
Vyrůstal jsem za socialismu, ženil jsem se až ve třiceti. Tehdy už jsem byl považován za starého mládence. Bylo samozřejmé, že každý čekal, že se dítě objeví hned. Nemít potomky tehdy znamenalo skoro jako být nakažený morem.
Já a žena jsme měli syna, domluvili jsme se, že jedno dítě úplně stačí. Jako lidé se vzděláním jsme chápali, že výchova dítěte stojí pořádné peníze. A čím víc dětí, tím víc peněz je potřeba.
Není divu, že jsme si řekli: jeden a dost. Díky tomu jsme syna dokázali slušně vychovat, dopřát mu vzdělání a také si uspořádat život podle svého.
Jenže syn měl úplně jiný názor. Krátce po svatbě byla jeho žena těhotná a my se dočkali prvního vnoučete. Mladí ale neměli vlastní byt a vzali si hypotéku. Nějak jsme jim každý měsíc pomáhali splácet. Pak jsme se dozvěděli, že je snacha znovu těhotná. Samozřejmě jsem se zeptal, jak chtějí zvládnout dvě děti a ještě splácet byt. Naštvali se na mě a řekli, že to zvládnou sami. Tak jsem odpověděl, že pokud to zvládnou, dobře.
Dlouho to zvládali. Ale pak snacha nemohla chodit do práce a syna propustili. Co měli dělat? Nastěhovali se k nám do bytu, který jsme pronajímali. Manželka rozhodla, že jim s mladými pomůžeme splácet hypotéku. Tak jsme další celý rok platili jejich splátky z našich úspor, protože jsme si mysleli, že děláme výbornou věc a dětem pomáháme. Jenže ono to tak nebylo.
Nedávno jsme zjistili, že hypotéka vůbec zaplacena nebyla mají šest měsíců zpoždění. Kam se poděly ty peníze? Manželka je zoufalá, říká, že už na to nemá sílu. Já jsem úplně v šoku, nevím, co říct ani co dělat. Pomohli jsme dětem a oni si od nás jenom brali peníze a odpočívali. Co teď máme dělat?
