Rodinné vztahy
Babičko, můžu u tebe chvíli bydlet? vzlykla Anička. Už s ním nemůžu žít.
Samozřejmě, zůstaň, jak dlouho chceš, odpověděla laskavě Jarmila a objala vnučku. Zase ti Vojta ublížil?
Ublížil, povzdechla si Anička. Jenže mamka mi zakazuje od něj odejít, nechce se hádat s jeho rodiči. Ale já už dál nemůžu.
Jarmila nikdy neměla ráda svou snachu, Hanu. Studená, vypočítavá žena, pro kterou byla osobní výhoda důležitější než cokoliv jiného, hlavně než city ostatních. Aničku vlastně přiměla vzít si Vojtu jen proto, že jeho otec byl významný úředník v Praze.
Vojta tě bije? zeptala se Jarmila.
Bijí, rozplakala se Anička.
A ví to tvoje máma s tátou? zamračila se babička.
Vědí, odpověděla Anička skrz slzy.
Vědí a stejně ti nedovolí odejít? divila se babička.
Ano. Prý bych je ztrapnila před známými. A že si za to můžu sama, prý bych měla být pokornější. Ale jak mám být pokornější, když je Vojta od přírody zlý a hrubý? Já už fakt nemůžu, babi.
Jestli nemůžeš dál, tak nezůstávej, pohladila ji Jarmila po vlasech. Zůstaň u mě, s tvojí mámou a tátou si promluvím já.
Jak jako odešla od manžela?! začala řvát Hana, když jí Jarmila zavolala. Ať se okamžitě vrátí!
Tady na mě nekřič, utnula ji Jarmila. Anička se nevrátí.
Víte, kolik jsme dali za svatbu? spustila hystericky Hana. Jeho rodina má výborné postavení a ona nás jen zesměšňuje.
Ty zesměšňuješ sebe i nás, a stejně tě snášíme, kontrovala Jarmila. Už mě nebaví s tebou mluvit. Slyšelas mě.
Jarmila položila telefon a Hana vzteky mrskla svým mobilem o stěnu a oslovila tchyni těmi nejhoršími názvy. Jarmila vzápětí zavolala svému synovi:
Věděl jsi, že ten tvůj Vojta Aničku bije? ostře se zeptala Radka.
No, něco jsem slyšel možná si Anička vymýšlí, vykoktal Radek.
Děláš si srandu?! zvedla hlas Jarmila. Tvojí dceru mlátí manžel a ty jenom tak brbláš?
A co mám dělat? Je to přece její manžel, nerozuměl Radek.
Máš mu rozbít držku! vykřikla Jarmila. Aby věděl, že si na naši holku nikdo nebude dovolovat. Aby znal své místo. Anička má přece rodinu!
Nepleť se, oni si to vyřeší sami, procedil Radek.
Už je mi všechno jasné, rozčílila se Jarmila. Vaší dcerou jste si vykoupili klidné bydlo.
O dva dny později přišla k Jarmile celá delegace manžel a rodiče Aničky.
Anička se musí hned vrátit domů! vykřikla Hana už ve dveřích.
Anička nemusí vůbec nic! opáčila klidně Jarmila. Nerozumím vám. Je to vaše dcera, proč se k ní chováte, jako byste jí ani neměli rádi? To jste teda rodiče k pohledání!
To všechno je vaše špatný vliv! pustila se do ní Hana. Kvůli tvým názorům zničím vztahy s panem Jaroslavem!
Ať pan Jaroslav nejdřív naučí vlastního syna nechávat ruce u sebe, odpověděla Jarmila a pohledem propálila Vojtu.
Vojta jen sklopil oči a Hana ho hned hájila:
On ji přece neuhodil tolik! A všude se říká co se škádlívá, to se rádo mívá.
Radku, co ty na to? otočila se Jarmila na svého syna.
Mami, oni si to vyřeší, podotkl nevýrazně Radek. Anička má přehnanou povahu, měla by se změnit.
To už Jarmila nevydržela a vlepila mu facku, další Haně a jednu i Vojtovi. Všichni tři ztuhli, zatímco Jarmila klidně prohlásila:
To bylo z lásky. Jen jsme se škádlili. Co, nelíbí se vám? Jste uražení? To máte prostě moc citlivou povahu, tak s tím něco dělejte. A teď všichni domů, ať si upravíte svoje charaktery!
Postrčila je ke dveřím.
Táhněte a nezapomeňte si vzít toho hrdinu. A Jaroslavovi vyřiď, ať vychovává syna pořádně. A ty Hana, když se tak toužíš podbízet Jaroslavovi, vezmi si ho rovnou sama!
Už sem nikdy nevkročím! zařvala Hana a zmizela ze schodů.
No, díkybohu! odfrkla Jarmila. Jako snacha jsi slabá, coby matka ještě horší.
Když za nimi zavřela dveře, Jarmila si ruce spokojeně promnula a zavolala na Aničku, která celou scénu sledovala z pokoje:
No vidíš, Aničko, ukaž, že máš páteř. V životě přijde ještě spousta lidí, kterým se budeš muset ubránit. A žít pro cizí? To je k ničemu. Díky za to stejně nedostaneš.
Ty bys měl svojí šílené matce konečně vysvětlit, že se v našem životě už nebude šťourat! řvala Hana na Radka. Co si teď lidi řeknou? Svatba Aničky byl lístek do vyšší společnosti, a jestli se rozvede, všechno ztracené!
A k čemu ti je ta vyšší společnost? unaveně se zeptal Radek. Něco ti chybí?
Ano! Ano! pištěla Hana. Chci víc peněz, postavení a abych byla někomu vzorem!
Radkovi zvonilo v uších, měl chuť utéct. V poslední době byla Hana úplně mimo. Nejradši by na ni zakřičel Drž už pusu!, ale jen řekl:
Uklidni se, promluvím s mámou.
Promluvím s mámou, napodobila ho Hana opovržlivě. To máš po ní!
Radek odešel do jiné místnosti. Vždycky se vyhýbal hádkám, raději ustoupil, než by se hádal.
Další den přijel Radek za Jarmilou.
Ani se nepros, vyhrkla Jarmila ve dveřích.
Nepřišel jsem prosit, odvětil Radek klidně.
Tak co chceš?
Můžu u tebe chvíli zůstat? požádal Radek.
Tak tě to už zmohlo? politovala ho Jarmila.
Už mám dost jejích scén, povzdychl si Radek. Je to peklo.
Můžeš si za to sám, konstatovala Jarmila. Musíš si umět chránit svoje meze a stát si za tím, co je tvoje. Takhle z tebe udělá vola, se kterým si každý vytře podlahu.
Radek souhlasně přikývl a Anička si sedla vedle a položila mu hlavu na rameno. Dobře věděla, že máma tatínka vždycky přetlačila a on, slušný a klidný, se nikdy nebránil.
Alespoň že Anička včas ze vztahu odešla, řekla Jarmila láskyplně. Každý si svůj život řídí sám. Jen na vás záleží, jaký ho budete mít. Jasné, zlatíčka?
Anička i Radek kývli, a Jarmila zakroutila hlavou:
Ještě vás toho musím tolik naučit
Radek si ten den sbalil věci a Haně oznámil, že odchází. Reagovala stejně jako vždy scény, házení nádobí a nadávky.
Vojta denně Aničce volal a přemlouval ji, ať se vrátí. Pak začal vyhrožovat. Anička držela, neměla v plánu vracet se zpátky. Navíc už si v hlavě stavěla nový život.
Za týden se u dveří objevil Jaroslav, Vojtův otec, a začal dělat rozruch:
Co si to tady vyvádíte? Jedna uteče od muže, druhý od ženy?! To jste se zbláznili? Okamžitě se vraťte do rodin! A vy, Jarmilo, přestaňte podněcovat to šílenství!
Anička s Radkem nestihli ani promluvit, když Jarmila rozkročená v kuchyni odsekla:
A kdo jsi ty, abys mě poučoval, jak žít? Uč si raději vlastního syna, jak se má chovat!
Už jsem s ním promluvil, uklidnil se Jaroslav. Už se to nestane.
Pozdě! To jsi měl udělat dřív, připomněla mu Jarmila.
Proč musíme všechno řešit skandálem a kazit život té holce? zúžil oči Jaroslav. Náš Vojta ji má rád, napraví se. Nerozvádějte se a neudělejte nám ostudu, jinak já taky něco povím. Třeba, že ji Vojta opustil, protože se courala po městě. Nebo že neumí uklidit. Nebo něco horšího.
Nestraš mě, Jardo, v klidu odvětila Jarmila. Já ti taky můžu zkazit pověst. Vzpomínáš, jak jsi na základce čural do lavice? Co myslíš, co je větší škandál že tvůj syn je tak slaboch, že mu žena uteče, nebo že ty, šéf, jsi byl na škole postrach pro uklízečky?
Jaroslav zbledl:
To byste neřekla
Jarmila byla jeho učitelkou ve třídě. Každý by jí to věřil. A i když by to byli jen drby, lidé si to zapamatují.
Uvidíme podle tebe, Jardo, řekla vážně Jarmila. Záleží na tvém chování.
Jaroslav se krátce zarazil, ale rychle slevil, nebyl blbý:
Dobře, co chcete?
Chci zájezd do lázní. Pro sebe i Aničku. Na vyléčení duše. O ostatních řekni, že Anička jela pečovat o babičku.
Jaroslav chvíli váhal. Přes svoje postavení pro něj Jarmila byla pořád ta první učitelka, která si vždy věděla rady k některým po dobrém, k některým po zlém
Tak jo, dostanete nejlepší lázně, rozhodl Jaroslav. Omlouvám se. I za Vojtu. Selhalo nám to.
To je fakt, přitakala Jarmila. Tak je běž vychovávat dál. Ale pamatuj, Jardo, žij podle svého svědomí, ne podle toho, co řeknou lidi. Pokud budeš žít poctivě, ani nic ošklivého se ti nestane.
Jaroslav jen kývl a odešel. Lázně, jak slíbil, skutečně zaplatil. Ke vztahům s Jarmilou zůstal nadále úctivý, i Anička se mu vždy zamlouvala skoro ho mrzelo, že jeho syn zpackal manželství.
Rozvod Aničky s Vojtou proběhl až za rok, když už byli oba jinde. Tiché, klidné vyřízení. Anička se znovu provdala, žije šťastně a má dvě děti. Babičku si vzala k sobě, stejně jako si ji kdysi vzala její babička.
A Radek? Ten s Hanou nešel nikdy oficiálně do rozvodu, ale žil dál u svojí mámy.
Dnes, když si to všechno píšu do deníku, chápu, že hlavní není postavení, peníze nebo pověst mezi lidmi. Důležité je umět stát sám za sebou, nenechat si šlapat po hlavě a žít podle svého přesvědčení. Sebeúcta člověka stojí víc než cizí uznání nebo vysněný společenský status. S tímto poznáním jdu klidnější spaním dál.
